Konflikt v Íránu má vážný dopad na celý svět. Od zrušených letů kvůli nedostatku leteckého paliva až po obavy z nedostatku potravin kvůli zdražujícím hnojivům. Japonci, kteří nakupují 90 procent ropy na Středním východu, jsou na tom stejně.
Ale podle tamního tisku je ještě tíživějším dopadem vyhlídka na nedostatek nafty. Nafta, Japonci ji vyslovují jako nafusa, se používá mimo jiné k výrobě barev na obaly potravin. V časopisu The Spectator se touto nečekanou potíží zabývá Philip Patric, který přednáší na tokijské univerzitě a přispívá do deníku Japan Times.
—
Počátkem května společnost Calbee, která vyrábí nejpopulárnější japonské bramborové lupínky ochucené řasami, oznámila, že kvůli 79% zvýšení ceny nafty přestane potiskovat obaly lupínků výraznou oranžovou barvou. Místo ní bude obal funerálně jednobarevný v tónech šedi. Následovala společnost Kagome, výrobce kečupu, která zmenšila barevnou etiketu na poloviční velikost. Vysvětlila to tím, že se jí nepodařilo ničím nahradit barevný inkoust vyráběný právě z nafty.
A vypukla panika. Průzkum ve městě Kyodo ukázal, že 70 procent Japonců nedostatek „nafusy“ zneklidňuje. Japonská vláda, jejíž obliba kvůli tomu mírně poklesla, byla nucena veřejnost ujistit, že zatím jsou její zásoby na dostatečné výši. Menší pozornost už vzbudila zpráva, že dvě největší japonské letecké společnosti zvýšily ceny letenek.
Proč takové zděšení? Možná proto, že je Japonsko zemí barevné synestézie. Tedy lidí, jimž barva aktivuje zvláštní sensory. Barva hraje v národním cítění Japonců podstatnou roli. V celé zemi usedají Japonci po vyčerpávajícím pracovním dni před televizí. A pak si hned otevřou pestrobarevný sáček s bramborovými lupínky, koukají na přihlouplé seriály, jejichž hlavním rysem jsou výrazné barvy. Je to vlastně taková národní terapie barvami.
Každá barva má svůj význam a váhu odvozenou od starodávných šintoistických rituálů a japonské posedlosti sezónností. Červenou barvu považují za příznivou. Třeba britský fotbalový Liverpool je v Japonsku nejpopulárnějším klubem Premiér League jen proto, že jeho hráči mají červené dresy. Bílá je posvátná, zelená a modrá, pro Japonce zaměnitelné barvy, představují přírodu, růžová zase obrodu a tak dále.
Japonské vnímání barev
Existují i barvy, o nichž se věří, že jsou „japonskými barvami,“ které se podle kjótské webové stránky řemesel spojují se sezónami a „nekřičí, nýbrž šeptají a zvou k bližšímu prozkoumání“. Barva, jak se uvádí, nikdy není náhodná. Je to tichý dialog mezi řemeslníkem, materiálem a duší.
Nepatrné postupné změny barvy jsou pozorně vnímány, dokonce uctívány. Svědčí o tom každoroční nadšení z „koyo“ [podzimní zbarvení listí]. To už po staletí inspiruje japonské malíře a přitahuje pozornost návštěvníků parků, jako například zahrad a lesů, v okolí Kyota. Známé je období květu sakury, které, ačkoliv se pravidelně opakuje každým rokem, vyvolává vždy nadšení, jako by se tak stalo poprvé a naposledy.
Turisté zničili oslavy jara ve města Fudži Jošida. Bylo jich moc!
A tak náhlá absence barev, dokonce i na něčem tak nepodstatném jako je balení lupínků, vyvolává pozdvižení. Narušuje to zavedený pořádek věcí a připomíná pracoviště, kterým je obvykle bezbarvý prostor, v němž není povoleno nic, co by odvádělo pozornost zaměstnanců. Ale došlo i na emotivnější výlevy: „To mi připomíná druhou světovou válku,“ uvedl například japonský přítel autora komentáře.
V Japonsku má 100 let přes 52 tisíc lidí. Japonci se zdravě stravují i cvičí
Reakce ze zahraničí jsou docela zajímavé. Internetová fóra zaplnily kladné reakce, podiv, a dokonce ocenění, že nový obal je hezčí. „Je tu taková spousta takových obalů,“ znějí typické reakce s odvoláním na to, že zboží v japonských obchodech je často nesmyslně v mnoha pestrobarevných obalech. Což ztěžuje orientaci, vybalování a zvyšuje objem odpadu.
V Singapuru jsou i staří lidé zdraví, dodržují totiž pravidla
Ozývají se i hlasy, že je celá ta záležitost vymyšlená. Ano, cena barevného inkoustu mohla vzrůst, ale vytvářet kvůli tomu nový obal? Není to jen marketingový trik? Jasně rozpoznatelný černobílý – Japonci říkají bíločerný – obal bramborových lupínků může působit depresivně, ale na druhou stranu láká svojí jedinečností. Podobně jako poštovní známka s chybotiskem nebo limitovaný počet singlu známé skupiny. Nikdo totiž neví, jak dlouho bude nové balení na trhu, a novinky koneckonců stále přitahují pozornost. Pokud se prodej zvýší, bude to jen další příspěvek Japonska do dějin marketingu.
Pro Zdravé Zprávy přeložil Michal Achremenko
