Debata o Národní očkovací strategii se v posledních týdnech nebezpečně vzdaluje od faktů k zjednodušujícím, líbivým, a dokonce nepravdivým výrokům. Ty sice dobře fungují v politické zkratce, ale v praxi mohou mít velmi negativní dopady na zdraví české populace.
Místo diskuse o tom, jak v Česku zvýšit proočkovanost a jak lépe chránit seniory, chronicky nemocné a děti, sledujeme snahu proměnit očkování v další politické bojiště.
Očkování není názorová disciplína a nemá být spojováno s kulturními válkami ani politickými slogany. Je jedním z nejúčinnějších a zároveň nejlevnějších nástrojů prevence, který má moderní medicína. Národní očkovací strategie stojí na datech, měřitelných cílech, srozumitelné komunikaci a dlouhodobé udržitelnosti systému.
Pokud se podíváme na dnešní realitu, prostor pro zlepšení je zřejmý. Proočkovanost proti chřipce je v Česku kolem sedmi procent, u seniorů přibližně 25 procent. Doporučení Světové zdravotnické organizace je přitom na úrovni 75 procent. Významně zaostáváme i u dalších onemocnění. Tento nepoměr není jen statistickým číslem. Představuje konkrétní hospitalizace, závažné průběhy onemocnění i zbytečná úmrtí. A také významné náklady pro zdravotní systém. Ty podle posledních dat stojí českou ekonomiku 27 miliard korun ročně.
Návrhy SPD nedávají smysl
O to více překvapí, kam se nyní posouvá část veřejné debaty. Vládní hnutí SPD požaduje zásadní revizi očkovací strategie. Navrhuje, aby Česká republika hodnotila vakcíny mimo mezinárodní rámec. To zní možná politicky úderně, ale odborně to nedává smysl. V Evropské unii probíhá pro většinu léčivých přípravků i vakcín centralizované vědecké hodnocení léčiv prostřednictvím Evropské lékové agentury. Výsledná registrace je pak platná pro celý unijní trh. Představa, že si Česká republika vedle tohoto systému vybuduje vlastní paralelní plnohodnotný režim pro hodnocení vakcín, by nebyla krokem k suverenitě, ale spíše drahým způsobem, jak znovu objevovat již objevené.
SPD odmítá další podporu očkování státu a zpochybňuje i úhradu některých vakcín ze zdravotního pojištění, například u chřipky. Často z úst jeho členů zaznívá i argument o „vnucování nepovinných vakcín“. To není popis reality, ale účelová politická zkratka.
ŽIVĚ: Poslanec Rajchl pořádá seminář o covidu v Poslanecké sněmovně
Nepovinné očkování zůstává dobrovolným, vyplývá to už ze samotného názvu. Národní očkovací strategie pracuje s organizací dobrovolných očkovacích programů, nikoli s jejich povinným zaváděním. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch [za ANO] opakovaně veřejně potvrdil, že na nepovinném režimu některých očkování neplánuje nic měnit. Vydávat osvětu, lepší dostupnost očkování a podporu informovaného rozhodování za nátlak je strašením veřejnosti.
Stát nesmí rezignovat v oblasti prevence, očkování
Stát nesmí v oblasti prevence rezignovat na svou roli. Očkovací strategie výslovně říká, že jedním z jejích klíčových pilířů je posilování důvěry populace k očkování prostřednictvím cílené, srozumitelné a vědecky podložené komunikace. Tu hluboce narušila pandemie covidu-19, která ve společnosti vytvořila pochybnosti a otevřela prostor pro dezinformace.
O to větší odpovědnost dnes politici mají, aby s tímto tématem zacházeli věcně a opírali se o odborné poznatky. Pokud dnes část veřejnosti očkování nevěří, odpovědí nemá být ústup státu, ale lepší práce státu. Národní očkovací strategie tyto problémy otevřeně popisuje: váhání lidí s očkováním, nedostatek spolehlivých informací a vliv dezinformací. Odpovědí na tento stav nemůže být další relativizace očkování. Přesně naopak.
Přestaňte vymýšlet nesmysly a rozjeďte očkování, píše Kubek Vojtěchovi
Postoj ministra zdravotnictví, který odmítá nabourání základních principů očkovací strategie, je správný. A je dobře, že v této věci ustoupit nechce. Samotný strategický dokument navíc výslovně říká, že jeho úspěch je podmíněn politickou vůlí a zajištěním dostatečných finančních prostředků nejen na očkovací programy, ale i na informační kampaně a potřebnou infrastrukturu. Nestačí tedy strategii jen formálně ponechat v platnosti. Je potřeba ji také aktivně hájit a naplňovat.
—
Veřejné zdraví nelze řídit podle toho, co právě funguje na sociálních sítích nebo co mobilizuje protestní voliče. Očkování by nemělo být ideologickým symbolem. Je to nástroj ochrany těch nejzranitelnějších. Je i testem toho, zda stát dělá politiku podle dat, nebo podle nálad ve společnosti. Pokud v této oblasti ustoupíme populismu, někdo možná vyhraje politické body. Zcela jistě ale prohrají pacienti.
David Kolář, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu
