Vybrané deníky přinesly senzační článek. Kandidát na ministra práce a sociálních věcí Aleš Juchelka [ANO] chce plnou platbu nepečujícím, jež umístí svého blízkého do sociální pobytové služby. A tomu i vezme jeho dům či byt.
Pokud ponecháme stranou tendenční vyznění, články svým způsobem poukázaly na velice důležité téma. Jím jsou peníze pro neformálně pečující a peníze na péči o lidi v domovech důchodců a se zvláštním režimem. Pravidelnou čtenářku a spolupracovnici serveru Zdravé Zprávy to přimělo k napsání následujícího komentáře. Autorka si přála zůstat v anonymitě. Nicméně sama je dlouholetou neformálně pečující „na plný úvazek“ a v tématu se dobře orientuje.
—
Ale nemůžu to nechat tak. Já nepečující nesnáším! Dcera kamarádky je ředitelkou domova se zvláštním režimem. Ta ví, jací jsou nepečující. Já chodím na pobytové odlehčovací služby, bohužel musím k seniorům. Ošetřovatelky tam mnohdy za rodinami plivnou. Ty tam dají blízké v roztrhaných hadrech. Nekoupí jim ani šampón. A dokonce jim nechtějí platit večeře, že mají dost.
Teď v médiích čtu komentáře k tomu, co řekl Aleš Juchelka: Poškodilo by to vztahy v rodině, cítili by se všichni poškozeni, kecy o tom, jak se nedá pečovat 24/7, náročné, zchudnutí!!! Vždyť tady mnozí lidé 24/7 už pečují. Oni jsou snad obrovskou výjimkou?
Těžký hendikep vyžadující péči 24/7 je obrovská životní tragédie. Zchudnutí je běžné a jde ruku v ruce s délkou péče. Je úplně jedno, zda se jedná o 20leté dítě, partnera nebo mámu, je to tragédie. Tragédie bohužel poškodí vztahy v rodině. Všichni se cítí poškozeni. Rodinám to podtrhne kolena a nikdy se třeba nevzpamatují.
Ale o čem to lidé píši v článcích a komentářích, že je potká tato šílená tragédie a stát jim tu tragédii bude platit? Proč ale nepíší o tom, že neformální pečující už teď nemají „co žrát“. Ti vzorní, kteří pečují jsou systémem bídačeni. Nemají finanční zajištění pečujících, nemají nemocenskou. A ano, jsme chudí. Což se děje v úplně té stejné chvíli, kdy je společnost solidární s milionáři v domovech důchodců.
Proč ti mají obrovské sociální dotace do domovů bez majetkových testů? Z veřejných peněz jde na provoz jednoho lůžka v domovu v průměru 65 tisíc korun. To je skoro 700 tisíc ročně! Co dostávají pečující doma? 700 tisíc to rozhodně není. Chtěla bych půlku z toho jako pečující doma, ale mám z toho leda tak … .
Proč jedni o nic nepřijdou, ale druzí přijdou o všechno?
Ti první mohou dělat sbírky, mít dva pracovní poměry, aby ústavy zaplatili, ale také MOHOU PEČOVAT! Je to tak nehorázné chtít po většinové společnosti, aby se chovala jako lidé a pečovala o své milované rodiče? Dochová je pět let doma? Fakt se z toho „podělá“?
Celá Evropa majetkově testuje při přijímání do ústavů. Existuje několikastupňové testování. Senioři se nemusí bát. Mají milující rodiny, do kterých patří, a ti se mají postarat, ti lidé prostě nepatří státu, ale rodinám!
Obdivuji hrdinství pana Juchelky
Obdivuji hrdinství pana Aleše Juchelky, že s tím jde ven. Za zavřenými dveřmi se o tom mluví, ale navenek mlčí. To víte, funkce a prachy. Bohužel mlčí i neziskovky, co zastupují neformální péči. To víte, dotace…
Možná by se to dalo nazvat: Je třeba Juchelkovi líbat nohy. Tak to cítím, když se nezdraží formální péče, neformální peče v Česku skončí. Velmi si pana Juchelky vážím. Sám doma dochoval těžce postiženého syna, který mu zemřel v 10ti letech. On tím peklem prošel, on ví.
- Jak se chová společnost, která tím ukazuje svoje morální kvality?
- Hlavně v žádném případě nepečovat, ale umisťovat a dědit „ve fullu“.
To už je nehorázná drzost. Těch postižených lidí je mi velmi líto, ale žijí v takovém prostředí a s dětmi, které si vychovali. A i teď můžou všechno prodat a jít do Šarloty, Dřevnického parku, Penty. Tam se jim zbytek života bude žít dobře. Prostě a jasně: Každému, jak mu náleží, na hrubý pytel hrubá záplata. Nechceš pečovat, dáš dědictví ústavu, papá a šáteček.
Autorka textu je neformálně domácí pečující „na plný úvazek“ již několik desítek let. Její totožnost má redakce Zdravé Zprávy ověřenou.
Je to zhovadilost od pana Juchelky nejvyššího řádu.Kvůli několika nevyvedeným dětem, házet všechny do jednoho pytle.Klasika.Rychlé a jednoduché řešení.
VážENí ,TREBA TO PREVERIT,A ZISTíTE,žE PáN JUCHELKA Má PRAVDU
Ano, pokud má potřebná osoba dostatečný majetek, měla by si nezbytné služby zajistit za své!
Jak zajistíte, že si domov důchodců peníze nevezme a po case důchodce nevyhodí? V našem státě, kde je historie všelijakých podvodů a tunelování.
A jak k tomu přijdou potomci, o které se rodiče nestarali, nepečovali a nepodporovali při studiích? S panem Juchelkou souhlasím, majetkové testy je třeba udělat, ale důkladně. První se má o sebe postarat člověk sám, pak jeho rodina a zejména děti, na které stát poskytuje nemalé úlevy a finanční dotace minimálně 20 let. V krajním případě se má starat stát. Stát by ale také měl přestat strkat peníze do narkomanů a bezdomovců, protože tam žádný přínos pro společnost neexistuje!
A co dva sourozenci, z nichž jeden se stará už 7 let o dementní maminku a druhý se ukáže 2x do roka, na vánoce a na velikonoce a ještě očekává full service ode mě? Starala jsem se + chodím do práce, přes den docházely skvělé paní z charity – pochopitelně to něco stálo, ale maminka byla doma, v bezpečí, kde to zná. Po pádu maminka skončila v nemocnici, je zmatená a dezorientovaná, neví proč a kde je. Bude potřebovat péči 24/7, žiju sama (kdo by chtěl ženu, která dělí čas mezi péči a práci, na nic víc nezbývá) a pochopila jsem, že to nezvládnu, fyzicky s ní nedokážu manipulovat. Už jen to pomyšlení, že ji musím někam dát, je nesmírně bolestivé. Nicméně za ty roky jsem už vyčerpaná, emocionálně i fyzicky, a toto je další rána. Pokud přijdu o práci, v mém věku budu nezaměstnatelná. Za ty roky jsem státu ušetřila spoustu peněz. Bratr se, za celou dobu, co je maminka aktuálně v nemocnici, za ní nebyl podívat. Situaci považuje za můj problém, jelikož jeho názor je, že jsem ji měla už dávno někam strčit. A maminka? Vždy ho milovala a mě měla za služku. Jak hodlá pan Juchelka zkoumat takové případy?