Moje pacientka, Diana, seděla proti mně a působila dojmem člověka, který udělal všechno správně, ale nedostalo se mu za to žádné odměny. Dianě je 58 let a tři měsíce se řídila radami, které jsou dnes všudypřítomné. Diana chce zhubnout.
Titulky v médiích, příspěvky na sociálních sítích i nové směrnice amerického ministerstva zdravotnictví, které výslovně zmiňují ženy nad 40 let, Dianu přivedly k tomu, že začala jíst více bílkovin. A začala sama, aniž bychom to spolu nejdříve probrali. V jejím případě to znamenalo k snídani řecký jogurt, k obědu kuřecí prsa, odpoledne proteinový koktejl a k večeři si často dala lososa nebo steak. Tím její iniciativa ale nekončila. Přidala dvakrát týdně posilovnu. Její váha se však ani nepohnula. Ani nahoru, ani dolů. Prostě stagnovala, což v ní vyvolalo pochybnosti o tom, zda nedělá něco špatně. Případně, zda je v pořádku. A proto si na návštěvu ke mně přinesla i detailní rozpis toho, co jí a co dělá. Vše mi ukázala a ptala se mě, kde je problém, že nehubne.
Není bílkovina jako bílkovina
Jsem lékařka a výzkumnice. Vedu randomizované klinické studie zaměřené na stravu a metabolické zdraví. Je to můj denní chleba. Nemohla jsem si tedy nevšimnout, jak se mezi mými pacientkami rozmáhá ono všudypřítomné doporučování bílkovin. Obyčejně jsem proti tomu nic nenamítala. Nemyslím si totiž, že by ta rada byla v zásadě špatná. Když jsem však seděla naproti Dianě a sledovala, jak prochází svůj jídelníček jídlo po jídle a čeká, až najdu chybu, které se dopustila, přišla jsem na to, v čem je problém. Diana a jí podobné pacientky „řeší“ bílkoviny. Avšak už neřeší to, kolik bílkovin mají přijímat. Ale hlavně už vůbec nezkoumají, z jakých zdrojů pocházejí bílkoviny, které konzumují.
Napadlo mě to, když jsme s Dianou probíraly její jídelníček. Její příjem bílkovin byl nejen dostatečný, ale přímo štědrý. Hravě překračoval hodnoty doporučované směrnicemi. Téměř všechny bílkoviny, které konzumovala, pak pocházely z několika málo zdrojů: mléčných výrobků, drůbeže, červeného masa a syrovátky, což je vedlejší produkt při výrobě sýrů a tvarohu. Skoro žádné nepocházely z fazolí, čočky, sóji nebo celozrnných obilovin. Diana s tím byla v pohodě. Ne proto, že „by byla“, ale proto, že už ji nikdo nepobídl k tomu, aby se nad tímto nepoměrem zdrojů bílkovin zamyslela. Toto zjištění mi nedalo spát. A tak jsem se ještě ten samý týden znovu podívala na data z jednoho našeho staršího výzkumu. To, co jsem v nich našla, mě ohromilo.
Rostlinné bílkoviny fungují lépe, ukázala studie
Před několika lety náš tým provedl randomizovanou studii u žen po menopauze, které trpěly častými a obtěžujícími návaly horka. Jedna skupina přešla na nízkotučnou rostlinnou stravu, která zahrnovala půl šálku vařených sójových bobů denně. Druhá skupina ve svém jídelníčku nic nezměnila. Celkový příjem bílkovin se u skupiny s rostlinnou stravou téměř nezměnil, ale změnil se jejich zdroj. Místo živočišných bílkovin ženy konzumovaly bílkoviny z rostlinných potravin.
Výsledky byly výraznější, než jsme u pouhé změny jídelníčku očekávali. Výskyt středně silných až silných návalů horka klesl ve skupině s rostlinnou stravou o 88 procent. V kontrolní skupině to bylo přibližně jen o 34 procent. Ve 12. týdnu už zhruba polovina žen, které změnily stravování, navíc přestala docela trpět silnými návaly horka.
Studie přinesla ale i další skvělé výsledky. Denní snížení příjmu živočišných bílkovin o přibližně 16 gramů a zvýšení příjmu rostlinných bílkovin o 13 gramů přineslo sledovaným ženám úbytek hmotnosti zhruba o jeden kilogram. To přesto, že žádná z těchto žen nechtěla záměrně zhubnout.
