Jak zásadní roli hrají plazmatické proteiny pro pacienty s poruchami imunity, vysvětluje v rozhovoru pro Zdravé Zprávy primářka Ústavu imunologie 2. LF UK a Fakultní nemocnice v Motole profesorka Anna Šedivá.
Možná bychom měli začít vysvětlením, co je to vlastně plazma?
Plazma je součástí lidské krve. Krev koluje lidským organismem a přenáší s sebou zásadní látky a mezi nimi jsou proteiny jedny z nejzásadnějších. Celá krev se skládá z krvinek, které se dál dělí na červené, erytrocyty, a bílé, nazývané leukocyty. Když stočíte odebranou krev, čemuž se odborně říká centrifugace, tak těžší krvinky propadnou na dno a nahoře zůstane tekutá část, která se nazývá plazma. Plazma obsahuje mnoho různých látek – proteiny, cukry, tuky a další složky plazmy.
Jak vlastně fungují proteiny plazmy?
Proteiny plazmy jsou rozmanité a mají mnoho funkcí. Značná část bílkovin plazmy tvoří protilátky, imunoglobuliny. A to nás přivádí k imunitnímu systému. Plazma obsahuje všechny podtypy protilátek, odborně nazývané IgG, IgA, IgM a IgE. Všechny mají své specifické funkce. Hlavně protilátky IgG nesou dlouhodobou obranu proti infekci a jsou odrazem obrany odrážející celou naší infekční historii. Stejně tak jsou v této složce zastoupeny protilátky, které jsme získali po očkování.
Mluvíte ve zkratkách, co si pod nimi mám představit?
Ig znamená imunoglobulin, odborně protilátka. Protilátky se dělí na základní třídy. Protilátky ve třídě IgM se brání infekci akutně, IgA mají úlohy na sliznicích. A IgG jsou pak základem naší protilátkové imunity, které nesou imunitní paměť a jsou to naše ochranné látky. Kromě zmíněných protilátek jsou v plazmě i další bílkoviny, jak už jsem řekla. Sem patří albumin, koagulační faktory a další. Všechny tyto dohromady nazývané proteiny plazmy jsou cenné látky, které se z plazmy získávají a upravují se do léčebných preparátů.
Anna Šedivá: Lidé plazmatické proteiny potřebují
Kolik lidí tyto plazmatické proteiny potřebuje?
Potřebují to všichni lidé, kteří mají nějaký nedostatek v oblasti plazmatických proteinů. Z naší imunologické odbornosti se jedná hlavně o pacienty, kteří mají poruchu imunity v protilátkové oblasti. To jsou hlavně pacienti s imunodeficiencemi spojenými s poruchou tvorby protilátek. Jedná se o vrozené poruchy, které nejsou moc časté.
V ČR to bude zhruba několik stovek lidí. Poté jsou protilátkové poruchy sekundární. K nim může dojít při ztrátě těchto protilátek například u některých onemocnění ledvin, které jsou spojeny se ztrátou bílkovin. V poslední době narůstá skupina lidí, kteří mohou mít jejich produkci ovlivněnou léky, hlavně biologickou terapií zasahující imunitní buňky produkující protilátky. To se projevuje sekundární imunodeficiencí.
Jaké léky tvorbu plazmatických proteinů ovlivňují?
To jsou léky, které zasahují imunitní buňky produkující protilátky. Což jsou hlavně B lymfocyty. Ty léky jsou mocné. Mohou zarazit vývoj B lymfocytů a jejich funkci a podávají se hlavně u různých závažných autoimunitních onemocnění, například v hematologické nebo revmatologické indikaci, kdy dochází k tvorbě patologických autoprotilátek. Další skupinou jsou pacienti s hematologickou malignitu, kde je opětovně potřeba zasáhnout proti patologickým imunitním buňkám. Pod tím si můžeme představit například leukémie.
Proč jsou plazmatické proteiny tak cenné?
Jsou to tak sofistikované molekuly, že je neumíme vyrobit uměle. Proces získávání z krevní plazmy je zásadně důležitý pro všechny skupiny pacientů, kterým tyto protilátky chybí. Vstupní surovinou je lidská plazma, ta se získává odběrem krve ve specializovaných centrech. Většinou je tato krev používána při akutní potřebě v nemocnicích při operacích, úrazech. V těchto akutních případech se odebírá celá krev a získává se plazma na akutní použití anebo i červené krvinky k transfuzi.
Při infekci reaguje imunitní systém velmi rychle
Jak se mění spektrum plazmatických proteinů, když má pacient infekci či zánět?
