Dublinští radní se pochlapili, alespoň tedy prozatím. Stáhli z programu hlasování o návrhu přejmenovat městský Herzogův park na Park Svobodné Palestiny. Otázka ale zní, jak dlouho s odsunutím této věci radní v Dublinu vydrží.
Dublinský park nese léta jméno po Chaimu Herzogovi, rodáku z Belfastu, vychovaném v Dublinu, britském důstojníku, jenž se podílel na osvobození koncentračního tábora Bergen-Belsen, a šestém prezidentovi Izraele. Avšak teď vadí. Důvod je, že jeho název není z pohledu aktuálních dnů dost politicky korektní. A nesla se kolem toho velká debata.
Nicméně dublinský starosta Richard Shakespeare nakonec navrhl stáhnout tento bod z programu. Šlamastiku vysvětlil „administrativním omylem.“ A tak si mohli dublinští Židé oddechnout – alespoň prozatím. Tématem se v britském konzervativním listu The Spectator zabývá Rory Hanrahan. Pro Zdravé Zprávy jeho text volně přeložil Michal Achremenko.
Park Svobodné Palestiny v Dublinu neprošel
S návrhem na vymazání Herzogova jména přišel radní za Labouristickou stranu. V tom ho podpořila hnutí Sinn Féin a People Before Profit. Důvod podle nich bylo, že Herzog byl, je a navždy zůstane příliš izraelský. A to jim vadilo.
Přitom už ale vůbec nemluvili o statečnosti tohoto muže, který v roce 1945 prošel branou pekla Bergen-Belsenu a přísahal, že on tu pekelnou hrůzu před světem nikdy nezamlčí. A už vůbec nic neřekli o jeho otci Yitzaku HaLevi Herzogovi. O prvním irském vrchním rabínovi, který si vyměňoval s bývalým prezidentem Irska Éamonem de Valerou matematické kvízy a rovněž se zasloužil o bezproblémovou integraci Židů do nového Svobodného státu [Irský svobodný stát byl založený v roce 1922. V roce 1937 přejmenovaný na Irsko, pozn. red.]. Pomlčeli také o současném prezidentovi Izraele, Chaimově synovi Izákovi, který návrh na přejmenování označil za „ostudný“.
Politika Izraele v Pásmu Gazy je odpudivá, tvrdí prezidentka ICRC
Pominuli i to, že premiér Irské republiky, taoiseach, Micheál Martin, ale i irský ministr nad jejich počínáním znechuceně pokrčil rameny a žádal spolu s dalšími, aby návrh stáhli. A ignorovali hlasy ze zahraničí, které zněly v tom smyslu, že pokud návrh projde, Irsko si uřízne mezinárodní ostudu.
V Pásmu Gazy zahynulo už 60 tisíc lidí. Z toho 18 tisíc dětí
K odložení návrhu hlasování o přejmenování parku je nakonec přiměly až hlasy ze zahraničí. Avšak nemylme se. Protiizraelské nálady jsou módou irské levice. Není to jen dočasná záležitost, ale jde o nejnovější příznak velmi staré choroby.
Co vadí, a co nevadí
Zatímco socha Žida Herzoga vadí, v jiném dublinském parku, parku Fairview, stále ještě stojí bronzová socha Seána Russella. Jeho ruka byla původně, jak tvrdili někteří kritici, vytrčená do nacistického pozdravu. A tak ji místní, ale až po nedávném útoku vandalů, nahradili rukou volně svěšenou. Je zajímavé, že Russell dublinským radním nevadí. To i přesto, že jde o šéfa štábu IRA, který si v roce 1940 zajel do Berlína nakupovat zbraně proti Anglii. Co na tom, že se spřáhl s nacisty, Dublin o jeho sochu pečlivě pečuje. To je přímo vrchol pokrytectví.
Němečtí zubaři se omluvili za hrůzy svých nacistických kolegů
Irská válečná historie ale nabízí více tragikomedií. Tak například Eamon de Valera, bývalý prezident Irska. Ten, který soustrastně kondoloval po Hitlerově smrti na německém vyslanectví. Ironicky řečeno šlo opravdu o projev důsledné neutrality, jenž musel ohromit nejednoho spojence proti nacistické zvůli. Abychom však byli spravedliví, de Valera poskytoval úkryt židovským uprchlíkům. Za to mu Izrael poděkoval v roce 1966 tím, že vysázel a pojmenoval po něm les poblíž Nazaretu.
Komplikovanost je zřejmě privilegiem vyhrazeným pouze irským nacionalistům, uvádí Rory Hanrahan. A připomíná, že Irsko po druhé světové válce v tichosti poskytovalo útočiště nejednomu nacistickému válečnému zločinci. Otto Skorzeny si koupil farmu v Kildare, bretaňský důstojník SS Celestin Lainé své dny v poklidku dožil v Galway. A to je normální?
Antisemitské projevy v Evropě sílí
Od 7. října 2023 se počet antisemitských konfliktů v Irsku zvyšuje. Synagogy jsou znečišťovány, židovské školy vysmívány a jejich okny létají cihly. Radikální republikánská strana Sinn Féin minulý týden hostila punkovou kapelu Bob Vylan. Její frontman vedl v Glastonbury zástup volající po smrti izraelských vojáků. A to je „normální“. Ale zpátky do Dublinu, který nyní uvažuje o vymazání jména irského Žida, který bojoval proti fašismu.
Město země, která již loni uznala Palestinu, už teď „pro jistotu“ bojkotuje izraelské vědce. Izraelské velvyslanectví v Dublinu je zavřené. A celé Irsko pak ve Spojených národech prosazuje protiizraelské rezoluce. Proč asi izraelští činitelé nazývají Dublin hlavním městem země evropského antisemitismu.
Ve hře však není jen Dublin a jeho park. Jde o to, jestli si Irsko ještě myslí, že k němu patří židovští občané. Pokud se vymaže Herzogovo jméno, zmizí s ním i něco podstatnějšího. Totiž prohlášení, že se Irsko přirozeně skládá z mnoha národností. Země, která vygumuje památku na muže, který osvobodil Belsen, ale dál leští sochu muže, který si předcházel Hitlera, nemá nárok na to, aby si jí ostatní vážili. A to už kvůli tomu, že i přes všechna pěkná slova, historie se ošálit nedá. A i kdyby přece jen, jak si nejspíš myslí dublinští radní, nikdy ne na dlouhou dobu.
Rory Hanrahan, The Spectator
