Vybrané deníky přinesly senzační článek. Kandidát na ministra práce a sociálních věcí Aleš Juchelka [ANO] chce plnou platbu nepečujícím, jež umístí svého blízkého do sociální pobytové služby. A tomu i vezme jeho dům či byt.
Pokud ponecháme stranou tendenční vyznění, články svým způsobem poukázaly na velice důležité téma. Jím jsou peníze pro neformálně pečující a peníze na péči o lidi v domovech důchodců a se zvláštním režimem. Pravidelnou čtenářku a spolupracovnici serveru Zdravé Zprávy to přimělo k napsání následujícího komentáře. Autorka si přála zůstat v anonymitě. Nicméně sama je dlouholetou neformálně pečující „na plný úvazek“ a v tématu se dobře orientuje.
—
Ale nemůžu to nechat tak. Já nepečující nesnáším! Dcera kamarádky je ředitelkou domova se zvláštním režimem. Ta ví, jací jsou nepečující. Já chodím na pobytové odlehčovací služby, bohužel musím k seniorům. Ošetřovatelky tam mnohdy za rodinami plivnou. Ty tam dají blízké v roztrhaných hadrech. Nekoupí jim ani šampón. A dokonce jim nechtějí platit večeře, že mají dost.
Teď v médiích čtu komentáře k tomu, co řekl Aleš Juchelka: Poškodilo by to vztahy v rodině, cítili by se všichni poškozeni, kecy o tom, jak se nedá pečovat 24/7, náročné, zchudnutí!!! Vždyť tady mnozí lidé 24/7 už pečují. Oni jsou snad obrovskou výjimkou?
Těžký hendikep vyžadující péči 24/7 je obrovská životní tragédie. Zchudnutí je běžné a jde ruku v ruce s délkou péče. Je úplně jedno, zda se jedná o 20leté dítě, partnera nebo mámu, je to tragédie. Tragédie bohužel poškodí vztahy v rodině. Všichni se cítí poškozeni. Rodinám to podtrhne kolena a nikdy se třeba nevzpamatují.
Ale o čem to lidé píši v článcích a komentářích, že je potká tato šílená tragédie a stát jim tu tragédii bude platit? Proč ale nepíší o tom, že neformální pečující už teď nemají „co žrát“. Ti vzorní, kteří pečují jsou systémem bídačeni. Nemají finanční zajištění pečujících, nemají nemocenskou. A ano, jsme chudí. Což se děje v úplně té stejné chvíli, kdy je společnost solidární s milionáři v domovech důchodců.
Proč ti mají obrovské sociální dotace do domovů bez majetkových testů? Z veřejných peněz jde na provoz jednoho lůžka v domovu v průměru 65 tisíc korun. To je skoro 700 tisíc ročně! Co dostávají pečující doma? 700 tisíc to rozhodně není. Chtěla bych půlku z toho jako pečující doma, ale mám z toho leda tak … .
Proč jedni o nic nepřijdou, ale druzí přijdou o všechno?
Ti první mohou dělat sbírky, mít dva pracovní poměry, aby ústavy zaplatili, ale také MOHOU PEČOVAT! Je to tak nehorázné chtít po většinové společnosti, aby se chovala jako lidé a pečovala o své milované rodiče? Dochová je pět let doma? Fakt se z toho „podělá“?
Celá Evropa majetkově testuje při přijímání do ústavů. Existuje několikastupňové testování. Senioři se nemusí bát. Mají milující rodiny, do kterých patří, a ti se mají postarat, ti lidé prostě nepatří státu, ale rodinám!
Obdivuji hrdinství pana Juchelky
Obdivuji hrdinství pana Aleše Juchelky, že s tím jde ven. Za zavřenými dveřmi se o tom mluví, ale navenek mlčí. To víte, funkce a prachy. Bohužel mlčí i neziskovky, co zastupují neformální péči. To víte, dotace…
Možná by se to dalo nazvat: Je třeba Juchelkovi líbat nohy. Tak to cítím, když se nezdraží formální péče, neformální peče v Česku skončí. Velmi si pana Juchelky vážím. Sám doma dochoval těžce postiženého syna, který mu zemřel v 10ti letech. On tím peklem prošel, on ví.
- Jak se chová společnost, která tím ukazuje svoje morální kvality?
- Hlavně v žádném případě nepečovat, ale umisťovat a dědit „ve fullu“.
To už je nehorázná drzost. Těch postižených lidí je mi velmi líto, ale žijí v takovém prostředí a s dětmi, které si vychovali. A i teď můžou všechno prodat a jít do Šarloty, Dřevnického parku, Penty. Tam se jim zbytek života bude žít dobře. Prostě a jasně: Každému, jak mu náleží, na hrubý pytel hrubá záplata. Nechceš pečovat, dáš dědictví ústavu, papá a šáteček.
Autorka textu je neformálně domácí pečující „na plný úvazek“ již několik desítek let. Její totožnost má redakce Zdravé Zprávy ověřenou.
