Kritizovala zdravotníky. Skončila v zabezpečovací detenci i na samotce

Spolek Šalamoun se ve své více než třicetileté činnosti jen výjimečně setkává s případy osob označených za psychiatrické pacienty. Nyní ale o jednom takovém informuje. Po případu Martina Pavlaty je to případ psycholožky Karly P.

Oba případy spojuje alarmující skutečnost: Systematické selhání ochrany základních práv osob, které se dostaly do soukolí psychiatricko trestního systému, uvádí zástupci spolku, který se věnuje případům osob trestně stíhaných, obžalovaných či odsouzených, u nichž existuje vážné podezření, že došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Anebo k zásahu do jiných základních lidských práv.

Případ paní Karly P. začal v nemocnici

Paní Karla P. se obrátila na Spolek Šalamoun v době, kdy byla už několik let držena v zabezpečovací detenci, tedy v nejtvrdším ochranném opatření, jaké české trestní právo zná. Z toho devět měsíců strávila na samotce. Paní Karla P. je přitom již osm let zbavena osobní svobody. To v souvislosti s přečinem, jehož horní trestní sazba činí jeden rok.

„Případ Karly P. není selháním medicíny. Není excesem jednotlivce. Je to selhání státu,“ uvádí zástupci spolku v tiskové zprávě.

• Zabezpečovací detence představuje mimořádně razantní zásah do základních práv, srovnatelný jedině s uložením výjimečného trestu odnětí svobody. Trestní soud může zabezpečovací detenci uložit pouze na základě dostatečného a objektivně zhodnoceného dokazování, z něhož jednoznačně vyplývá existence všech zákonných předpokladů pro uložení tak přísného ochranného opatření. / Zvláštní pozornost je třeba věnovat otázce nezbytnosti uložení detence a nemožnosti jejího nahrazení ochranným léčením.

Spolek Šalamoun popisuje případ paní Karly P. takto: Je vystudovaná psycholožka, která vykonávala odbornou praxi v krajské nemocnici. Ve své praxi důsledně vyžadovala dodržování zákonných limitů péče, práv pacientů a povinností zdravotnických zařízení. Na zjištěné problémy opakovaně upozorňovala své nadřízené i další odpovědné osoby, převážně písemně, elektronickou cestou. Na dodržování práva neústupně trvala. Avšak její výkon zákonných práv a povinností autority interpretovaly jako patologické chování.

„Nejde o laika ani o osobu bez orientace v právu. Naopak – velmi dobře znala jak dřívější zákon o péči o zdraví lidu, tak i současný zákon o zdravotních službách a související právní předpisy,“ říká Václav Peričevič ze spolku Šalamoun.

Začalo to obviněním z pronásledování

Proti Karle P. bylo zahájeno trestní stíhání pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 trestního zákoníku. Jde o přečin s horní hranicí trestní sazby do jednoho roku odnětí svobody. U osoby bez trestní minulosti je v takovém případě předvídatelně vyloučen nepodmíněný trest.

„Přesto se tento marginální přečin stal vstupní branou k dlouhodobému zbavení osobní svobody prostřednictvím ochranných opatření, která fakticky obcházejí základní principy trestního práva – proporcionalitu a subsidiaritu,“ uvádí zástupci spolku.

V rámci trestního řízení byl vypracován znalecký posudek, který dospěl k závěru, že snaha Karly P. domáhat se dodržování zákonných postupů ze strany nemocnice, konkrétního lékaře a orgánů činných v trestním řízení, je projevem bludného myšlení. Řešilo se i údajné fyzické napadení.

A právě na základě tohoto posudku bylo rozhodnuto o uložení ochranného psychiatrického léčení v ústavní formě usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 5. 2018.

Karla P. odmítala předepsanou medikaci s ohledem na své odborné znalosti a zdravotní stav. Odmítání zdůvodňovala kontraindikacemi. Postupovala v souladu s právem pacienta na informovaný souhlas i odmítnutí zdravotní péče.

Lékaři to vyložili jako prohloubení její poruchy. Následovalo její přesouvání mezi psychiatrickými zařízeními, až došlo k zásadnímu zlomu. Tím se stal návrh na přeměnu ochranného léčení v zabezpečovací detenci. Údajně proto, že léčba neplní svůj účel.

Paní Karla P. hledá cestu ven

Rozhodnutí o přeměně ochranného léčení na zabezpečovací detenci nabylo právní moci v prosinci 2022. A tak paní Karla P. po čtyřech letech ústavní léčby nastoupila do detenčního zařízení v Brně.

Až na podzim roku 2025 se po třech letech pobytu v detenci obrátila na Spolek Šalamoun. Naši zástupci ji navštívili v detenčním zařízení. Setkali se s klidnou, křehkou ženou, která svůj případ popsala věcně, odborně a bez známek psychotické dezorganizace,“ popisuje Václav Peričevič.

Primář bohnického oddělení, odkud utekl pacient, skončil ve funkci. Pacient je ve vazbě

Podle něj příslušný vychovatel detenčního zařízení potvrdil, že je bezproblémová. Pomáhá ostatním pacientům. Pracuje na zahradě. Jezdí na víkendy domů a nikdy nedošlo k žádnému incidentu.

A dále: Dne 13.1. 2026 se zástupci Spolku Šalamoun dostavili k veřejnému zasedání Městského soudu v Brně ve věci prodloužení detence. Na slyšení Karla P. uvedla, že po přijetí do detenčního ústavu strávila devět měsíců na samotce.

Dále uvedla, že v detenci mohla otevřít či zavřít okno pouze na pokyn, uklidit celu pouze na pokyn, a zejména že jí byl omezován přístup k pitné vodě.

• Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání přitom dlouhodobě doporučuje maximální délku samovazby v řádu dnů, nejvýše 14 dní.

„Tyto skutečnosti již nespadají do oblasti medicíny ani ochranného opatření, ale nepochybně vstupují do trestně právní roviny a vyvolávají vážné podezření ze spáchání trestných činů ze strany osob, které se na takovém zacházení podílely,“ uvádí spolek.

V rámci téhož veřejného zasedání znalec MUDr. František Honzák, který ve svém písemném posudku ze srpna 2025 navrhoval pokračování detence, své závěry při ústním jednání najednou revidoval a konstatoval, že Mgr. Karla P. není nebezpečná sobě ani okolí.

–RED–

—

Zdravé Zprávy požádaly spolek Šalamoun o bližší informace k tomuto případu. Odpověď je následující: Případ se odehrává v České republice a v současné době je stále procesně živý. Z tohoto důvodu jsme v poskytování detailních informací obezřetní, zejména pokud by mohly mít dopad na další průběh řízení nebo na postavení samotné paní Karly P.

Obecně však můžeme uvést, že jde o mimořádně závažný případ dlouhodobého zásahu do osobní svobody, který vyvolává vážné otázky ohledně fungování systému ochranného léčení a zabezpečovací detence v České republice. Právě tyto systémové souvislosti považujeme za klíčové. A dlouhodobě se jim věnujeme.