U běžného pacienta imunitní systém na zánět reaguje výraznou zánětlivou odpovědí, která je spojena i se zvýšenou sekrecí protilátek. Jinak je tomu ovšem u pacientů, kteří mají poruchy tvorby protilátek. Neumí je vyrobit a tím jsou samozřejmě výrazně ohroženi zvláště infekcemi. Při infekci reaguje imunitní systém velmi rychle. V počátku sekretuje protilátky třídy IgM, posléze v řádu dnů a týdnů se reakce přesmykne na třídu IgG, která potom drží i imunitní paměť. U pacientů s poruchou těchto reakcí je potom nahrazujeme substitucí právě IgG protilátek získaných z krevní plazmy dárců.
Petr Hašek prvně daroval krev na vojně za polévku a den volna
Přibývá těchto poruch imunity mezi lidmi?
Vrozené geneticky podmíněné imunodeficience moc nepřibývají. Jsou to vzácná onemocnění a jejich výskyt je přibližně stabilní. Co hodně přibývá jsou sekundární poruchy imunity. Ty nastávají poté, kdy biologickou terapií zasáhne nějaká větev imunitního systému pacientům léčeným pro řadu různých onemocnění, hlavně autoimunitních nebo hematologických malignit. V současné době spektrum dostupných přesně cílených biologických terapií narůstá. A s tím i počet pacientů, kteří mají sekundární poruchy v tvorbě protilátek, jak už jsem řekla.
Anna Šedivá: Dárců plazmy a krve není nikdy dost
Darování plazmy je tedy velmi důležité. Jak je na tom Česko?
Je důležité, aby lidé pochopili, že plazmatické proteiny, součásti krevní plazmy, které nejsou nahraditelné něčím jiným a že jsou východiskem pro výrobu naprosto esenciálního léčiva. Česká republika je bohužel závislá na dovozu ze zahraničí, ze zavedených firem ze Švýcarska, Španělska, severních zemí nebo dokonce od firmy se sídlem v Austrálii.
Naprosto největším producentem krevní plazmy jsou USA. Všichni jsou to specializovaní velcí hráči na trhu. Vzhledem k tomu, že plazma je vzácná surovina s omezeným množstvím a nároky na léčbu narůstají, vzrůstá nebezpečí nedostatku imunoglobulinových preparátů. Výhodou více firem na trhu je možnost vykrytí možných výpadků.
Proč Spojené státy?
V USA je lépe nastaven systém motivující dárce. Evropa je stále v mírném nedostatku vstupních surovin a pořád je závislá na dovozu.
Jaká jsou rizika darování plazmy?
Rizika jsou velmi mírná až nulová, odběrová centra jsou profesionálně vedená a kontrolovaná. Rizika mohou spočívat v lokálních reakcích v místě odběru, u citlivých jedinců vzácně reakce po odběru, dehydratace, pokles krevního tlaku, následná únava. Celkově jsou ale odběry velmi bezpečné.
Čeho by se dárci naopak bát neměli?
V obvyklém množství darovaná krev dárci nechybí a rychle dochází k jejímu doplnění vlastní krvetvorbou.
Jakou roli hraje očkování nebo nemoci u dárců
Hraje roli očkování nebo nemoci, které dárce plazmy prodělal?
Dárci se povinně screenují na možné přenosné choroby k zabezpečení bezpečnosti preparátů. Spektrum nemocí a očkování je naopak výhodou, protože to zaručí přítomnost spektra protilátek v odebrané plazmě.
Po kterých onemocněních se nedoporučuje darovat plazmu a proč?
Z dárcovství plazmy se vylučují dárci s potencionálním možným přenosem infekčních onemocnění. Testování se provádí na HIV, syfilis, hepatitidy a některá další virová onemocnění, kde je riziko přenosu.
Při České asociaci pro vzácná onemocnění vznikla odborná skupina, která bude hájit zájmy pacientů. Jak vnímáte její roli z lékařského pohledu?
Měla by zvýšit povědomí o tom, že plazmatické proteiny jsou důležité a jejich problematika by se měla lépe poznat a vysvětlit běžné populaci. Plazmatické proteiny se získávají od dárců krve. Proto je darování plazmy zásadně důležité, aby vůbec byl k dispozici prvotní materiál k izolaci protilátek a posléze k výrobě preparátů s jejich obsahem. V České republice máme docela dobře zabezpečenou síť odběrů, nemáme ale rozvinutou osvětovou práci a získávání více dárců.
Šárka Mrázová, spolupracovnice redakce Zdravé Zprávy
