Ze střídavé péče o dítě už není cesta zpátky, upozorňuje matka

„Jakmile jednou vstoupíte do střídavé péče, nemáte žádnou páku, jak z ní vystoupit,“ říká mladá žena o tuzemskými soudy stále více přiznávané porozvodové společné péči o dítě.

Společná péče o dítě značí, že dítě zůstává svěřeno do péče obou rodičů bez přesného vymezení rozsahu péče. Formálně jde o tutéž formu péče, kterou rodiče uznávali, než přišla potřeba soudní úpravy. Problém ale je, že takzvaná „střídavka“, kdy si život dítěte rodiče rodiče „férově“ napůl, většinu dětí zmáhá. A nejen to.

O dopadech střídavé péče na svou tehdy tříletou dceru promluvila minulý týden na sněmovním kulatém stolu [18.6.] s názvem „Dítě nejde půlit“ mladá matka. A tvrdí, že ze střídavé péče už není cesta zpátky. To ani v situaci, kdy se v ní dítě necítí dobře a způsobuje mu vážné problémy.

„V té době [když byly dceři 3 roky, pozn. red.] jsme začali s bývalým partnerem aplikovat společnou péči, což bylo fajn a několik měsíců nám to i fungovalo,“ uvedla.

Když jim tento způsob péče ale přestal fungovat, dohodli se, jak řekla žena, na rovnoměrné péči o dceru, jak se dneska střídavé péči také říká. To v týdenních intervalech, kdy dcera žila střídavě jeden týden u matky a jeden týden u otce.

„Velice rychle jsem pochopila, že to není šťastné pro takto malé dítě,“ uvedla.

Střídavá péče po rozvodu je trendy, ale mnohé děti ji hlavně protrpí

Dcera podle ní začala být krátce od zahájení střídavé péče, kdy pendlovala mezi matkou a otcem v týdenních intervalech, apatická a emoční. V podstatě úplně změnila své chování, popsala žena. Stejně tak na změnu v jejím chování upozornily učitelky v mateřské škole. Změny si všimli i její blízcí přátelé.

„Otec to ale nevnímal stejně, a tak jsem šla na OSPOD [orgán sociálně právní ochrany dětí] a krizové centrum. A doufala jsem, že nám pomohou nastavit lepší systém péče o dceru,“ popisuje matka.

Prosazování střídavé péče o dítě za každou cenu

Zároveň říká, že neprosazovala přiřknutí dcerky do její výlučné péče. Ale změnu, která by více vyhovovala jejich dítěti, aby se začalo cítit lépe. To se ale zmýlila. Zájem dítěte, jak tvrdí, je totiž docela přehlížený a opatrovnické soudy, stejně jako úřady – OSPOD a krizová centra – prosazují střídavou péči.

„Rovnoměrná péče se tady bere jako dogma. A obhajuje se spíše to právo na dítě než nejlepší zájem dítěte,“ uvedla mladá matka s tím, že celá věc se interpretuje především tak, že rodiče mají na své dítě stejné právo.

Nová legislativa jasněji vymezí, co je domácí násilí. Přináší i praktické změny

Obdobně jako na společně nabytý majetek. Nicméně i přes její tvrzení, že dcera se v režimu střídavé péče necítí dobře, že se uzavírá, je emočně nestabilní a často se chová nestandardně, opatrovnický soud rozhodl o střídavé péči.

„Jakmile do toho jednou vstoupíte, byť dobrovolně, tak už nemáte žádnou páku, jak z toho vystoupit. Je to slepá ulička, nejde to,“ shrnula svou zkušenost mladá žena.

Střídat se mají rodiče, a ne děti

Na ne vždy ideálně nastavenou porozvodovou péči o dítě dnes často s důrazem na rovná práva matky a otce ukazují i zkušenosti lidí, kteří se s takovým typem péče o dítě osobně setkali. Dokládají to komentáře k článku „Střídavá péče po rozvodu je trendy, ale mnohé děti ji hlavně protrpí„, který jsme na publikovali na Zdravé Zprávy v minulém týdnu.

„Když už je dítě bohužel vystaveno traumatu rozchodu rodičů, mělo by zůstat, pokud možno doma, kde bylo dosud. Anebo alespoň v jednom pevném domově,“ reaguje na střídavou péči v komentáři například advokát Robert Bochníček.

Problém v takovém případě nevidí v tom, když dítě odjíždí jednou za čtrnáct dnů na víkend ke svému otci.

