Do ambulancí alergologů v těchto dnech míří tisíce pacientů s akutními zdravotními obtížemi kvůli pylům z kvetoucích stromů a trav. Nejčastěji je trápí rýma, svědění očí a celková únava.
„Pacientů s alergiemi nám v posledních letech výrazně přibylo. Může za to genetika, ale také vysoce průmyslově upravovaná strava. Je za tím životní prostředí a v neposlední řadě i změna klimatu. Ta proměňuje spektrum alergenů,“ říká Mojmír Račanský z Oddělení alergologie a klinické imunologie Fakultní nemocnice Olomouc.
Neléčená respirační alergie může vést k rozvoji alergického astmatu. Pacientům se nabízí spolu s ostatními typy léčby i takzvaná alergenová imunoterapie [AIT]. Ta může nejen toto riziko snížit, ale i alergii vyléčit. Působí totiž na její příčinu. Cílem terapie je „přeškolit“ imunitní systém, aby na alergeny nereagoval tak přehnaně.
„Léčbu ale dostane pouze deset až patnáct procent pacientů z těch, kterým by mohla pomoci,“ vysvětluje Jakub Novosad z Ústavu imunologie a alergologie Fakultní nemocnice Hradec Králové.
Ideálním pacientem pro alergenovou imunoterapii [AIT] je podle něj ten pacient, u kterého lze potíže jednoznačně spojit s jedním konkrétním dominantním alergenem.
„Přestože je AIT krátkodobě dražší než jiné formy terapie, dlouhodobě dokáže zdravotnímu systému výrazně ušetřit. Kromě toho, že významně tlumí projevy alergií, snižuje i riziko vzniku a rozvoje astmatu,“ upozorňuje Novosad.
Jak AIT funguje
AIT spočívá v opakovaném podávání přesně stanovených dávek alergenu po dobu tří až pěti let. A to tak, aby si imunitní systém vybudoval toleranci. Projevy alergie se touto léčbou značně zmírní nebo úplně vymizí. Lékaři mohou terapii předepsat nejen na pylové alergie, ale podávají ji i na alergie na roztoče, epitelie domácích zvířat, kočku a psa, plevele, některé plísně nebo hmyzí jed. Na druhou stranu se AIT běžně nevyužívá v případech, kdy tělo přehnaně reaguje na některé potraviny nebo léky.
„Léčba AIT vyžaduje od pacienta trpělivost a spolupráci s lékařem. Dlouhodobého účinku lze totiž dosáhnout pouze při svědomitém dodržování léčebného režimu,“ vysvětluje Mojmír Račanský z Oddělení alergologie a klinické imunologie FN Olomouc.
Podávání arašídů malým dětem podstatně snížilo alergie na ně
Má to své důvody, zdůrazňuje. Říká, že imunita se učí jako dítě. Čím vícekrát se zopakuje vystavení organismu menší dávce alergenu, tím lépe a dlouhodoběji se tolerance proti němu zafixuje. Léčba alergií ale zahrnuje i režimová opatření. Základem je vyhýbání se tomu, co alergii způsobuje. Pacienti by měli dodržovat spánkovou hygienu, zdravě jíst, nekouřit a udržovat si optimální hmotnost. Alergie může propuknout v jakémkoli věku, proto je podle lékařů vhodné předcházet jí už v raném dětství. V době, kdy je imunitní systém pružný a učí se reagovat na to, co tělu skutečně škodí, je podle nich vhodné vystavovat jej různým podnětům.
„Důležité je podporovat přirozený kontakt dětí s vnějším prostředím a dodržovat pravidelné očkování, které nepřispívá ke vzniku atopických onemocnění, naopak jim může pomoci předcházet. Mezi další preventivní přístupy se řadí například včasné zavádění i potenciálně alergenních potravin do stravy či kojení po dobu alespoň 3–4 měsíců. Významnou roli hraje také expozice cigaretovému kouři,“ říká přednostka Ústavu klinické imunologie a alergologie FN u sv. Anny v Brně Zita Chovancová.
Je tu ale i problém. Málo alergologů
Pokud se alergie neléčí, může kromě astmatu vést například k častým infekcím, atopickému ekzému nebo problémům zažívacího traktu. Je tu ale i problém, který spočívá v dostupnosti odborné zdravotní péče.
„V České republice působí přibližně 500 alergologů. Po pediatrech jsme hned druhý obor, který má nejvyšší průměrný věk lékařů. Kolegové stárnou a noví nepřicházejí. Důvodem je nepochybně i to, že jde o poměrně složitou a komplexní disciplínu. Vyžaduje náročné celoživotní vzdělávání lékařů,“ vysvětluje profesor Petr Panzner, přednosta Ústavu imunologie a alergologie FN Plzeň a LF UK Plzeň.
Výsledek je, že i když alergologové v Česku ročně provedou přes dva miliony vyšetření, kvůli jejich vysoké vytíženosti dosahují čekací lhůty rozmezí čtyř až šesti měsíců. V některých regionech jsou ještě delší. To podle prof. Panznera rozhodně není něco, čím by se mohlo chlubit české zdravotnictví.
–RED–