Co se stane, když se vysadí léky na hubnutí? Záleží na pacientech
Výše uvedené nepotvrzuje jen naše studie. Jsou tu i další. Patří k nim studie, které zahrnovaly více než 130 000 dospělých, jež výzkumníci sledovali hned několik dekád. Jejich výsledky uvádí to stejné, co jsme zjistili my: Lidé, kteří přijímali více bílkovin z rostlinných a méně ze živočišných zdrojů, měli v následujících letech prokazatelně nižší riziko úmrtí z jakékoli příčiny, včetně srdečních chorob. To potvrdila i samostatná metaanalýza [zkoumá data více studií, pozn. red.] všech randomizovaných studií. Stejně jako to, že rostlinná strava a terapie založené na sóje snižují četnost návalů horka u žen v menopauze.
Jak to bylo s Dianou dál
To, co jsem objevila v Dianině jídelníčku, jejím deníku, není bohužel nic výjimečného. S tím stejným se setkávají další lékaři a výzkumníci. To jsem Dianě při její další návštěvě ještě ale neřekla. Také jsem jí neřekla, aby jedla méně, což čekala. Řekla jsem jí jen, aby jedla jinak. Přirozeně se mě ptala jak. A tak jsem jí doporučila:
- Ve vaší oblíbené boloňské omáčce vyměňte mleté hovězí maso za čočku.
- Mléčné výrobky zaměňte za tofu nebo sójové mléko.
- Místo proteinové tyčinky si dejte misku čočkové polévky.
- K obědu nespoléhejte jen na vejce a uzeniny. Doplňte ho porcí edamame [mladé nezralé sójové boby sklízené v zeleném lusku, pozn. red.].
Zkrátka jsem ji požádala, aby postupně – jídlo po jídle – upravila svůj nákupní seznam, jídelníček, směrem, kterým se dosud nikdy nevydala. Její reakce byla skeptická. Řekla mi: „Už tak přijímám spoustu bílkovin. Nechápu, jak by mohlo být řešením změna jejich zdroje, když ani navýšení celkového množství nepomohlo.“
Názor: Ultra průmyslově zpracované potraviny nejsou jen špatné
Odpověděla jsem jí, jak jsem zvyklá, protože to nebylo poprvé, kdy mi toto pacientka řekla. Řekla jsem, že její skepsi chápu, ale ať to přece jen zkusí. Do ordinace se vrátila po osmi týdnech. Zhubla. Ne sice nijak dramaticky, ale vůbec poprvé po mnoha měsících jejího snažení o to její váha klesla. Chválila si i to, že jí ustoupily návaly horka, o nichž se při první návštěvě ani nezmínila jako o problému. Také mi řekla, že se zejména odpoledne cítí mnohem lépe. Ve svém týdenním režimu přitom provedla jen pár drobných změn. Její život navenek nevypadal zásadně jinak. Její metabolismus však prošel velkou změnou.
Bílkoviny ano, ale záleží na tom, jaké bílkoviny jíme
Často myslím na tu první návštěvu s Dianou. Je mi líto, že lidé jako ona mají upřímnou snahu změnit svůj jídelníček a cítit se lépe. A i když se snaží, nedaří se jim. Přitom to není jejich selhání. Příčina spočívá v mezeře v doporučení, které dostávají. Ano, letošní verze výživových doporučení klade na příjem bílkovin větší důraz než kdykoli dříve. To je správně. Na druhou stranu části týkající se vstřícnějšího postoje k červenému masu a plnotučným mléčným výrobkům, jež okamžitě vyvolaly odpor kardiologů a dalších odborností, neumožnily dodat to další důležité – jakých bílkovin.
Komentář: Kdyby byl steak lékem, Američané jsou zdraví jako řípa
Můj názor je, že doporučení zdravotních institucí konzumovat více bílkovin je správné – zejména pro ženy po čtyřicítce, které se v období menopauzy potýkají s úbytkem svalové hmoty. Domnívám se ale také, že není úplné. Je prostě rozdíl, zda přijmete dvacet gramů bílkovin z hovězího steaku a dvacet gramů bílkovin z čočky. A proto se pacientů už ani moc neptám, kolik bílkovin konzumují. Ale rovnou se jich ptám, odkud tyto bílkoviny pocházejí. Je to otázka, jež na první pohled působí až příliš jednoduše, ale je to otázka kruciální. Správná odpověď na ni totiž rozhoduje o úspěchu žen, které tak často sedí nešťastně proti mně v ordinaci. Tak jako svého času seděla Diana se svým detailním přehledem toho, co a kdy jí. A kdy a jak cvičí ve své oblíbené posilovně.
Doc. MUDr. Hana Kahleová, PhD
—
Doc. MUDr. Hana Kahleová, PhD je lékařka se specializací v oboru endokrinologie a pracuje jako vedoucí klinického výzkumu ve Washingtonu, DC v USA.
Docentka Kahleová publikovala přes 100 odborných článků v lékařských recenzovaných časopisech a podílí se na aktualizaci nutričních doporučení pro pacienty s diabetem.
