Britské ministerstvo zdravotnictví publikovalo nový žebříček britských státních nemocnic. Z něj vyplývá, že čtyři z pěti nemocnic moc dobře nefungují. Buď kvůli deficitnímu hospodaření, nebo neschopnosti poskytovat kvalitní zdravotní péči.
V článku It won´t be easy to fix failing NHS hospitals to uvádí komentátor britského konzervativního listu The Spectator John Power.
Podle něj se jedná o první takový žebříček sledující [ne]fungování nemocnic ve Velké Británii. Sestavil ho státní úřad Secretary of State for Health and Social Care, který vede Wesley Paul William Streeting. Jeho cílem je zlepšit služby státního zdravotnictví.
„Státní nemocnice, které si v žebříčku vedou dobře, NHS odmění bonusy a budou mít větší samostatnost rozhodovat o tom, jak využijí své zdroje. Na opačném konci žebříčku se naopak zmrazí mzdy,“ vysvětluje Power.
Výsledky žebříčku odpovídají tomu, co se ví v Británii už dlouho. Nemocnice v jihovýchodní Anglii, zvláště ve městech, jako je Londýn, si vedou dobře. Oproti tomu nemocnice na severu a západě Anglie, hlavně ve venkovských oblastech, jsou na tom podstatně hůře. Tento vývoj byl zřejmý už z dřívějších zjištění Care Quality Commission [SQC] a National Health Systém [NHS].
NHS sleduje rozdíly ve výkonu nemocnic na bohatém jihovýchodě a ve zbytku země už několik desetiletí. Už v roce 1967 tehdejší ministryně zdravotnictví Barbara Castleová sestavila v rámci NHS pracovní skupinu, která brala finanční zdroje z jihovýchodu a posílala je na sever a západ Anglie.
„Dalším pokusem bylo zafixování nerovnováhy pomocí peněz a benefitů, které měly přilákat zaměstnance do nemocnic v chudších oblastech,“ uvádí Power s tím, že šlo o program s názvem Golden Hellos.
Žebříček kvality sleduje i personální kapacity
Žebříček úřadu Wese Streetinga má posloužit také k rovnoměrnému rozmisťování zdravotnických odborných profesí. Zdravotníkům nabízí pobídky, aby se přemístili i do méně atraktivních nemocnic. NHS si od toho slibuje, že pozitivně ovlivní personální kapacity i tam, kde dlouho scházejí.
Podle Powera žehrat na výsledky žebříčku, který ukázal regionální rozdíly a [ne]kvalitu vedení nemocnic, by bylo totéž jako zapřahat kočár před koně. Upozorňuje na to, co dlouhodobě říkají i sami zástupci NHS. Totiž, že ve velkých městech si vedou nemocnice lépe, stejně jako si v nich vedou lépe účetní firmy nebo právnické kanceláře.
Státní nemocnice vydávají miliony korun i za neuskutečněné projekty
„Londýn je pro zaměstnance zkrátka atraktivnější. 60 procent úspěšných a vysoce kvalifikovaných zaměstnanců ve 32 letech opouští svoje rodiště a 30 procent z nich zamíří do Londýna,“ říká Power s odkazem na výsledky průzkumu Institute for Fiscal Studies.
„Tak to v životě zkrátka chodí. Většina kvalifikované pracovní síly dává přednost životu v globální metropoli, jako je Londýn. Nabízí jim nepřeberné množství příležitostí,“ dodává.
Nebrat toto v potaz je podle jeho názoru hrubá chyba. A žádný systém, který usiluje o rovnoměrné pracovní zdravotní kapacity v zemi, toto nezmění, míní.
Jsou tady ale i povinnosti
Určité řešení přesto nabízí jiný program NHS. Ten od roku 2024 rozmisťuje začínající lékaře, které ukončí školu, nahodile a přitom povinně.
„Podle starého systému si mohli nejlepší absolventi místo své zkušební praxe vybírat. Neomylně to však byla velká města na jihovýchodě. Nový systém už ale posílá mladé doktory i do odlehlejších pobřežních oblastí,“ píše komentátor The Spectator.
Mladí doktoři se o praktické lékařství zajímají, nejsou pro ně ale místa
V Británii při umisťování lékařů hraje roli i další faktor. Pro nový systém hovořil i ten argument, který poukazoval na to, že nejslabší absolventi studia, kteří končí v nejodlehlejších oblastech, pocházejí hlavně z etnických a znevýhodněných menšin. Naopak kritici systému se obávali, že nejlepší absolventi lékařských fakult zase odejdou kvůli „náhodnému umisťování“ z oboru.
„Když je výborný absolvent umístěný na dva roky do zapadlé vesnice, kam zajede autobus jednou denně, ztrácí motivaci. V metropoli by si totiž mohl najít práci v soukromém sektoru,“ vysvětluje Power.
Podle něj jakákoli 100% strategie a systém na zajištění kvalitního a dostatečného zdravotního personálu i v odlehlých oblastech v podstatě neexistují.
Michal Achremenko
