Předseda Národní asociace pacientských organizací Robert Hejzák se pro Zdravé Zprávy vymezuje proti komentáři výkonného ředitele České asociace pojišťoven Jana Matouška, jenž si včera [2.7.] na Zdravé Zprávy povzdychl nad chystaným zákonem upravujícím právo být zapomenut pro onkologické pacienty.
—
Diskuse o právu být zapomenut se v posledních dnech soustředí především na otázku, zda je vhodnější zákonná úprava, nebo samoregulace pojišťoven. Z pohledu pacientů je ale podstatnější jiná otázka: Založíme takto důležitá práva pouze na dobrovolném závazku trhu, nebo je garantujeme zákonem?
Právo na zapomnění: Když stát trestá samoregulaci, byznys mu přestane věřit
Pacientské organizace oceňují, že Česká asociace pojišťoven [ČAP] přijala samoregulační standard ještě před přijetím zákona. Díky tomu se lidem po úspěšně vyléčeném onkologickém onemocnění již dnes otevírá lepší přístup k životnímu pojištění než v minulosti. Tento krok ukázal, že i samotné pojišťovny uznaly potřebu změny a že dosavadní pravidla již neodpovídala současným medicínským poznatkům.
Právě tato zkušenost však podle nás ukazuje, proč je vhodné přijetí i zákonné úpravy. Samoregulace představuje důležitý krok vpřed, ale nenahrazuje právní jistotu, kterou mohou občanům poskytnout pouze obecně závazná pravidla.
Právo být zapomenut: Přístup pojišťoven se stále liší
Pohled do samoregulačního standardu navíc ukazuje, že jednotlivé pojišťovny se v hodnocení rizik stále významně liší. Zatímco jedna pojišťovna uvádí u rakoviny varlete v prvním stadiu maximální lhůtu dva roky, jiná pracuje s desetiletou lhůtou. Tyto rozdíly ukazují, že ani mezi samotnými pojišťovnami nepanuje shoda na tom, jaká doba nejlépe odpovídá skutečnému riziku. Minimální standard ochrany by proto měl být stejný pro všechny občany bez ohledu na to, u které pojišťovny o pojištění žádají.
Samoregulace navíc nepokrývá celý český trh životního pojištění. Její pravidla do budoucna stále hrozí změnami či zrušením. Pacienti tak nemají jistotu, že je pojišťovny vždy posoudí podle stejných pravidel. A právě v tom spočívá ten zásadní rozdíl mezi dobrovolným závazkem a zákonnou garancí.
Během téměř dvouleté odborné diskuze mezi pacientskými organizacemi, ministerstvem zdravotnictví a ČAP a na základě analýz připravených Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR [ÚZIS ČR] se jako odborně odůvodněná hranice ukázala lhůta sedmi let od ukončení onkologické léčby. Dostupná data ukazují, že po této době pravděpodobnost návratu onkologického onemocnění nebo úmrtí u většiny diagnóz klesá na velmi nízké hodnoty. Přesto některé pojišťovny ve své samoregulaci i nadále uplatňují desetileté lhůty.
Jednotná ochrana onko pacientů v remisi
Stejně důležité je, aby česká debata vycházela z evropských zkušeností. Česká republika rozhodně není průkopníkem. Právo být zapomenut již zavedla řada evropských zemí a nikde se nepotvrdily obavy, že by vedlo k narušení fungování pojistného trhu. Francie, Belgie a Španělsko dnes uplatňují obecnou pětiletou lhůtu po ukončení léčby bez relapsu. Rumunsko a Slovinsko stanovily sedm let, přičemž u některých diagnóz nebo pacientů léčených v dětském věku umožňují ještě kratší dobu. Ve většině těchto zemí se navíc pravidla průběžně aktualizují podle nových medicínských poznatků.
Zdravotních dat se onkopacienti zbaví po 7 letech od vyléčení
Ve světle těchto zkušeností nepůsobí návrh sedmileté lhůty jako radikální zásah do trhu. Naopak by Českou republiku zařadil mezi evropský standard. Původně navrhovaných patnáct let by naopak představovalo jednu z nejdelších lhůt v Evropě a šlo by výrazně nad rámec většiny zahraničních úprav.
Pacientské organizace neusilují o to, aby pojišťovny přestaly posuzovat zdravotní riziko. Žádáme pouze, aby po uplynutí odborně odůvodněné doby nebyli lidé trvale znevýhodňováni za nemoc, kterou úspěšně překonali a u níž moderní medicína potvrzuje velmi nízké riziko návratu.
Právo být zapomenut chceme i pro hypotéky
Stejně tak podporujeme rozšíření práva být zapomenut i na úvěry na bydlení. Vlastní bydlení je jedním ze symbolů návratu do běžného života po úspěšné léčbě. Je obtížně obhajitelné, aby člověk mohl využít ochranu při sjednání spotřebitelského úvěru, ale nikoli při financování vlastního domova.
Nesouhlasíme ani s tezí, že zákonná úprava „trestá“ samoregulaci. Zákon stanoví pouze minimální standard ochrany. Nic nebrání tomu, aby jednotlivé pojišťovny i nadále nabízely kratší lhůty nebo výhodnější podmínky, pokud to uznají za správné. Pokud by po přijetí zákona některé pojišťovny své podmínky zpřísnily na jednotnou sedmiletou lhůtu, nebylo by to důsledkem zákona, ale jejich vlastního obchodního rozhodnutí.
Legislativa a samoregulace proto nejsou konkurenty. Naopak se mohou vzájemně doplňovat. Zákon zajišťuje všem občanům stejnou minimální úroveň ochrany, zatímco samoregulace může pružně reagovat na nové vědecké poznatky a přinášet klientům ještě příznivější podmínky.
Ministr Vojtěch navrhl do Správní rady VZP ČR Roberta Hejzáka
Právo být zapomenut není privilegiem ani útokem na pojistný trh. Je uznáním skutečnosti, že moderní medicína dnes dokáže řadu onkologických onemocnění úspěšně léčit. Pokud člověk po odborně stanovené době představuje stejné pojistné riziko jako ostatní, neměly by ho za jeho někdejší diagnózu pojišťovny znevýhodňovat po celý život. To není výsada. Je to předvídatelné, spravedlivé a moderní pravidlo, které odpovídá současným medicínským poznatkům a evropské praxi.
Robert Hejzák, předseda Národní asociace pacientských organizací
