Nemocné Ukrajince pomohli až lékaři v Česku

0
3829
nemocne
Pacientka Lilija z Ukrajiny, které chronickou tromboembolickou plicní hypertenzi odoperovali až lékaři v pražské VFN. / Foto: VFN

Otevřené hranice do Česka v důsledku války na Ukrajině mnohým ukrajinským občanům přinesly nejen bezpečí, ale i přístup k moderní, a navíc hrazené léčbě, jakou jejich země nenabízí. Dokládá to příběh z praxe.

Čtyřiapadesátiletá Ukrajinka Lilija do Česka dorazila se svou rodinou hned v prvních týdnech po ruské invazi na Ukrajinu. Ve své vlasti se přibližně deset let léčila s chronickou plicní hypertenzí. Tamní lékaři jí podávali léky na ředění krve. Její zdravotní stav se však nikterak nezlepšoval. Pacientce se stále těžce dýchalo. Ukrajinští lékaři jí nakonec odeslali do Indie na transplantaci srdce a plic. Vhodného dárce tam nenašla.

„Nepodařilo se nalézt dárce. Transplantace by v jejím případě ani nepředstavovala optimální léčbu. Pacientka trpí chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí, což je relativně vzácná choroba vznikající jako důsledek plicních embolií,“ potvrzuje vedoucí lékař Centra pro plicní hypertenzi pražské Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] a 1. LF UK prof. Pavel Jansa.

Za chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí totiž stojí krevní sraženiny nejčastěji uvolněné z dolních končetin nebo pánve. A ty se následně dostávají do plicních tepen.

„Asi u čtyř procent pacientů se tyto sraženiny v dalším průběhu nerozpustí a trvale zužují nebo ucpávají plicní cévy a vedou k plicní hypertenzi, která má bez léčby velmi špatnou prognózu,“ dodává prof. Jansa.

Centrum pro plicní hypertenzi VFN je podle něj jen jedním z několika málo v Evropě, kde se lékaři komplexní léčbou chronické tromboembolické plicní hypertenze zabývají.

Účinné léčby se Lilija dočkala až v pražské VFN

Pacientka Liliana přebývala po příchodu z Ukrajiny u svého syna, který několik let žije na severu Čech. První měsíce o ni pečovali severočeští lékaři, později ji kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu odeslali do pražské VFN k podrobnějšímu vyšetření.

„Paní Lilija měla velké štěstí, že se po všech peripetiích, které zažila, dostala nakonec do Všeobecné fakultní nemocnice. Před deseti lety prodělala plicní embolii, dlouhodobě užívala léky na ředění krve a ukrajinští lékaři dokonce uvažovali o transplantaci srdce a plic,“ shrnuje prof. Jansa.

Operaci chronické plicní tromboembolické hypertenze podstoupila paní Lilija ve VFN na začátku října. Aby lékaři odstranili krevní sraženiny z plicních cév a zprůchodnili je, museli ženu z Ukrajiny připojit na mimotělní oběh. A na klíčovou část operace zastavit činnost srdce a mimotělní oběh, čímž přerušili dodávku kyslíku do celého těla i mozku.

Ale ani to by nestačilo, pokud by lékaři pacientce nezchladili tělesnou teplotu na 17 až 20 stupňů Celsia. Při normální tělesné teplotě kolem 37 stupňů by totiž po čtyřech minutách bez kyslíku došlo k poškození mozku. Naopak při zchlazení zůstává neokysličovaný mozek nepoškozen až po dobu 20 minut.

Lékaři VFN provedli již 400 endarterektomii plicnice

Díky zchlazení můžeme zastavit krevní oběh a bezpečně zprůchodnit plicní tepny. Pokud bychom kompletně nezastavili cirkulaci včetně mimotělního oběhu, operační pole by se neustále plnilo krví,“ vysvětluje přednosta II. chirurgické kliniky kardiovaskulární chirurgie VFN a 1. LF UK Jaroslav Lindner, který operace ve VFN provádí od roku 2004.

Operační výkon nemocné Ukrajinky trval osm hodin

Plíce mají podle něj ještě kolaterální cirkulaci, která bez přestání přivádí krev do plic i při zastaveném srdci. Nízká teplota navíc chrání mozek.

„Za normálních okolností při 37 stupních Celsia po čtyřech minutách bez kyslíku může dojít k poškození mozku. Při zchlazení pacienta na 20 stupňů vydrží zhruba dvacet minut. Za tu dobu musíme tepnu vyčistit. S chlazením a ohříváním nemocného trvá operace celkem šest až sedm hodin,“ vysvětluje Jaroslav Lindner.

Lékaři upozornili na rizika plicní hypertenze nejen v ČR

Nelehký operační výkon u pacientky z Ukrajiny trval osm hodin a dopadl dobře. Lilija se podle svých slov cítí dobře a významně lépe se jí dýchá.

Konečně se mohu zhluboka nadechnout. To jsem dříve nemohla. Těším se, až se vše zahojí a budu moci žít se svou rodinou zase normální život,“ říká Lilija, která by se měla do několika měsíců vrátit do běžného života.

–RED–

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here