Alespoň hodinu pohybu denně má každý sedmý dospívající na světě, česká mládež se ale hýbe více, než je světový průměr. Vyplývá to z nové mezinárodní analýzy zveřejněné v medicínském časopisu The Lancet Global Health.
Analýza pracuje s daty ze 140 zemí. Zjistila, že celosvětový průměr u mládeže loni činil 2,7 aktivního dne týdně. Mladí lidé v České republice mají takové dny v průměru čtyři a více. Dospívajících, kteří hodinovou hranici nesplní ani jednou týdně, je v ČR méně než desetina.
„Za příznivým českým výsledkem se ale skrývají rozdíly. Méně pohybu mají především dívky a starší teenageři. Právě během puberty a při přechodu na střední školu je proto důležité hledat způsoby, jak děti u pravidelného pohybu udržet. Na úbytek pohybu s věkem upozornil již dříve i report o pohybové aktivitě českých školáků projektu Zdravá generace,“ říká k výsledkům spoluautor analýzy Zdeněk Hamřík z Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci [FTK UP].
Do sportu jdou z veřejných peněz miliardy, děti ale pořád tloustnou
Rozdíl mezi dívkami a chlapci je podle něj patrný i celosvětově. Pro rok 2025 vyšel u dívek průměr 2,4 aktivního dne týdně, u chlapců 3 dny. Ve třech regionech s celkově příznivějšími výsledky, včetně střední a východní Evropy a střední Asie, navíc měly starší věkové skupiny méně aktivních dnů než mladší. Výraznější byl tento rozdíl u dívek. Lepší průměr tedy ještě neznamená, že se daří udržet děti u pohybu po celé dospívání.
Pouze 14 procent mládeže se hýbe dostatečně
Mezinárodní tým propojil 389 průzkumů s 3,2 milionu účastníků ze 140 zemí. Sledoval, v kolika dnech týdně teenageři ve věku 11–17 let nasbírají alespoň 60 minut pohybu střední až vysoké intenzity. Nemuselo přitom nutně jít o sportovní trénink, počítal se i dostatečně intenzivní pohyb ve škole nebo ve volném čase. Významným zdrojem dat byla mezinárodní studie HBSC, analýza ale zahrnuje i další populační průzkumy.
Češi mají málo pohybu. Tělovýchovní lékaři chtějí lepší financování
Podle analýzy splnilo v roce 2025 hodinovou hranici všech sedm dnů v týdnu 13,9 procenta dospívajících. Naopak 24,9 procenta, tedy přibližně čtvrtina, neměly za týden ani jeden aktivní den. To neznamená, že se vůbec nehýbali. V žádném dni podle vlastních odpovědí tito dospívající ale nenasbírali alespoň hodinu sledovaného pohybu.
„Studie nesleduje jen tyto dva krajní případy. Rozlišuje celé rozpětí od žádného po sedm aktivních dnů týdně. Díky tomu školy, obce i sportovní organizace lépe poznají, na koho se při podpoře pohybu zaměřit. Jinou nabídku potřebuje teenager, který se pravidelně hýbe, a jinou ten, který hodinu pohybu nenasbírá ani jednou týdně,“ vyjasnil Zdeněk Hamřík.
V roce 2010 i v roce 2025 vycházel celosvětový průměr stejně: 2,7 aktivního dne týdně. V některých regionech výzkumníci zaznamenali malé zlepšení, celosvětově ale změnu neprokázali. Na druhou stranu si mladí lidé udrželi úroveň pohybové aktivity i v době pandemie covidu-19 a rostoucího používání digitálních technologií.
„Můžeme se na to podívat i tak, že pohybová aktivita si už patnáct let udržuje stabilní úroveň, to je dobrá zpráva. Neznamená to ovšem, že mají děti pohybu dost. V Česku se potřebujeme zaměřit především na dívky a starší teenagery. A hledat způsoby, jak oslovit i ty, které běžná sportovní nabídka míjí,“ vysvětluje dále Hamřík.
Jak udržet děti u sportu?
Ten zdůraznil, že pravidelný pohyb prospívá tělesnému i duševnímu zdraví. Aktivnější děti mají lepší výsledky ve škole, lepší sociální vazby a přínosy pohybu se promítají do zdraví v dospělosti.
Možnosti pohybu ovlivňuje i prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Autoři studie upozorňují na dostupnost aktivit, bezpečnost i společenské a kulturní překážky. U dívek zmiňují i to, zda nabídka odpovídá jejich potřebám a zájmům.
„Zdravá volba musí být pro dospívající také dostupnou a bezpečnou volbou. Podpora pohybu není úkolem jediného resortu. Vyžaduje dlouhodobé priority rozvoje pohybové aktivity, mezirezortní spolupráci školství, sportu, zdravotnictví i samospráv a systematické vytváření podmínek, které umožňují zapojení všech dětí, se zvláštním důrazem na ty, které mají k pohybu nejméně příležitostí,“ řekla vedoucí Kanceláře Světové zdravotnické organizace [WHO] v České republice Zsófia Pusztai.
Otázkou, jak udržet děti u sportu, se zabývá rozpracovaný návrh strategie SPORT A POHYB 2030+. Tu již představil ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný [Motoristé] společně s Národní sportovní agenturou [NSA].
Ministerstvo sportu a prevence má být malinkatý úřad, říká B. Šťastný
„Mladí lidé hledají především zábavu a společné zážitky, ale takových příležitostí nemají dost. Nemůžeme čekat, že je ke sportu přivedou hlavně zdravotní přínosy. Ty se stávají důležitější motivací až v pozdějším věku,“ řekl Karel Kovář, předseda NSA.
Sport je tu pro všechny
Podle něj sport není jen pro nadané a pro ty, kteří vyhrávají soutěže. Je také příležitostí potkávat se, něco společně zažít a mít z pohybu radost.
„Právě u dospívajících máme v nabídce velké rezervy, ať jde o rozvoj talentu, nebo o aktivní trávení volného času s ostatními,“ doplnil.
Tvrdí, že ovlivnit své okolí a dostupnost pohybu mohou i samotné děti. A to skrze Mladé a Školní fóra, kterými Národní síť Zdravých měst ČR povzbuzuje mladou generaci k aktivnímu zapojení do názorů na kvalitu života v místě, kde žijí nebo studují.
Kroužky, výlety i kurzy pro děti zdražily. Ne každá rodina je zaplatí
„Pohyb se neodehrává jen v tělocvičnách a klubech, ale také v ulicích, parcích nebo cestou do školy. Proto se jím města musí zabývat a zabývají se jím, stejně jako dopravou nebo školstvím. Přirozený pohyb všech věkových kategorií lze aktivně podpořit. Jde o bezpečné cesty pro pěší a cyklisty, dostupná hřiště a sportoviště, ale i o nabídku pro dospívající, kteří si ke sportu cestu nenašli nebo s ním přestali,“ dodává Jitka Boušková, národní koordinátorka Programu Zdravé město WHO-OSN.
–RED–
