Nyní smějí obce a města vyhláškou stanovit místní poplatek na den pobytu v nich nejvýše na 50 Kč na osobu. Nově by se měl tento limit zvýšit na 100 korun na den. Změna se dotkne i lázeňských pobytů, těch takzvaně na pojišťovnu nevyjímaje.
Změnu, respektive navýšení limitu pro místní poplatek z pobytu vložila jako pozměňovací návrh do ve Sněmovně otevřené novely o podmínkách podnikání v cestovním ruchu skupina vládních poslanců v čele s Michalem Zunou z TOP 09.
Většina municipalit dnes nastavuje místní poplatek z pobytu na jeho maximální hranici, tedy nyní na 50 korun na den na osobu. Dá se tedy očekávat, že tak učiní i poté, kdy se limit navýší na 100 korun na osobu na den.
A tak například pacient s nutnou lázeňskou léčebně rehabilitační péčí, třeba po prodělané mozkové mrtvici či komplikované operace kloubů, zaplatí za den pobytu v lázních stejně jako cizinec, který se přijede „pobavit“ do metropole, 100 korun na den.
Navíc komplexní lázeňská rehabilitační péče trvá obvykle čtyři týdny. A to znamená pro pacienta poplatek do místní kasy ve výši 2 800 korun. I když půjde o komplexní lázeňskou rehabilitační péči hrazenou ze zdravotního pojištění.
Lázně zdraží kvůli vyššímu místnímu poplatku za pobyt
Navýšení limitu zdůvodňují tito poslanci potřebou regulace turismu v některých regionech. Problém ale je, že navýšení limitu dopadne nejen na turisty, ale i na pacienty zdravotnických zařízení, která jim zajišťují lázeňskou péči. I ti totiž poplatek z pobytu odvádí do místních pokladen.
„Návrh je diskriminační, neboť míří výhradně na hospitalizace v lázních, všechny ostatní hospitalizace ve zdravotnických zařízeních zůstávají od poplatku osvobozeny,“ vyslovuje se k návrhu prezident Svazu léčebných lázní ČR Eduard Bláha v otevřeném dopisu adresovaném poslancům k podanému pozměňovacímu návrhu.
Podle Bláhy návrh na zvýšení poplatku zdraží zdravotní péči pacientům hospitalizovaným v lázeňských zdravotnických zařízeních. Pokud je totiž, jak říká, při následné lůžkové léčebné rehabilitaci užíván přírodní léčivý zdroj, to je při lázeňské péči, tak pacient hradí místní poplatek. Při pobytu ve zdravotnickém zařízení bez lázeňské péče, ale ve stejném městě či obci, už takový poplatek ale neplatí.
„Stejně tak by takový poplatek neměl být vybírán od pacienta upoutaného po operaci na lůžko jenom proto, že jde o lůžko v lázeňském zařízení,“ upozorňuje na rozpor Bláha.
V praxi vede tato komunální poplatková politika k tomu, že se lázeňští pacienti často přesouvají do zařízeních rehabilitačního typu. Tam totiž poplatek z pobytu na den a osobu neplatí. Jak ale upozorňuje šéf Svazu, léčba stejných diagnóz v nich ale vyjde pojišťovny téměř dvakrát dráž než v lázních. A pokud dojde k nastavení limitu u poplatku na 100 Kč, dá se předpokládat, že se přesuny do rehabilitačních zařízení ještě umocní.
A prodraží se i lázně na pojišťovnu
Předkladatelé pozměňovacího návrhu v čele s poslancem Zunou argumentují, že úprava místní poplatek přímo nezvyšuje. Ale jenom dává obcím a městům možnost k jeho navýšení, pokud to bude potřeba. Takový argument ale označuje Svaz za alibistické tvrzení.
„Zastánci tohoto postoje tak nerozlišují mezi faktickým dopadem změny a její formální podobou. Praxe totiž ukazuje, že obce svého práva poplatek zvýšit na nejvyšší možnou částku povětšinou využívají,“ říká Eduard Bláha.
Pojišťovna zamítla hrazené lázně. Proti jejímu rozhodnutí se dá odvolat
Zvýšení limitu denní sazby podle stávajícího návrhu podle něj povede ke zhoršení dostupnosti indikované komplexní lázeňské péče pro pacienty s nízkými příjmy.
V otevřeném dopisu proto lázně vyzývají poslance, aby takzvaný přílepek k novele odmítli. Anebo upravili jeho výši s ohledem na účel a délku pobytu. Případně ho navázali i na počet hvězdiček ubytovatele, jak místní poplatky stanovují vyhlášky v jiných evropských státech.
–VRN–
