V každé čtvrté české rodině se někdo stará o nemocného či umírajícího blízkého člověka. A čtyři z pěti pečujících rodin to zvládají bez odborné asistence. Tam, kde je péče náročnější, se pečující ale dostávají do kritických situací.
Doslova jsou často na pokraji fyzického i psychického vyčerpání. To platí pro každou pátou pečující rodinu v Česku. Vyplývá to z aktuálního průzkumu mezi rodinami pojišťovny Uniqa. Související problém je, že pečující, kteří se ocitli na pokraji vyčerpání, si svou situaci nechtějí přiznat. A situaci ne vždy zcela reálně hodnotí i ti, o které se jejich blízcí starají.
„To nejhorší, co můžeme pro člověka například na konci jeho života udělat, je ‚hrát hru‘ a tvářit se, že se nic neděje, když on sám ví, jak na tom je. Často nemusíme hledat složitá řešení. Klíčem je upřímně prožívaná empatie,“ popisuje psychiatr a neurovědec prof. Jiří Horáček.
Zaslouží si péče o nemocného nebo staršího člena rodiny nadstandardní podporu?
Jakkoli zapírání skutečného stavu věci ničemu neprospívá, podle profesora Horáčka jde o přirozenou lidskou reakci. Je to popření toho, co je a co přijde. „Tuto hru“, jak tvrdí, ale nelze hrát donekonečna. Situace si nakonec vynutí přiznání obtížné situace. A to platí pro osoby, o které se pečuje, stejně jako pro pečující.
„Vidím to hodně kolem sebe. Já sama dlouhodobě pečuji o nemocného syna. Je to péče 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. A nejde jen o náročnost samotné péče, ale o to celou tu náročnou situaci zvládnout prakticky, tedy hlavně finančně,“ popisuje pro Zdravé Zprávy neformálně pečující Renata Prunnerová.
Už i mezi postiženými jsou si rovní a rovnější. A to kvůli dotacím MPSV
Podle ní nejsou výjimečné případy, kdy pečující situaci nakonec nezvládnou. Mnohé z nich postihnou psychické a fyzické problémy. Docela se vyčerpají a ztratí sílu.
„I se stává, že si někteří, když už neví kudy a kam, sáhnou na život. Společnost toto ale vidět nechce,“ dodává s tím, že situace neformálně pečujících, zejména těch, kteří se starají o takzvaně „nejtěžší z nejtěžších“, kam patří i ona sama, je v Česku přehlížena a nedostatečně řešena.
Domácí pečující jsou v ohrožení
Její slova potvrzují výsledky průzkumu pojišťovny. Podle nich náročným psychickým stavům často čelí zejména pečující rodiny, jež péče dostane do úplné izolace. To jde ruku v ruce s tím, že náročná péče značí i odchod ze zaměstnání. Což přináší ztrátu kontaktu s okolím a „běžnými věcmi“. Přičemž ani to často nemusí být ten hlavní problém. Tato situace totiž přináší i ztrátu možnosti vydělat si peníze na chod domácnosti. A to situaci znovu jen dál komplikuje. Jenom z příspěvku na péči „se vyžít nedá“.
Komentář: Majetkový test pro domácí pečující? Asi se zbláznili
„Dobrá vůle a láska k blízkému jsou obrovské, ale samy o sobě často nestačí. Lidé u lůžka svých blízkých čelí extrémnímu fyzickému i psychickému vyčerpání,“ potvrzuje obtížnou situaci, do níž se neformálně pečující dostávají, Katarína Strýčková z nadačního fondu pojišťovny, která realizovala průzkum mezi rodinami.
Podporu domácích pečujících zlepšíme, říká náměstek David Pospíšil
Průzkum podle ní upozornil i na to, že situace pečujících rodin se liší podle systému nastavení sociálních služeb v jednotlivých zemích. A tak zatímco v Česku je podle něj vyčerpaná každá pátá rodina, na Slovensku je to už každá čtvrtá. Jiné zjištění průzkumu ukazuje na to, že například stále více než polovina umírajících lidí je závislá na péči druhých. Což je svým způsobem v pořádku. Nicméně potíž vyvstává při bližším pohledu na to, za jakých okolností se odehrává tato péče.
Není cíl vzít všechny staré lidi a dát je do domovů pro seniory
S tím souvisí třeba nedostatek následné zdravotní péče, terénních sociálních služeb, stacionářů a podobně. Zdaleka se nejedná o nedostatek například jen lůžek v domovech pro seniory či se zvláštním režimem, jak by se mohlo často zdát z veřejné debaty.
Aktuální situace v Česku
Situaci neformálně pečujících komplikuje i vědomí toho, že zatímco ty rodiny, které své blízké z nějakého důvodu přímo umístí do ústavu, podporuje formou dotování sociálních pobytových služeb stát ať už prostřednictví krajů a obcí, či přímo z dotací Ministerstva práce a sociálních věcí, tak je finančně nad rámec příspěvku na péči nepodporuje nikdo.
Pomáhá se chudým a nemajetným. Ne milionářům, říká domácí pečující
O změnách se tady diskutuje dlouho. Nicméně jedná se o natolik politicky citlivé téma, že žádný z politiků se neodvažuje otevřít ho naplno. Jinou věcí je, že sociální pobytové služby se stávají výnosným byznysem, zatímco pro neformálně pečující se prostředky shánějí velmi těžko.
MPSV chce povinný podíl municipalit na sociální služby i pojištění dlouhodobé péče
Některé z chystaných změn v systému sociálních služeb blíže zmínil na nedávném kongresu [1.10.] Asociace poskytovatelů sociálních služeb [APSS] náměstek ministra práce a sociálních věcí David Pospíšil.
„Máme připraveno 48 podrobných tezí, jak reformovat sociální služby a dlouhodobou péči,“ uvedl na kongresu Pospíšil.
Sociální služby chtějí do úhrad zapojit rodiny. Mají vyživovací povinnost
MPSV například zvažuje povinný finanční podíl obcí a krajů na sociální služby, ale i změny v úhradách od klientů za tyto služby nebo pojištění dlouhodobé péče. Co se týče neformálně pečujících, úřad uvažuje o zavedení nové odměny pro pečující. Ta by se vypočítala jako určitý násobek životního minima. Částka by se vyčlenila z příspěvku na péči, který by se na registrované služby poskytoval v poukázkách.
„Odvedená péče by byla vyfakturovaná poskytovatelem sociálních služeb, následně by došlo k proplacení,“ popsal náměstek.
Veřejné investice do ústavní péče v ČR jsou o 14 % vyšší než průměr EU
Vykázané sociální služby by pak mohl klient podobně jako je tomu u zdravotních pojišťoven sledovat a kontrolovat v aplikaci. Nově by se mělo zavést pojištění na dlouhodobou péči. V tomto případě hovořil náměstek Pospíšil velmi neurčitě. Uvedl, že v diskuzi je více variant. Příspěvek na péči by měl podle něj zůstat ve čtyřech stupních podle závislosti na pomoci. U klienta by se ale mohl hodnotit i počet hodin a intenzita potřebné podpory.
–DNA–
