Minulý týden v pátek 20. června zemřel profesor Vladimír Vonka, virolog, experimentální onkolog a zakládající člen Učené společnosti ČR. Prof. Vonka pomohl svou vědeckou prací doložit virový původ rakoviny děložního čípku.
O úmrtí profesora Vonky informuje na svém webu Učená společnost, kterou prof. Vonka spoluzakládal. Prof. Vonka vystudoval lékařskou fakultu v Praze a jako sekundární lékař začínal na interně krajské nemocnice v Ústí nad Labem. Krátce na to se věnoval virologii.
„Ve druhé polovině šedesátých let působil jako hostující profesor na Baylorově univerzitě v Houstonu, kde se v týmu světově proslulého virologa J. L. Melnicka soustředil na výzkum virů způsobujících rakovinu,“ píší zástupci Učené společnosti.
V sedmdesátých a osmdesátých letech vedl s gynekologem Jiřím Kaňkou rozsáhlou studii, která přispěla k definitivnímu zjištění virových původců rakoviny děložního čípku. Tím přispěl i k vývoji vakcíny proti tomuto onemocnění.
Prof. Vonka doložil původce rakoviny děložního hrdla
Ve studii profesor Vonka a kolegové osm let sledovali 10 tisíc původně zdravých žen. A téměř celý odborný svět byl tehdy přesvědčen, že původcem karcinomu děložního čípku je HSV-2, to je virus herpes simplex typu 2. Díky rozsáhlé studii prof. Vonka a jeho kolegové ale zjistili, že HSV-2 nemá s karcinomem děložního čípku nic společného.
„Já jsem si uvědomil, že jsme vlastně udělali velmi důležitý objev. Dodnes si myslím, že byl nejvýznamnější, jakého jsme kdy dosáhli,“ řekl před pěti lety v rozhovoru pro časopis Vesmír prof. Vonka.
Za rakovinou děložního čípku je v 99 % HPV. HPV ale napadá i jiné orgány
Podle něj možná až do roku 1995 trvalo, než se všeobecně uznalo, že původcem nemoci je lidský papilomavirus [HPV]. A dalších deset let vzalo, než vstoupila v obecné užití vakcína, která by podle něj měla chránit až 98 procent očkovaných.
V rozhovoru dále uvedl, že zhruba 20 procent nádorů je infekčního původu, způsobují je hlavně HPV, virus EB, virus hepatitidy B, ale také bakterie Heliobacter pylori. Zbývajících 80 procent zhoubných nádorů vzniká kvůli mutacím v genech, takzvaných protoonkogenech.
„Když určitá mutace rozvolní část kontrolních buněčných mechanismů, ohromně vzroste riziko nádorového bujení. A my se pokoušíme navrhnout očkovací látky proti produktům dvou mutovaných protoonkogenů, které aktivují imunitní systém nemocného tak, aby rozpoznal a rozrušil buňky, které je nesou, a vzniklou obranyschopnost dlouhodobě udržel,“ popsal tehdy profesor.
Od roku 1991 stál prof. Vonka v čele oddělení experimentální virologie Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze a jako autor je podepsán pod více než třemi stovkami publikací o imunologii a genetice virů a vývoji protivirových a protinádorových vakcín.
Prof. Vladimír Vonka a jeho celoživotní zájem o virologii
Ve zmíněném rozhovoru, krátce před svými 90. narozeninami, také řekl, že medicínu šel studovat už s tím, že bude virologem. Po promoci sice začínal na interně a na infekčním oddělení ústecké nemocnice. Když se ale dozvěděl o konkurzu na oddělení neuroinfekcí v pražském Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, přihlásil se.
„Sice jsem nesplňoval základní podmínku, kterou byly dva roky praxe ve virologii, ale konkurz jsem vyhrál. Jak jsem se později dozvěděl, bylo to hlavně díky tomu, že jsem byl jediný uchazeč,“ vysvětlil svůj úspěch v konkurzu.
Neuroinfekce v laboratoři tehdy obecně naháněly strach, vysvětlil dále tehdejší nezájem o pozici. Později pak přešel do Výzkumného ústavu imunologického spadajícího pod Ústav sér a očkovacích látek.
Prof. Vladimír Vonka obdržel v roce 2005 z rukou tehdejšího prezidenta republiky Václava Klause medaili Za zásluhy v oblasti vědy.
–VRN/ČTK–
