Ošetřující lékař vážně nemocného pacienta by měl mít možnost podle senátorské novely rozhodnout, zda zahájit, nebo nepokračovat v život udržující léčbě, která by mimo jiné nebyla v souladu s léčebným plánem.
Zároveň by mělo jít o situaci, kdyby léčba pacientovi nepřinášela žádný užitek, nebo pro něj znamenala nadměrnou zátěž, zbytečné strádání či riziko komplikací. Právě takovou léčbu navrhují senátoři čtyř hnutí a stran definovat jako neadekvátní léčbu. Novelu zákona o zdravotních službách týkající se pravidel paliativní péče by mohl začít Senát projednávat příští týden.
„Cílem navrhované právní úpravy je úprava medicínských přístupů a rozhodovacích procesů na konci života. Přičemž je respektována důstojnost a autonomie pacienta,“ zdůvodňuje návrh novely skupina sedmnácti senátorů.
Lékař má podle předkladatelů novely povinnost ochraňovat a prodlužovat lidský život vždy, pokud je taková činnost smysluplná.
„Pokud je zřejmé, že pacienta nelze udržet při životě, je důstojné umírání a minimalizace utrpení základním cílem léčebného procesu,“ uvádí dále předkladatelé novely z klubů ANO a za STAN, SEN21 a ODS. Lidovečtí senátoři se k návrhu nepřidali.
STAN slibuje prosazení eutanazie. Zdravotně postižení to odmítají
Neadekvátní léčbu by měl podle senátorské novely ošetřující lékař diskutovat s ošetřujícím týmem, pacientem nebo i jeho zástupcem. Přičemž by měl vzít v úvahu předešlé vyjádření samotného pacienta v případě, že by kvůli jeho zdravotnímu stavu nemohl aktuálně stanovisko poskytnout.
Pokud lékař dostane informovaný souhlas pacienta nebo jeho zástupce a dále i týmu ošetřujících lékařů, pak by mohl přistoupit jen k podávání léků na tlumení bolesti pacienta.
Neadekvátní léčbu může posoudit i etická komise
Senátoři v čele s lékařkou Věrou Procházkovou [ANO] tak chtějí uzákonit, že každý pacient, jehož stav to vyžaduje, má právo na paliativní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Jejím cílem je komplexní léčba zaměřená na pokrytí fyzických, psychických i duchovních potřeb pacienta. A to jak ve zdravotnickém zařízení, tak i domácím prostředí.
Paliativa není „jen“ péče o pacienta, který za pár dní zemře
V případě rozporů týkajících se neadekvátní léčby by měl podle předlohy lékař nechat věc posoudit etickou komisi příslušného zdravotnického zařízení. Ta by měla být nejméně pětičlenná. Její členové by neměli být ve střetu zájmů k pacientovi ani k ošetřujícímu lékaři. Pokud by se ani komise neshodla, měl by rozhodnout následně soud. Na něj by se mohli obrátit i pacient nebo jeho zástupce v případě nesouhlasu s postupem lékaře nebo etické komise.
Senátoři se při zdůvodnění novely odvolávají na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož má každý jednotlivec právo rozhodovat o své zdravotní péči. Poukazují i na rozhodnutí Ústavního soudu, podle něhož je právem pacienta informovaně odmítnout jakoukoli léčbu. I když by následky mohly být fatální. Informovaný souhlas i informované odmítnutí jsou vyjádřením ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost osoby a její osobní svobody, připomínají senátoři.
–ČTK/RED–
