AČMN [Asociace českých a moravských nemocnic] vydala spolu s dalšími subjekty tiskové prohlášení, v němž označila zdravotní pojišťovny za viníky nedohody v dohodovacím řízení o výši úhrad na příští rok v segmentu akutní a následné lůžkové péče.  Zdravezpravy.cz požádaly o názor prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven [SZP ČR] Ladislava Friedricha.

Co podle vás hlavně zabránilo dohodě se skupinou poskytovatelů akutní lůžkové péče a dalších zdravotních služeb v nemocnicích a skupinou poskytovatelů následné lůžkové péče?

Jsem přesvědčen, že dohodě zabránilo pouze přesvědčení těchto skupin, že s pomocí nátlaku na MZ získají oproti ostatním poskytovatelům zdravotnických služeb výhodnější úhrady.

AČMN odmítá návrhy zdravotních pojišťoven, jejichž podstatou bylo zvýšení úhrad akutní péče v roce 2020 o 5,5 % a o 5 % u následné péče. Při očekávané nejméně 2,5% inflaci by podle asociace šlo o reálné zvýšení jen o 2,5 %, resp. 3 %. Ona přitom požaduje 12% zvýšení. Co si o tom myslíte?

Námi navrhované navýšení okolo 5 % pokrývá inflaci i další vlivy a je plně v souladu s odhadem navýšení výběru pojistného. Takto k tomu přistoupila většina lékařů. Požadavek navýšení o 12 % je jasně mimo realitu a pouze dokresluje, že se nejedná o reálný návrh odpovídající stavu systému, ale snahu vytvořit zdání krize a usilovat o mimořádné zdroje. Tento požadavek je zcela nereálný a zjevně konfrontační.

O kolik peněz se v celkovém navýšení jedná?

Rozdíl v nákladech mezi navýšením o 5 % a o 12 % by byl určitě přes 10 miliard korun. Podíl poskytovatelů lůžkové péče na celkových nákladech byl již loni přes 54 % a dlouhodobě se zvyšuje.

AČMN požaduje v akutní péči dorovnání inflace [2,5 %], zdroje na nejméně 10% zvýšení mezd [6,5 % zvýšení úhrad] a nejméně 3 % na minimální opravy a údržbu vybavení. Celkem tedy pro rok 2020 zvýšení úhrad nejméně o 12 % proti roku 2019. Uvedené 10% zvýšení mezd AČMN považuje za nezbytné k zabránění dalšího rozšiřování personální krize… Jaký je váš názor?

Ano, to jsou stále dokola opakovaná tvrzení AČMN. V současné situaci by však již další plošné 10% navýšení mezd situaci ve zdravotnictví nezlepšilo, ale zhoršilo. Nárůst platů byl dosud nutný, ale podobné mimořádné nárůsty nelze držet dlouhodobě. Nyní také musíme financovat nákladné moderní terapie a kvalitu primární péče.

Dobře, ale i přesto, co když návrhy AČMN odpovídají realitě, protože jen vyšší než 5% navýšení úhrad zamezí, jak říká, rozšiřování personální krize v regionálních nemocnicích?

Ne, návrhy AČMN neodpovídají realitě a personální krizi nezamezí. V regionálních nemocnicích hledá lékař kromě platu také kvalitní život v regionu pro svou rodinu, vybavení a dost pacientů s onemocněními, které mu umožní odborný růst a celkovou atmosféru na pracovišti.

V následné péči je požadováno zvýšení úhrad zdravotních pojišťoven o 1 000 Kč za jeden ošetřovací den. Požadavek vzešel z rozsáhlé analýzy AČMN nákladových dat z 61 zařízení s téměř 9 000 lůžek, která ukázala, že zdravotní pojišťovny platí za jeden ošetřovací den cca o 1 000 Kč méně, než jsou nezbytné náklady zařízení následné péče. Skutečně platíte o tisíc korun méně pod náklady?

V ČR je celkově skoro 29 000 lůžek následné péče, většinou plně využitých, s poměrně dlouhou hospitalizací průměrného pacienta. Většina těchto zařízení hospodaří fakticky vyrovnaně, ať už jen z příjmů od pojišťoven nebo i s využitím příspěvků místní správy a krajů. A to i za současných cen. V objektivitu a nezávislost citovaného průzkumu příliš nevěřím. Musel by se provést objektivní audit.

A těch 1 000 korun?

Navýšení o 1 000 korun denně by nás dostalo na cenu skoro dvakrát vyšší, než je současný zhruba funkční a ekonomicky udržitelný stav. Přitom část pacientů na lůžkách následné péče potřebuje jen relativně malé zdravotní intervence, ke zlepšení zdravotního stavu již další hospitalizací nedochází a pacienti jsou na lůžkách často spíše ze sociálních důvodů. Pobyt na následném lůžku přitom nemá pro pacienta žádné další náklady ani na ubytování, ani na stravu. Vše platí zdravotní pojištění. Naopak v sociálním zařízení by byla při stejných službách finanční spoluúčast velmi vysoká často až okolo 20 000 Kč měsíčně. Před plošným navyšováním úhrad za následnou péči by tak mělo mít přednost srovnání obou systémů, pokud jde o spoluúčast pacienta.

Zástupci AČMN argumentují tím, že zdravotní pojišťovny mají na účtech peněz dost [55 miliard korun], měly by tedy vyjít vstříc jejich požadavkům a neměly by odebírat peníze vybrané na zdravotní péči. Souhlasíte?

Jedná se o účelovou kampaň, která výrazně zkresluje skutečnost. Na základním fondu zdravotního pojištění pro financování zdravotní péče je nyní přesně 20 miliard korun. Zbytek jsou různé další peníze pro fond prevence, provoz a investice a další zdroje. Všechny tyto peníze nikde neleží, ale jsou součástí zdrojů České národní banky pro obsluhu státního rozpočtu.

Nebylo by je tedy přece jen lepší dát na lůžkovou péči pro rok 2020?

Pokud by měly zdravotní pojišťovny zajistit 5 % nárůstu úhrad v době, kdy výběr pojistného neporoste, pak budou muset uvolnit z rezerv přes 16 miliard korun. A to jen za jediný rok. Jednorázové utracení rezerv by vyvolalo již v roce 2021 nebo 2022 nutnost zásadní intervence ze státního rozpočtu. A navíc: Peníze, o kterých se mluví, jsou peníze plátců pojistného a v rámci solidárního systému všech občanů. Na fondech zdravotních pojišťoven jsou plně v souladu se zákonem a nastavením systému. Naopak poskytovatelé zdravotních služeb mají jedinou možnost, jak tyto peníze získat. V rámci smluvních vztahů s pojišťovnou za ně poskytnout kvalitní a cenově přijatelnou zdravotní péči.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here