Tento týden [18.5.] rozhodla vláda o převodu politiky závislostí z Úřadu vlády ČR na ministerstvo zdravotnictví. Tím skončí Pavel Bém jako národní protidrogový koordinátor a agendu převezme psychiatrička Dita Protopopová jako nová koordinátorka pro péči o duševní zdraví a protidrogovou politiku.
Zatímco premiér Andrej Babiš [ANO], ale i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch [za ANO] hodnotí aktuální změnu jen jako „logickou“ a prospěšnou, experti na politiku závislostí napříč celým Českem jsou z ní mírně řečeno rozčarováni. S aktuální změnou nesouhlasí i psycholožka a odbornice na politiku závislostí s více než dvacetiletou praxí v oblasti adiktologických služeb Helena Gherasim. V komentáři pro Zdravé Zprávy píše proč.
Když stát přestane rozumět závislostem, ohrozí všechny
V české politice existují rozhodnutí, která jsou špatná okamžitě. A pak existují rozhodnutí, jejichž důsledky uvidíme až za několik let, ale o to budou horší. Do druhé kategorie patří plán vlády přesunout koordinaci politiky závislostí z Úřadu vlády pod Ministerstvo zdravotnictví ČR [MZd ČR].
Na první pohled to možná zní technicky, administrativně, jako přesouvání kanceláří a razítek mezi úřady. Ve skutečnosti ale jde o mnohem víc! Jde o to, zda Česká republika zachová moderní a funkční systém práce se závislostmi, nebo se vrátí o třicet let zpátky.
Jako člověk, který se v oblasti politiky závislostí pohybuje více než dvě desítky let, jsem opakovaně zažila snahu přesunout agendu závislostí pod MZd ČR. A stejně jako v minulosti i teď upozorňuji, že je to nebezpečný nápad. Pokaždé se totiž ukázalo, že tím systém spíše oslabíme, než posílíme. Ne kvůli jednotlivcům na ministerstvu zdravotnictví, ale prostě proto, že takový přístup popírá samotnou podstatu problému závislostí.
Závislost totiž není jen zdravotní diagnóza. Kdyby byla, stačilo by navíc pár psychiatrických ambulancí, detoxifikačních oddělení a receptů na léky. Realita ale je úplně jiná. Závislosti zasahují školství, sociální služby, bezpečnost, rodiny, pracovní trh, bydlení, kriminalitu, exekuce, duševní zdraví i ekonomiku státu. Týkají se alkoholu, tabáku, hazardu, digitálních technologií, léků i nelegálních drog. A týkají se milionů lidí.
Právě proto český systém dlouhé roky fungoval relativně dobře. Stavěl na meziresortní koordinaci. Stavěl na tom, že se na problém díváme komplexně, že stát chápe, že prevence je stejně důležitá jako léčba a že sociální stabilita je stejně důležitá jako medicína. Věděli jsme, že represí samotnou závislosti nikdy nevyřešíme. To nám potvrzují data, zkušenosti a mezinárodní evidence.
Teď je všechno jinak
Bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil [ODS] v posledních dnech správně upozornil, že politika závislostí je „balík za bilion korun“. Uvedl, že se netýká jen zdravotnictví, ale také daní, hazardu, bezpečnosti, nelegálního trhu nebo regulace tabáku a alkoholu. Podle něj – stejně jako podle mnohých dalších s jedinou výjimkou vlády Andreje Babiše [ANO] – ministerstvo zdravotnictví jednoduše nemá kompetence koordinovat tak širokou oblast.
Stejně otevřeně mluví i současný koordinátor Pavel Bém [ODS]. Varuje před rozpadem systému, oslabením prevence. A varuje dokonce i před rizikem budoucí fentanylové krize. A to rozhodně není přehnaný scénář! Každý, kdo sleduje vývoj syntetických drog v Severní Americe nebo v některých evropských zemích, ví, jak rychle se může situace vymknout kontrole, když stát ztratí schopnost koordinace a včasné prevence.
Psi celníků nově pachují i fentanyl. Ten je v Česku denně v hlášení
Proto je koordinace to klíčové slovo. Problém totiž není v tom, zda je ministerstvo zdravotnictví dobré, nebo špatné ministerstvo. Problém je v tom, že žádné jednotlivé ministerstvo nemůže efektivně řídit problematiku závislostí. Stejně jako žádné jedno ministerstvo nemůže samo řešit chudobu, duševní zdraví nebo násilí ve společnosti.
Když dítě začne kouřit, není to problém jedné diagnózy
Tohle je mimochodem mnohem větší problém současného státu, než se zdá. Česká republika dlouhodobě neumí řídit komplexní společenské problémy. Máme ministerstva rozdělená podle kompetencí z minulého století, ale problémy 21. století jsou propojené. Přičemž právě závislosti jsou toho dost možná nejviditelnějším příkladem.