„Střídavka jsou vlastně dva domovy. Mnohdy mají dokonce soudy tendenci nařizovat střídavku i u rodičů bydlících v jiných městech. Což pak znamená náročné dojíždění, protože dvě školy jsou už úplný bizár,“ dodává s tím, že střídavá péče předpokládá bezpodmínečnou schopnost rodičů spolu jednat.

„To je ale většinou nemožné. Samozřejmě nelze vyloučit situace, kdy je to namístě. Ale to jsou spíše výjimky,“ míří na situaci, kdy si znesváření rodiče skrze dítě vyřizují své spory.

S jeho slovy vyjadřuje souhlas žena a matka dvou dcer, která má se střídavou péčí osobní zkušenost. A rozhodně ne dobrou.

„Souhlasím jako matka dvou dcer, kterým byla střídavka nařízena kvůli rozmarům a nátlaku otce. A bylo to peklo, jaké bych nepřála žádnému dítěti. Je to teror nátlakových egoistických lidí, kteří na děti vůbec nehledí,“ vyjadřuje se.

Do živé diskuze přispěla i pracovnice ze školství. I tam si dopadů střídavé péče do fungování a kondice dětí totiž hodně všímají.

„Ve škole máme několik ´střídavých´ dětí. Všechny to nesou těžce. Prý neví, kde jsou doma, kam patří, jestli je rodiče chtějí. […] Já s tím nesouhlasím,“ vyjadřuje se s tím, že rodiče se mají střídat u dítěte, nikoli dítě u rodičů.

Jak se cítí děti ve střídavé péči vědí i ve škole

Jiní čtenáři zase upozorňují, že by si samotní rodiče, kteří na střídavou péči přistoupí, měli nejprve sami vyzkoušet, jak jim vyhovuje po týdnu střídat byt a prostředí, ve kterém žijí a mají se cítit v bezpečí a doma.

Další zase tvrdí, že problémy ve střídavé péči ještě umocní, když si oddělení rodiče dítěte najdou nové partnery pro život a pořídí si společného potomka. Do diskuze se zapojují i učitelé. Ti píší, že si u takzvaných „střídavých dětí“ všímají rozdílů v přípravě do školy a plnění domácích úkolů. Kdy jeden týden má takové dítě všechno v pořádku, je připravené a naučené. A v druhém týdnu na nic nedbá. A jeho prospěch se propadá. I to mají opatrovnické soudy zohledňovat a reagovat na to, shoduje se široká veřejnost.

Pochybnosti o střídavé péči a jejích dopadech především na malé děti vyjádřili minulý týden i odborníci z oblasti rodinného práva, psychologie nebo lékaři na zmíněném sněmovním kulatém stolu.

„Rovnoměrná péče obou rodičů v konfliktu je nevhodná především v případě malých dětí,“ uvedla na kulatém stolu například advokátka Markéta Chudáčková.

Soudy podle ní v takových sporech často považují za nejlepší řešení vzájemnou dohodu znesvářených stran. A tak na její uzavření vyvíjejí mnohdy tlak.

„Střídavá péče je složitá disciplína pro děti a je těžká, i když se ti rodiče dohodnou,“ řekla psycholožka Helena Petrová s tím, že v konfliktních sporech je pro dítě prakticky nemožná.

Střídavka jako pomsta partnerovi

Konflikt totiž, jak tvrdí, vyvolávají konfliktní osoby. Nekonfliktní lidé, rodiče, se podle ní na uspořádání péče o dítě po rozvodu raději dohodnou, než aby vedli roky dlouhé spory.

„A tam, kde je vysoce konfliktní osoba, tak je i psychické násilí,“ upozornila psycholožka.

„Děti do pěti let věku jsou velmi zranitelné a jejich matky také,“ přidal zdravotní rovinu prof. Pavel Calda, gynekolog, porodník a genetik.

Podle něj není střídavá péče snadná ani pro ženy jako matky. Ale zvlášť těžký je tento typ péče hlavně pro děti. Na kontakt s dítětem má právo otec stejně jako matka, uvedl. Situaci ale neřeší to, že si dítě budou přehazovat „jako balík“.

„Myslím si a jsem o tom přesvědčen, že pro malé děti není řešení pobíhání z jednoho města nebo čtvrti do druhé a výměna těch rodičů ve fyzickém slova smyslu,“ shrnul prof. Calda.

Veronika Táchová