Smrt není prohra, říká sekretář ČBK Stanislav Přibyl

1
5930
Stanislav_Přibyl
Generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl / Foto: ZdraveZpravy.cz

„Na smrt je lepší nahlížet jako na tu kmotřičku smrt. Případně jako na tu sestru smrt, jak o ní mluvil svatý František,“ říká v podcastu ZdraveZpravy.cz generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl.

Zdaleka v něm nemluví jen o smrti, ale hlavně o fungování církevních nemocnic, domovů pro seniory a hospiců. Avšak začněme od konce, to znamená od paliativní péče, v níž Charita ČR, jejímž zřizovatelem je římskokatolická církev, hraje v Česku klíčovou roli. Už třeba jen pro ty desítky hospiců, které provozuje po celé republice.

Já myslím, že je nejdůležitější, myslím, je to i v Haškově Švejkovi, v němž se říká, že smrt je těžký moment v životě lidském. Zní to jako satira, ale ona je to hluboká pravda. Pokud oddělíme smrt od života, pak tedy ten, kdo se blíží ke smrti, je někam odložen. A ten jeho život je neúspěšný. Ale to není pravda a nedává to smysl,“ říká v podcastu ZdraveZpravy.cz generální sekretář České biskupské konference [ČBK] Stanislav Přibyl.

A dodává: Zemřít není prohra. Naopak je to, jako když utrhnete zralý plod. Zralé jablko třeba ze stromu. A to ovoce člověk vydá za ten život. Ale je k tomu zapotřebí určitá moudrost a odvaha. Protože podívat se smrti do očí, to chce odvahu. A když půjdete do hospicu, a budete tam mluvit s pacienty i lidmi, kteří se o ně starají, tak i oni to tak vnímají. A odejdete ve zvláštním pocitu, že ta smrt není nepřítel, ale ta kmotřička smrt, ta sestra smrt, jak o ní například mluví svatý František.“

Následná péče bohužel není moc v kurzu

Generální sekretář ČBK Stanislav Přibyl v podcastu ZdraveZpravy.cz ale zdaleka nemluví jen o smrti. Blíže popisuje i fungování církevních nemocnic, desítek domovů pro seniory a hospiců. Přičemž v portfoliu katolické církve jsou také lékárny a zdravotnické školy.

„V Česku máme pět církevních nemocnic. Tři jsou v Praze, dvě na Moravě. A jsou to subjekty zřízené jednotlivými řeholními řády,“ uvádí.

Církevní nemocnice v ČR
  • Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze
  • Nemocnice Milosrdných bratří ve Vizovicích
  • Nemocnice Milosrdných sester sv. Vincence de Paul v Kroměříži
  • Nemocnice svaté Alžběty Na Slupi v Praze
  • Nemocnice svatého Kříže Žižkov

„Jde o pokračování v historické tradici. Ty řeholní společnosti totiž často vznikaly právě proto, aby provozovaly ty nemocnice, dříve špitály. Tedy my jako diecéze, biskupství, žádné nemocnice nemáme. Mají je ty řehole a věnují se jim v rámci toho svého charismatu, tedy poslaní,“ pokračuje.

Řeholní společnosti jsou přitom dle něj jako právnické osoby registrovány na Ministerstvu kultury ČR. Problémy jim to ale nepřináší. Potíže mají spíše podle Stanislava Přibyla v nedostatečné podpoře poskytovatelům následné zdravotní péče. To například ve srovnání s podporou urgentní zdravotní péče. Přičemž církevní nemocnice se právě na následnou lůžkovou péči specializují. A nejenom církevní nemocnice.

„Já si myslím, že jeden z největších problémů zdravotní péče u nás je právě ta následná péče. To nejsou jen ty naše církevní nemocnice, jsou to i léčebny dlouhodobě nemocných a podobně. Tedy dlouhodobá péče se silným sociálním akcentem. A ta v tom dnešním systému výkonů, vůbec v tom dynamickém pohybu ve zdravotnictví, nemá úplně na růžích ustláno,“ tvrdí Přibyl.

Stanislav Přibyl o financování církevních nemocnic

Generální sekretář ČBK v podcastu ZdraveZpravy.cz popisuje financování církevních nemocnic. Hlavní příjem mají dle jeho slov od zdravotních pojišťoven, s nimiž ale každá z nemocnic vyjednává v každoročním dohodovacím řízení samostatně. Další peníze na provoz dávají řeholní řády ze svých rozpočtů. Třeba už proto, že budovy, v nichž se nemocnice nacházejí, jsou v jejich vlastnictví.

„Ti zřizovatelé církevních nemocnic zdaleka ale nejsou finančně tak silní, aby mohli třeba postavit nový nemocniční pavilón se špičkovým vybavením. Je to všechno mravenčí grantová práce. Těžce ušetřené peníze,“ tvrdí Stanislav Přibyl.

Větší hodnotu má majetek než peníze, říká sekretář ČBK

Problém je podle něj i v tom, že tři církevní nemocnice jsou v Praze. A například evropské dotace směřují zejména mimo Prahu, respektive do chudších regionů. Což značí, že se o ně pražské církevní nemocnice nemohou ucházet.

„Neříkám, že to financování a provoz těch nemocnic nejde, ale jde pomalu. Je to kousíček po kousíčku. To je něco, co dělá těm církevním nemocnicím vrásky,“ dodává generální sekretář ČBK.