Když dítě začne ve třinácti kouřit, není to problém jedné diagnózy. Je to problém rodiny, školy, marketingu, dostupnosti návykových látek, duševního zdraví, sociálního prostředí i fungování komunity. Když se člověk propadne do hazardu, není to jen psychiatrická otázka. Je to otázka exekucí, regulace reklamy, ochrany spotřebitele i ekonomického stresu.
Přesun pod ministerstvo zdravotnictví proto není a ani nemůže být jen organizační změna. Je to symbolický návrat k zastaralému myšlení, že závislost je především individuální zdravotní selhání. Moderní adiktologie už dávno ví, že to tak není. Velmi přesně to v rozhovoru pro Český rozhlas popsala odborná ředitelka a zakladatelka terapeutického zařízení Sananim Martina Richterová Těmínová.
V rozhlasu to řekla docela jasně. Adiktologie není jen zdravotnictví. Naopak je to i práce s komunitou, se školami, s rodinami, se sociálním systémem a s prevencí. A právě prevence je oblast, která bývá při podobných reorganizacích první obětí. Což je další věc, o které se zatím málo mluví. Český stát dnes ve skutečnosti neumí investovat do budoucnosti. Umíme v nějaké míře financovat následky, nemocnice, krize, léčbu, ale neumíme systematicky podporovat prevenci, resilience [duševní odolnost, pozn. red.] mladých lidí, práci v komunitách nebo včasnou intervenci.
Rozhodnutí vlády je absurdní
Právě proto je současné rozhodnutí vlády tak absurdní. V době, kdy dramaticky roste úzkost, sebepoškozování, problematické užívání digitálních technologií, nikotinu i alkoholu mezi mladými lidmi, stát oslabuje právě ten systém, který má držet prevenci pohromadě.
Další rovina celé změny se týká nezávislosti a schopnosti státu pracovat s daty bez resortního zkreslení. Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti bylo dlouhodobě respektovanou institucí právě proto, že stálo mimo přímou resortní logiku. Sbíralo data napříč oblastmi – zdravotnictvím, policií, školstvím, sociálními službami i justicí. Avšak v momentě, kdy podobnou instituci uzavřete pod jeden resort, vzniká tlak na zúžení pohledu. Ale bez nezávislých dat neexistuje racionální politika. Tohle mimochodem není české specifikum. V zahraničí dnes stále více zemí řeší, jak zachovat nezávislé koordinace u témat, která přesahují jeden resort. Protože jakmile stát začne komplexní problém redukovat jen na jednu institucionální perspektivu, začne ztrácet schopnost mu rozumět. To je přesně bod, ve kterém teď jsme, a to je přesně to, co nám teď hrozí.
V celém kontextu hraje roli i to, jak byla celá změna provedena – bez odborné diskuse. Nikdo se ani neobtěžoval cokoli vysvětlit. Neřekl, jak bude koordinace fungovat dál. A dokonce i samotní odborníci a lidé z praxe se změnu dozvídali z médií. Takto se erudovaně nerozhoduje o systému, který ovlivňuje zdraví, bezpečnost a životy milionů lidí.
A pokud má dnes někdo pocit, že se vede spor o úřední strukturu, hluboce se mýlí. Ve skutečnosti jde o spor o to, zda bude Česká republika dál stavět na datech, prevenci a meziresortní spolupráci, nebo zda se vrátí k reaktivnímu modelu „hašení požárů“.
Jedno ministerstvo závislosti zvládnout prostě nemůže
Debata by naopak měla být ještě odvážnější. Možná totiž nestačí jen bránit zachování současného stavu, možná je čas přiznat si, že politika závislostí potřebuje silnější a modernější institucionální rámec než dosud. O to víc ale platí, že pokud má dojít ke změně k lepšímu, pak jí nemůže být přesun celé problematiky pod jedno ministerstvo.
S politikou závislostí šlápl premiér Babiš vedle, tvrdí experti
Řešením by mohla být samostatná meziresortní agentura pro politiku závislostí. A to s jasným mandátem, vlastním rozpočtem, nezávislým monitoringem a pravomocí koordinovat jednotlivé resorty. Závislosti nejsou okrajové téma – jsou jedním z hlavních ukazatelů toho, jak zdravá a odolná je společnost. A stát, který přestane rozumět závislostem, velmi rychle přestane rozumět i vlastním občanům.
Helena Gherasim
—
Mgr. et Mgr. Helena Gherasim působí od roku 2015 jako předsedkyně rady Asociace poskytovatelů adiktologických služeb. Ta sdružuje 40 organizací poskytujících prevenci, léčbu a podporu lidem ohroženým závislostmi v celé ČR. Je členka Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí při Úřadu vlády ČR. Absolvovala mnoho mezinárodních odborných programů Pompidou Group Rady Evropy zaměřených na drogovou politiku, lidská práva a spolupráci státu s občanskou společností. Profesně se věnuje hlavně moderní politice závislostí, meziresortní koordinaci, dostupnosti služeb, harm reduction a systémovým otázkám prevence a léčby. Je ředitelkou Think tanku Racionální politiky závislostí.
