O skoro polovinu pacientů s demencí pečují doma jejich blízcí, obvykle rodina. Stejně tak asi o 30 tisíc seniorů starších 85 let s vysokou závislostí pečují jejich blízcí. Šetří tím peníze státu, ale i těm, kteří nepečují i mají finanční výhody.
Třiadevadesátiletou ženu žijící nedaleko Prahy na její chalupě denně navštěvuje terénní pečovatelka, aby ji zkontrolovala, dovezla nákup, oběd a pomohla s hygienou. Dále za ní dojíždí terénní zdravotnice kvůli lékům a převazům. Náklady na pečovatelku plně pokryje příspěvek na péči, a ještě jí z něj zbývá. Poskytnuté zdravotní služby hradí pojišťovna.
Ve stejné vesnici jenom o ulici dál žije v domě rodina, kde se o seniorku s pokročilou demencí stará její třiapadesátiletá dcera – učitelka. Kvůli horšícímu se zdravotnímu stavu své matky zůstala doma, aby o ni denně pečovala.
„Do ústavního zařízení matku dát nechceme. Je to sice velmi náročné se o ni starat, náročnější, než jsem si představovala. V podstatě jsem se izolovala od vnějšího světa, navíc nás teď živí manžel,“ popisuje žena a matka dvou dospělých dětí.
I její matka dostává každý měsíc k penzi příspěvek na péči, za který si má nakoupit služby, na něž už sama kvůli zdravotnímu omezení nestačí. Jde o částku 4 900 korun za 2. stupeň závislosti. O něm rozhodl posudkový lékař.
„S tímto příspěvkem na péči by matku do pobytového zařízení prý pravděpodobně ani nevzali, chtějí minimálně tu trojku,“ dodává žena s odkazem na to, že příspěvky na péči běžně přecházejí na pobytová zařízení.
O své blízké se doma stará asi 800 000 lidí, a stále jich přibývá
Žena, která se stará o svou matku, spadá do skupiny takzvaně neformálně pečujících. To jsou lidé, kteří se rozhodnou o své blízké, obvykle starší rodiče nebo děti se zdravotním postižením, starat doma. Umístit je do pobytového sociálního zařízení s ohledem na rodinné vazby je ale nechtějí. A to i přesto, že jejich blízcí už se o sebe sami postarat nezvládají.
Dotování sociálních služeb
Rozdíl mezi oběma nesoběstačnými ženami, třiadevadesátiletou seniorkou a skoro osmdesátiletou ženou s demencí, je zásadní. Zatímco u posledně jmenované se o ni rozhodla pečovat rodina i za tu cenu, že jeden z jejích členů odejde z práce a zůstane bez příjmu, tak o první seniorku se její rodina, starat odmítla.
A to i proto, že je to pro ně i finančně výhodné. Terénní sociální služby si tato žena nakupuje velmi lacino za státem dotované a limitované ceny upravené v ministerské vyhlášce. A to je velmi výhodné, jak ukazuje praxe, pro ni i její rodinu.
Pomáhá se chudým a nemajetným. Ne milionářům, říká domácí pečující
Denně poskytované pečovatelské služby jí pokryje příspěvek na péči, a ještě jí z něj zbyde. A tyto peníze neinkasuje nikdo jiný než její blízcí, kteří ale náklady na péči nechávají „na státu“. A dále využívají i byt seniorky ve velkém městě. Ten již vlastní. Obdobně jim připadne chalupa seniorky, opět v hodnotě několika milionů korun. K tomu zdědí i úspory seniorky. Žena neplatí ani zdravotnickou dopravní službu, aby ji dovezla na vyšetření a zpátky domů. I tu v plné výši ji totiž hradí zdravotní pojišťovna.
Oproti tomu zmíněnou osmdesátiletou seniorku s demencí, o kterou pečuje doma její dcera, vozí k lékaři a na vyšetření pravidelně její zeť. A jak říká jeho žena, v práci to musí vždycky nějak dohnat. Anebo si vezme půl dne dovolenou, dodává.
Ti, kdo doma pečují, to v Česku snadné nemají
Na nejen nelehké postavení lidí, co zůstávají doma, aby se postarali o své nemocné blízké, upozornil v nedělním [28.9.] pořadu České televize Otázky Václava Moravce ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR [ÚZIS] Ladislav Dušek. Ten uvedl, že díky propojení dat zdravotních pojišťoven a České správy sociálního zabezpečení [ČSSZ] dneska vědí, že například o 45 procent lidí s těžší a těžkou formou demence denně pečují doma jejich blízcí, takzvaní neformálně pečující.
„A u lidí ve věku 85 a více let s velmi vysokým stupněm závislosti to bylo asi 30 tisíc lidí,“ uvedl dále k počtu neformálně pečujících v českých domácnostech.
Zdůraznil, že ve většině případů nejde o zajištění péče na dva tři čtyři měsíce.
„Ta péče může trvat i několik let a ta péče je velmi náročná, zvlášť při zaměstnání,“ řekl.
Trh sociálních služeb křiví státní dotace, říká David Pospíšil
Narazil tím na chybějící podporu těchto lidí ze strany státu. Zmínil například vznik sociálně zdravotních programů, které by umožnily neformálně pečujícím částečnou nepřítomnost v práci. A nějakou formu finanční podpory v době, kdy pečují o svého blízkého.
„Toto je velmi vážná věc,“ upozornil.
Zmínil dále rostoucí potřebu zdravotně sociálních služeb ať už pobytových, tak těch terénních s ohledem na vysoké počty lidí s omezenou soběstačností kvůli vysokému věku a špatnému zdravotnímu stavu zároveň.
Neformálně pečující zachraňují systém
Podle odhadu jeho Ústavu i Českého statistického úřadu bude za deset let při stávajícím trendu žít v pobytových sociálních zařízeních kolem 135 tisíc lidí. Ty ale nemají volná lůžka. Rovněž obtížně shánějí zdravotníky a pečovatele. Nyní je v nich 98 tisíc lidí, většinou seniorů. K tomu dál poroste tlak na zdravotní a sociální služby poskytované doma.
„Když by dokázali tito neformálně pečující odčerpat 30 procent potřebné péče, tak je to pro nemocné i stát finančně daleko nejvýhodnější,“ uvedl Ladislav Dušek.
Lidem se zdravotním postižením chybí finance i dostupná péče
Větší část lidí, kteří se o sebe nepostarají sami, by mohla dál zůstat doma. Tím by se ušetřil personál nutný pro zajištění péče v pobytových zařízeních nebo v nemocnicích.
„Naší strategií je proto posílit tu ošetřovatelskou péči domácí,“ uvedl s tím, že i neformální domácí péče si žádá aspoň občasnou návštěvu zdravotníka.
Veronika Táchová
