Obavy epidemiologů z letošního jara z šíření žloutenky typu A se naplňují. Podle Státního zdravotního ústavu [SZÚ] už se potvrdila u více než tisícovky osob a nakažených stále přibývá. Nejhorší situace je v Praze a jejím okolí.
Za prvních sedm měsíců letošního roku laboratoře potvrdily už více než tisíc případů nákazy žloutenkou typu A. Loni šlo o 636 případů nákazy za celý rok. Epidemiologové na riziko většího šíření nemoci upozorňovali s odkazem na přibývání nakažených už letos na jaře.
Počty případů žloutenky typu A v ČR v letech 2016 – 2025:
| Rok | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | 2025* |
| Počet případů | 930 | 772 | 211 | 240 | 183 | 210 | 70 | 66 | 636 | 1053 |
[*do konce července, zdroj: Státní zdravotní ústav, ISIN]
Podle nich přenos žloutenky typu A zesiluje právě v letních měsících, kdy lidé cestují, chodí na koncerty a další akce, kde tolik nemyslí na hygienu, především mytí rukou. K jejímu šíření přispívá i to, že devět z deseti nakažených podle dřívějšího vyjádření zástupkyně vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ Kateřiny Fabiánové nemá žádné příznaky, ale virus i tito lidé mohou přenášet.
„Nákaza vnímavého člověka, pokud nedodržuje hygienu, je velmi snadná,“ uvedla Fabiánová letos na jaře.
Žloutenka A se podle ní přenáší velmi snadno a rychle. K nákaze často postačí i jen dotknutí se madla v tramvaji, metru nebo kliky u dveří, kde ulpívá virus žloutenky. I proto se jí říká nemoc špinavých rukou.
Nejvíce žloutenky „áčka“ koluje v metropoli
Nejvíce nakažených žloutenkou typu A vykazuje z regionálního pohledu Praha, kde se dosud potvrdilo 370 případů nákazy. S větším odstupem, ale stále vysoká čísla ukazuje i Středočeský kraj s 181 nakaženými. A dále Moravskoslezský kraj, kde se letos potvrdila žloutenka ve 113 případech.
Na mimořádně rychlé šíření žloutenky A v evropských zemích upozorňuje i Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí [ECDC]. Vysoká čísla mají mimo Česko také Slovensko, Rakousko a Maďarsko.
Podle epidemiologů ECDC bývá nejvíce nakažených mezi lidmi bez domova, uživateli drog a v komunitách, v nichž lidé žijí ve špatných hygienických podmínkách a s omezeným přístupem ke zdravotní péči. Což je i důvod, proč se podle SZÚ proti hepatitidě A cíleně očkují bezdomovci a další rizikové skupiny. Toto preventivní opatření na zmírnění přenosu nemoci zahrnuje i očkování osob po kontaktu s nakaženým.
Očkování proti žloutence A pojišťovny běžně nehradí
Očkování proti žloutence typu A nepatří do standardní úhrady ze zdravotního pojištění. Děti, dospívající i dospělí si ho tak hradí z vlastních peněz. Přičemž vakcína se podává ve dvou dávkách.
Cena jedné dávky pro dospělého vyjde na zhruba 1 700 korun, pro dítě asi o tři stovky méně. I na tuto nehrazenou vakcínou mohou lidé žádat o příspěvek z fondů prevence pojišťoven, pokud jej nevyčerpali na jiné očkování. Výše příspěvku se většinou pohybuje od 500 Kč do 1 500 korun.
Na úhradu očkování proti hepatitidě A pak mají nárok zaměstnanci a příslušníci záchranného systému. A dále se hradí při epidemiích, kdy očkování nařídí hygienik.
Podle ECDC je také potřeba přizpůsobit osvětu potřebám a znalostech populace s vyšší pravděpodobností nákazy.
„Poskytovat informace v několika jazycích, přizpůsobené různým úrovním gramotnosti, a řešit fámy a dezinformace,“ doporučuje Centrum.
K šíření nákazy mimo nedodržování základní hygieny, jako je pečlivé mytí rukou, přispívá podle epidemiologů i dlouhá až 50denní inkubační doba nemoci. A dále to, že u většiny nakažených probíhá infekce bez vážnějších projevů. Ti, u nichž se nákaza projeví, mívají příznaky podobné chřipce, kdy pociťují únavu, mají teplotu, nevolnost, trpí průjmy a zvracením. K časté, ale až pozdější reakci těla patří zežloutnutí bělma očí a později i celého těla. Nakažení mají světlejší stolici a tmavou moč. Léčba hepatitidy vyžaduje přísnou dietu bez tuků a alkoholu. K regeneraci jater lékaři doporučují jako podpůrnou léčbu zvýšený přísun vitamínu B.
Virem žloutenky A se nakazí lidé často i znečištěnou kontaminovanou vodou, nebezpečné jsou podle Fabiánové ze SZÚ i kostky ledu připravené ze závadné vody.
„V exotických zemích se proto nedoporučuje používat vodu z veřejného vodovodu ani k čištění zubů,“ varuje.
Další cestou nákazy podle ní bývají potraviny. Virus ulpí na zelenině, ovoci nebo jiné tepelně nezpracované potravině, které se před jídlem sice omyly, avšak znečištěnou vodou.
–VRN/ČTK–
