Ani dospělé děti po zemřelých rodičích se často nedohodnout na uložení urny s kremačním popelem jejich matky či otce. Obrací se proto na soudy. A ty můžou rozhodnout třeba i tak, že si mají popel po svém rodiči rozdělit rovnými díly.
Na nikoli vzácně se objevující spory mezi pozůstalými, tentokrát týkající se umístění urny s kremačním popelem po zemřelém rodiči, upozorňuje v čase před vzpomínkovým dnem na zemřelé Památky zesnulých, úřad veřejného ochránce práv.
„Pozůstalý syn, který se obrátil na ombudsmana, by rád uložil ostatky své matky do urnového háje, aby měl kde vzpomínat u zapálené svíčky,“ popisuje případ úřad.
A tak muž vše zařídil a připravil na uložení urny s popelem své matky. Pronajal místo pro uložení urny a pořídil i kamennou desku. Problém ale nastal v momentě, kdy mělo dojít k samotnému uložení urny, kterou si v krematoriu po obřadu vyzvedla a domů odnesla jeho sestra. A nyní se odmítá se svým bratrem dohodnout na uložení urny tak, aby měli všichni pozůstalí možnost chodit na zemřelou zavzpomínat. Jeho sestra uchovává urnu doma a odmítá ji kamkoliv přemístit.
„Zákon o pohřebnictví nezakazuje mít urnu s kremačním popelem doma. Zároveň ale platí, že člověk má právo rozhodnout, jaký má mít pohřeb a kde mají být jeho ostatky uloženy,“ vyjasňuje v tiskové zprávě úřad veřejného ochránce práv.
Nechoďte na hřbitov před zavírací dobou, varuje před Dušičkami policie
Pokud pozůstalí nebo ti, kdo organizují pohřeb, vyjádřená přání zemřelého nectí, pak tím porušují jeho práva. A i na to podle úřadu ombudsmana zákon pamatuje.
„Domáhat se přání člověka, který zemřel, se může kterákoliv z osob jemu blízkých,“ uvádí.
Rozdělení urny s popelem vyjasní i civilní soud
Na druhou stranu je tady mnoho lidí, kteří zemřou, aniž by zanechali svá poslední přání nebo to, kam a jak chtějí po zpopelnění uložit. Pak o průběhu pohřbu a uložení zemřelého rozhodují pozůstalí. A to v klasickém pořadí – manžel, děti, rodiče, sourozenci a dále, vyjasňuje veřejný ochránce práv.
Zároveň ale upozorňuje, že i pozůstalí, kteří mají k zemřelému jisté povinnosti, mají podle zákona i práva. V případě zmíněného případu, kdy sestra muže odmítá uložit urnu s popelem jejich matky na veřejně přístupné místo, tím zřejmě dochází k zásahu do jeho práv. A to znamená, že se jejich dodržení může domáhat u civilního soudu v občanskoprávním řízení.
„Tam se může domáhat uložení urny na veřejném pohřebišti za účelem zajištění práva přístupu k ostatkům jeho maminky,“ tvrdí úřad.
Jako další možné řešení takového sporu pak uvádí, že soud nařídí rozdělení kremačního popela rovným dílem mezi oba sourozence. I takovým způsobem se dá dosáhnout spravedlivého zadostiučinění ve sporu dospělých sourozenců. Ti mají k ostatkům své zemřelé matky jako její děti stejná práva, ale také povinnosti.
Zpopelněné ostatky se uloží kdekoli, nezpopelněné nikoli
Pravidla pohřbívání, která upravuje pohřební a hřbitovní zákon, v podcastu Na kávu s ombudsmanem, vyjasňuje Marek Hanák. Ten se věnuje problematice pohřebnictví přes 20 let a je i členem pracovní komise ministerstva pro místní rozvoj. Mimo jiné se podílel i na úpravě zákona o pohřebnictví.
Ve zmíněném podcastu vysvětluje, že uložit zpopelněné ostatky zemřelého zákon dovoluje v podstatě kdekoliv.
„U zpopelněných lidských ostatků zákon neukládá povinnost uložit tyto ostatky výlučně na pohřebišti,“ vyjasňuje Hanák.
Pavel Svoboda: Primární představa je, že paliativa je o smrti
Často se setkává s tím, že například rybáři si přejí vysypat popel do rybníka, myslivci v lese a třeba vinaři ve vinohradě. Tak benevolentní už ale není zákon u nezpopelněných ostatků.
„Uložit nezpopelněné lidské pozůstatky do hrobu není dovoleno například na soukromé zahradě, v lese ani jinde ve volné krajině,“ upozorňuje.
Pro pohřbení nezpopelněných ostatků slouží zákonem vymezená veřejná nebo soukromá pohřebiště. Veřejná zřizují obvykle církve nebo obce a města, ta soukromá jsou pak typicky hřbitovy pro pohřbívání členů šlechtických rodů.
–VRN–
