Rehabilitační ústav Hrabyně a Chuchelná, který spadá pod Fakultní nemocnici Ostrava, přijímá každý rok pacienty, kteří si v letních měsících vážně poraní krční páteř nebo míchu při neopatrném skoku nebo vstupu do vody.
Podle Hany Davidové, primářky hrabyňského rehabilitačního ústavu, jenž se specializuje i na léčbu pacientů s poraněním míchy, jde často o velice smutné příběhy. Tvrdí, že tyto úrazy vznikají v několika vteřinách, ale jejich důsledky provázejí pacienty často po celý jejich život.
„Následkem bývá částečné nebo úplné ochrnutí končetin, ztráta soběstačnosti a nutnost dlouhodobé intenzivní rehabilitace, která může trvat šest až devět měsíců,“ popisuje dopady těchto úrazů primářka Davidová.
Rehabilitační ústav, který má dvě pracoviště, Hrabyně s kapacitou 248 lůžek a Chuchelná se 152 lůžky, ročně poskytne péči přes 3 200 pacientům z celé ČR. Zejména se jedná o pacienty s postižením pohybového aparátu, neurologickými diagnózami, lidem po úrazech nebo po cévních mozkových příhodách. Stejně tak se věnuje pacientům se získaným poškozením mozku.
A zatímco pracoviště Chuchelná se zaměřuje na pacienty po amputacích a následnou protetiku dolních i horních končetin, spinální jednotka na pracovišti v Hrabyni je součástí celostátní sítě komplexní rehabilitační péče o pacienty s míšním poraněním. Právě tady se léčí lidé, kteří si poranili míchu nebezpečným skokem do vody.
Příběh Martina Linharta
Jedním z pacientů, jenž je trvale upoután na invalidní vozík a má za sebou intenzivní půlroční léčbu v Hrabyni, je i 45letý Martin Linhart. Zranění, po němž ochrnul na všechny čtyři končetiny, si přivodil v roce 2005. Nešlo o typický skok do mělké vody. Martin se rozběhl do vody a při vstupu do ní nedal ruce před sebe. Hlava se mu prudce zaklonila. To vedlo k vážnému poranění krční páteře. Úlomky zlomených obratlů mu následně poškodily míchu.
„Mezi svými přáteli mám nyní bohužel mnoho lidí, kteří po úrazu ve vodě skončili na vozíku. A právě proto teď už vím, že před vodou je vždy potřeba mít respekt, předvídat, nepodceňovat rizika a chovat se zodpovědně. Stačí zlomek vteřiny a život se může změnit navždy,“ říká Martin.
I přes trvalé následky se Martin vrátil ke své původní práci v IT oboru. Žije samostatně a aktivně se věnuje přístrojovému potápění. Díky Sportovnímu klubu vozíčkářů absolvoval už více než 70 ponorů v Česku i zahraničí.
Nebezpečí skoku do vody
Na úrazy po skocích do neznámé vody dlouhodobě upozorňuje Česká asociace paraplegiků [CZEPA]. Její zástupci tvrdí, že počet těchto zranění v poslední době klesá i díky projektu BanalFatal. Jedná se o preventivní kampaň, jejíž lektoři navštěvují základní školy a učí děti, jak se vyhnout rizikovému chování, kterým by si trvale poškodili páteř a míchu.
Simona přežila zásah vysokým napětím. Myslela si, že je nesmrtelná
„Navštěvujeme i děti na dětských táborech a v rámci volnočasových aktivit. Název programu vznikl spojením dvou slov, ´banální´ a ´fatální´. To proto, že dost často se úrazy stávají při banálních situacích a končí fatálními následky,“ vysvětlují zástupci CZEPA.
A upozorňují na to, že k velkému procentu těchto úrazů nedochází jen při skocích do vody, ale i při rizikových sportech a sportovních úkonech obecně. Za příklad dávají zimní sporty, parkour, lezení do výšek a další rizikové aktivity. Co se týče seminářů, v lektorském týmu je vždy jeden vozíčkář, který popisuje svůj vlastní příběh. A svou osobní zkušenost přiblíží mládeži. Ta se s podobnou realitou setká „na vlastní kůži“ většinou poprvé. Druhý lektor je člověk, který pracuje v rizikovém povolání nebo třeba u rizikových sportů.
–RED–
