Na základě exekutivního výnosu amerického prezidenta z letošního 10. srpna se v USA ustanovuje takzvaný „Zlatý standard doporučení dětského očkování“. To v článku kolektivu autorů rozebírá medicínský prestižní časopis The Lancet.
Podle něj americký Zlatý standard doporučení dětského očkování můžeme považovat nejenom za podstatnou změnu americké zdravotní politiky, ale i za významnou zprávu pro zdravotní péči na celém světě. Čímž podle autorů časopisu The Lancet může napáchat víc škody v zahraničí než ve Spojených státech.
V USA schválili lék na rakovinu slinivky. A přišel i šťastný pláč
Zlatý standard doporučení dětského očkování v USA stanovuje rozdělit kombinované očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám u dětí. Argumentuje tím, že oddělené očkování vede k vyšší imunitě proti uvedeným nemocem. Nicméně rodičům dětí dává stále na výběr – buďto očkovat odděleně, nebo kombinovanou vakcínou.
Argumenty proti oddělenému očkování
Aktuální prosazování rozděleného očkování je politickým rozhodnutím. Ne u všech se tak setkává s pochopením. Americké Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí [CDC] uvedlo, že dosud nebyl publikován jediný vědecký důkaz, který by potvrdil přínos rozdělení očkovacího schématu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám do tří jednotlivých očkování. I Světová zdravotnická organizace [WHO] považuje kombinované očkování jednou vakcínou při jedné návštěvě za bezpečné. A zdůrazňuje, že tento postup usnadňuje načasovanou kompletaci doporučených dávek.
Meta v USA zaplatí 373 miliard ve sporu o závislosti dětí na sítích
To poněkud ochlazuje nadšení z výnosu amerického prezidenta. Neexistence vědeckého důkazu je první argument proti němu. A následují další. Oddělené očkování spolu se stávajícím kombinovaným poněkud ztěžuje evidenci očkování. A i doporučení několika návštěv lékaře kvůli očkování není jen a pouze neutrální rozšíření možnosti výběru. V oblastech, kde mají lidé složitý přístup k lékaři, to může způsobit nenaočkování nebo opoždění či nedokončení očkovacího schématu.
Mangione se přiznal, že zabil šéfa největší zdravotní pojišťovny v USA
A to neplatí jen pro Spojené státy. Přístup ke zdravotní péči je mimořádně obtížný v mnoha zemích. A třeba imunizační systém v subsaharské Africe má už beztak problémy – váhání s očkováním, sociální nerovnost, potíže s kombinovaným očkováním, špatná infrastruktura, nedostatečné zásoby, nedostatečná kontrola a také koordinace programu.
Na čem závisí očkování
V průzkumech o očkování dětí a dospívajících se zjistilo, že vnímání očkování závisí na uvědomění rodičů, socioekonomických okolnostech, geografické dostupnosti a na organizaci zdravotního systému. Je tedy jasné, že vyšší počet návštěv lékaře nutných ke kompletaci vakcín může mít hlavně v rozvojových a chudých zemích docela jiné důsledky než v bohatších regionech.
Válka s Íránem eskaluje v Jemenu. Do pohybu se dalo dalších 86 tisíc lidí
Podstatné je i to, co nám tato nová americká očkovací politika vzkazuje. Údaje o 5 203 obyvatel Ghany, Keni, Nigérie, Jižní Afriky, Tanzanie a Ugandy dokládají nízkou důvěru v očkování i kvůli zkušenostem z doby šíření covidu-19, dětské obrny a papilomaviru. Důvod? Dosavadní očkovací schéma bylo nadměrné. K tomu se může přidat vědomí toho, že dosavadní doporučení byla nejistá, když se nyní upravují.
Co je globální ponaučení
Určitě netvrdíme, že nynější očkovací schéma je dogma. A nemělo by se nikdy měnit. Naopak mělo by se vyvíjet v závislosti na tom, jak epidemiologie, bezpečnost, účinnost a zdravotní systém poskytují důkazy, které změny ospravedlňují. Ty by však měly být komunikovány na základě transparentních vědeckých odůvodněních a mezinárodního dialogu. Nemělo by jít o politická rozhodnutí!
Komentář: Kdyby byl steak lékem, Američané jsou zdraví jako řípa
V propojeném světě není americká změna očkovací politiky věcí výhradně její domácí scény. Naopak může vyvolat riziko ztráty důvěry. Ovlivnit politickou debatu a v konečném důsledku proměnit očkovací praxi i v jiných částech světa. I proto by politika standardního dětského očkování neměla být posuzována počtem vakcín nebo schopností rodičů nechat děti naočkovat v daných zemích, ale tím, jaký postup maximalizuje ochranu založenou na důkazech, důvěře a rovném přístupu.
Michal Achremenko
