Domácnost, vaření, úklid, mytí oken i nákupy, to všechno si obstarává paní Marie ze Zlína sama. Oproti jiným jí ale je 105 let. Avšak i říká, že dlouhověkost i ve zdraví má své temné stránky. A nemyslí tím křehké zdraví, jak by se mohlo zdát.
Ale samotu a chybějící vrstevníky, kamarády a příbuzné. Většina z blízkých přátel a členů rodiny paní Marie už zemřela. A jí zbývají jenom vzpomínky. Což platí i pro její rodné město Dolní Bečvu na Vsetínsku. Ani tam už nenachází žádné spolužáky nebo místa, která ji svazují s jejími dětskými léty.
„Když jsem tam naposledy přijela, tak jsem sháněla, jestli tam žije někdo, koho jsem znala ze školy. Nikde nikdo. Ani dům jsem nepoznala, byl celý přestavěný,“ popisuje se smutkem v očích paní Marie.
A říká, že vysoký věk, byť dosažený ve zdraví, není snadné žít: „Paní doktorka mně řekla, že jsem zdravá, že pro mě léky na žití nejsou. Ale já jsem už dlouho sama.“
Jedna z nejstarších žen světa měla omlazující buňky. To ale není všechno
Svého manžela Františka, kterého potkala v Baťových závodech, pochovala už před 38 lety. A zemřel jí i jeden z jejích dvou synů. Mladší ze synů jí stále často navštěvuje. A nedávno, jak říká paní Marie, ve zdraví oslavil osmdesátku.
Recept na dlouhý život ve zdraví?
Dneska je paní Marie Nováková ve svých 105. letech nejstarší obyvatelkou Zlína. A do domova důchodců nebo podobného sociálního zařízení se tedy rozhodně nechystá. Nemá k tomu žádný důvod. Zůstat chce i nadále co nejvíce soběstačná a ve svém zlínském bytě. Sama si nakoupí, sama si uvaří, uklidí, a dokonce i umyje okna. Běžně vyráží ven na procházky. I když v posledních letech si s sebou přibírá „pro jistotu“ hůlku. S tím se, jak sama říká, ale jen velmi těžko smiřuje.
Vysoký věk paní Marie, která se neléčí s žádnou nemocí, u mnohých vzbuzuje neodbytnou otázku – Jak dosáhnout tak vysokého věku ve zdraví?
Na to paní Marie odpovídá následovně: „Mám ráda bůček a peprná jídla. Jíst mi chutná, ale nepřiberu. Nevybírám si. Na čokoládu jsem nebyla zvyklá, ale sladké si dám. Ráda si dobře uvařím, na co mám chuť.“
V Japonsku má 100 let přes 52 tisíc lidí. Japonci se zdravě stravují i cvičí
Zároveň zmiňuje dobré sousedské vztahy a zájem o to, co se kolem ní děje. Oporou jí skoro každý den bývá její o generaci mladší sousedka. S níž se navštěvují téměř každý den a pomáhají si.
Tvrdá práce u Baťů
Paní Marie [* 1921] je ve svých 105. letech velká pamětnice. Narodila se v prvních letech Československé republiky. Prožila druhou světovou válku i komunistický režim. Zažila velký technický a společenský pokrok. V dětství neměli doma elektřinu a výjimkou tehdy nebylo ani to, že doma jedli z jedné společné mísy.
„Maso maximálně jednou týdně, ze kterého se uvařila polévka a maso nakrájelo pro všechny. Jedlo se, co se urodilo, hlavně brambory, luštěniny a zelí,“ vzpomíná paní Marie na svá dětská léta.
Stáří nezačíná až v 65 letech, ale už v dospělosti, říká profesorka Topinková
Pokrmy z těstovin nebo třeba knedlíky neznali. O svém dospívání a mládí ale mluví jako o šťastném a radostném období.
„Když vzpomínám, vždy říkám, že jsme byly šťastné děti. Neznaly jsme pamlsky. Všichni jsme na tom byli podobně a nezáviděli jsme si,“ říká paní Marie.
Ke společenskému životu ve svém mládí říká, že například do kina šla prvně až ve svých 14 letech.
„Šli jsme my tehdy pěšky pět kilometrů do Rožnova. Bosky. Autobus jezdil málo. Boty jsme si obuli až tam, abychom si je šetřili,“ popisuje.
Ve stejném věku jela také poprvé vlakem. A to na zkoušky do Baťovy školy práce ve Zlíně, která byla známá svým přísným režimem a kde se učili dívky a chlapci samostatnosti. Tam jí i přijali do učení, kde se připravila na svou práci pro Baťovy závody. A ve Zlíně se usadila na celý život. U Baťů potkala i svého budoucího manžela. Nejraději měla v Baťových závodech práci šičky. Nejdéle však pracovala v takzvané punčochárně.
„Zvyknout si na baťovský režim byl kumšt, ale nestěžuji si,“ uvedla na závěr svého vzpomínání paní Marie.
Závěrem uveďme, že podle údajů České správy sociálního zabezpečení [ČSSZ] žila letos na konci března ve Zlínském kraji jedna žena ve věku 105 let a dále pět žen ve věku 104 let. Dvě nejstarší ženy v Česku pak mají 108 let a žijí v Jihočeském a Olomouckém kraji.
–VRN–