Dle jeho slov není nic výjimečného, když například řeholní sestry pražské Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského samy dají své peníze do toho, aby jejich nemocnice fungovala, jak má. Což je dle jeho slov obdivuhodné, krásné, ale je to jen kapka v moři všech těch potřebných finančních prostředků. Třeba už jen na údržbu, obnovu budov, ale i kvalitu nemocničního prostředí. Zároveň podtrhuje, že jak církevní nemocnice, tak i domovy pro seniory a hospice získávají na svůj provoz peníze od soukromých dárců.

„Totiž, když je o někoho postaráno s láskou, tak si toho všimne. To se týká třeba hospiců. A ty dary jsou významné, to nejsou malé částky,“ dodává.

Naše nemocnice mají dobré jméno, říká Stanislav Přibyl

Podle Stanislava Přibyla církevní nemocnice nerozlišují mezi pacienty. Kdo přijde, tomu je pomoženo, jak říká. Jejich kapacita ale ani tak není nafukovací.

„I mnozí lidé, kteří jinak nenechají na církvi nit suchou, by byli rádi, kdyby je opečovávaly řeholnice. A je někdy těžké jim vysvětlit, že těch řeholnic není neomezené množství,“ říká.

Zájem o služby církevních nemocnic dle jeho názoru spočívá v tom, že se v nich uplatňují křesťanské hodnoty. Čímž, jak tvrdí, nechce říci, že v církevních nemocnicích panuje ráj na zemi. Avšak tyto hodnoty ve smyslu lásky a pomoci bližnímu se tam dodržují jak mezi personálem, tak zejména vůči pacientům. Ke zdravotníkům a konkrétně k sestrám pak říká, že jejích práce není pouze zaměstnání, ale je to poslání. A tak je k němu třeba přistupovat. To znamená přistupovat k němu jako k pomáhající profesi.

„Zde si člověk nemůže, jak se říká, tu práci odkroutit. S pacienty je třeba pracovat jako s bytostmi, kteří mají nějakou svou důstojnost. A ta je narušena tím, že člověk je ne/mocný. A tedy v tu chvíli bezradný. […] Já mám za sebou onkologické onemocnění, takže jsem něco zchodil těch nemocnic. A vím, jak si člověk všímá třeba úsměvu, laskavosti, takových nonverbálních maličkostí, které člověku dají naději, nebo ho naopak dorazí. Tedy je to nesmírně náročné povolání,“ upřesňuje.  

Nemocniční kaplani i hospicové hnutí

podcastu ZdraveZpravy.cz vysvětluje, že úkolem ČBK je koordinace duchovní péče ve zdravotnictví prostřednictvím nemocniční kaplanů.

„Ze začátku byli přijímáni rozdílně. Ale i oni jsou součást léčby, jakési spirituální, duchovní. To kvůli tomu, že při té nemoci vzniká určitá proměna těch pacientů. […] Nejde jen o fyzické uzdravení, ale srovnání životních priorit. A to pomáhá při tom fyzickém uzdravování,“ říká s tím, že i díky tomu se přijímání nemocničních kaplanů stále lepší.

V nemocnici je nejvíce v ohrožení lidská důstojnost

Vyjadřuje se také k provozu a fungování církevních hospiců. Přičemž dle jeho slov hospicové hnutí vzešlo právě z církve, od věřících lidí. Zde uvádí, že Charita ČR je významný hráč v oblasti sociální a zdravotní péče. O čemž svědčí skutečnost, že zaměstnává 13 až 14 tisíc pracovníků.

Daniel Tácha

ThLic. Ing. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR vystudoval Střední průmyslovou školu zeměměřickou. Po maturitě nastoupil do noviciátu v polské Lubaszowé [1990-1991]. Následně složil řeholní sliby v kongregaci redemptoristů. V letech 1991-1996 studoval na KTF UK a zároveň absolvoval formaci v pražském Arcibiskupském semináři.

Po vysvěcení na kněze [1996] byl farním vikářem na Svaté Hoře [1996-1999] a farářem tamtéž [1999-2008]. V letech 2002 až 2011 zastával úřad provinciála pražské provincie redemptoristů. V roce 2004 se stal prezidentem Arcidiecézní charity Praha. Působil zde do konce roku 2008. V témže roce byl jmenován členem kněžské rady v Pražské arcidiecézi.

V roce 2012 získal na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze licenciát teologie. O dva roky později získal tamtéž doktorát z teologie. V roce 2019 dokončil magisterské studium na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem v oboru finance a management.

Mezi lety 2009 a 2016 působil ve funkci generálního vikáře litoměřické diecéze. Od 1. října 2016 pracuje jako generální sekretář České biskupské konference. Vede sekretariát této organizace zastřešující činnost katolické církve v ČR a mluví za ni v médiích.

Mezi jeho oblíbené činnosti patří hudba. V letech 1985-1990 působil jako varhaník v různých pražských kostelech, především ve své domácí farnosti v Praze-Strašnicích. Této zálibě se rovněž věnoval i v kněžském semináři.

1 komentář

  1. Součástí životního cyklu je přirozeně nejen zrození, ale také umírání. Jako prohru bych smrt označil u lidí v aktivním, produktivním věku, protože bylo něco opomenuto. Vždy jsem měl pocit, že je nejlepší zemřít právě při smysluplné činnosti. (Jako např. známý herec M. Lasica za potlesku diváků přímo na jevišti.) Důchod sám a biologické dožívání není pro skutečný život řešením. Věk nemůže být důvodem pro diskriminaci. Je potřeba harmonizovat fyzický stav člověka s jeho životním naplněním. Nové výzvy, také se změnami v přírodnm, životním prostředí, vyžadují m.j. i novou vzdělanost, vědu, organizaci práce a utváření adaptační schopnosti. To se týká i potřeby efektivní organizace zdravotnictví pro péči o dobrý zdravotní stav a odolnost organizmu apod.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here