Juchelka nechápe. Sociální zařízení má 60 klientů a k nim 13 kuchyní

Propojit zdravotní a sociální služby se zákonu o sociálně zdravotním pomezí moc nepovedlo. Praxe ukazuje, že především jeho materiálně technické standardy vedou až k absurditám v pobytových sociálních službách. I proto se chystá změna.

S absurditou požadavků na pobytová zařízení, která zajišťují primárně sociální, ale k tomu i zdravotní služby, se nedávno setkal sám ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka [ANO]. O svou zkušenost se podělil tento týden [9.2.] na konferenci ve Sněmovně s názvem „Zdraví populace – hledání politické shody na směřování změn“.

„Když jsem byl minulý týden na otevírání jednoho domova seniorů, který se rekonstruoval za 150 milionů korun, tak tam absolutně nelogicky vzniklo na 60 klientů třináct kuchyní,“ popsal ministr Juchelka.

A to proto, aby si klienti domova mohli i sami připravovat stravu. Juchelka ale i upřesnil, že šlo o pobytové sociální zařízení, v němž žijí lidé s omezenou soběstačností ve 3. a 4. stupni závislosti podle příspěvku na péči. Proto vyvstává otázka, proč mají lidé s tak rozsáhlým omezením sebeobslužnosti a se zajištěným celodenním stravováním potřebu připravovat si pokrmy v kuchyni.

„Podle materiálně technických standardů tam museli postavit 13 kuchyní. Na tři pokoje jednu kuchyň. A to stálo velké finanční prostředky,“ popsal dále.

Ministr Juchelka slibuje co nejdříve zabezpečit neformální pečující

Následně i vyjasnil, proč zákon po poskytovatelích sociálních, případně sociálně zdravotních služeb vyžaduje takové nároky na zázemí v podobě kuchyně a jejího vybavení. Navíc u osob, které potřebují často asistenci při konzumaci jídla či pití. A sami si většinou neuvaří.

„Protože každý, kdo je v tomto sociálním zařízení, tak musí mít přístup do kuchyně. Musí mít možnost si udělat třeba buchtu se svými dětmi nebo vnoučaty. Aby se splnilo sociální začleňování,“ vysvětlil ministr, co tím autoři zákona, který ale reaguje i na požadavky stran Evropské unie [EU], zamýšleli.

Sociálně zdravotní pomezí se moc nepovedlo

Všem je podle něj už v tuhle chvíli jasné, že tyhle kuchyně zůstanou nové. Tedy nepoužité po celou dobu pobytu těchto klientů v domově.

Ministr Juchelka výše uvedeným příkladem přiblížil jeden z mnoha špatných dopadů „narychlo“ psaného zákona o sociálně zdravotním pomezí. A narazil tím na jeden z důvodů,  proč se veřejná výstavba zařízeních sociálních služeb tak prodražuje. Tam, kde se staví z veřejných prostředků, vyjde výstavba jednoho lůžka na 4 až 5 milionů korun. Soukromý sektor to zvládne s náklady za 1,5 milionu korun.

Komentář: Straší nás stárnutím, ale sami nám nepěkné stáří připravují

Na nesmyslné nároky na technické požadavky pobytových zařízení sociálních služeb upozorňuje ministr Juchelka dlouhodobě. Stejně jako na to, že sociálně zdravotní pomezí není dobře napsaný zákon. A žádá si co nejdříve upravit. Což považuje za důležité hlavně kvůli zajištění dostatečných kapacit nejen v lůžkových zařízeních. Pak se docela jistě, jak uvedl, rozšíří i kapacity zmíněného sociálního zařízení. Kde se dané kuchyně promění v pokoje pro obyvatele domova a dostane se jim skutečného využití.

„To sociálně zdravotní pomezí nás tlačí k něčemu, kde celá řada věcí být nemusí,“ uvedl.

Stejně tak je podle něj třeba co nejdříve upravit poskytování nenáročných zdravotních služeb v domácí péči, v terénních službách. Například co se týče možnosti podávání léků.

„To je neuvěřitelný problém,“ poznamenal a dodal, že to co je v Česku problém, jinde ve světě docela běžně a bez problémů funguje.

Sociální služby čekají na více zdravotních sester

To a mnoho dalšího podle něj ale vyžaduje velmi úzkou spolupráci s ministerstvem zdravotnictví.

„Pokud se budeme držet těch svých kompetencí, pak se nikam nedostaneme,“ řekl.

Nutnost posílení domácí péče dokládá i to, že podle zdravotních dat každý člověk v ČR starší 65 let trpí minimálně jednou nemocí. A často se bez pomoci, byť jen v některých úkonech, neobejde.

S propojením zdravotních služeb, především v ošetřovatelství, tedy zdravotních sester do sociálních služeb souhlasí i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch [za ANO].

„Za mě jedinou cestou do budoucna, jak udržet ten systém, je podporovat to, aby pacient zůstal co nejdéle ve svém domácím prostředí,“ řekl na stejné konferenci.

Vojtěch: Na převodu nemocenského pod zdravotní pojišťovny už se pracuje

A to se neobejde bez propojení zdravotních a sociálních služeb, dodal. Například i zmíněnou úpravou kompetencí zdravotních sester v sociálních službách.

„V rámci dlouhodobé péče považuji za zásadní posílení kompetencí zdravotních sester v dlouhodobé péči v domácím ošetřovatelství,“ potvrdil spolupráci s resortem práce a sociálních věcí.

Bez posílení postavení nelékařských zdravotníků tak, aby se o pacienty v domácí péči postarali samostatně, to je bez nutnosti lékaře, se systém v blízké budoucnosti neobejde.

Stejně tak Juchelka spatřuje recept na zvládnutí vysoké poptávky po některých sociálních a zdravotních službách v posílení sítě domácích nebo terénních služeb. Umístění do pobytového sociálního zařízení má přijít podle něj na řadu až ve chvíli, kdy se nemá o pacienta, klienta, kdo v rodině postarat. A už si nevystačí s docházkou terénní služby.

Veronika Táchová