Až 60 procent lidí práci opouští kvůli špatné atmosféře na pracovišti. Ukazuje na to aktuální průzkum Grafton Recruitment a Gi Group. Vysoké fluktuaci na pracovišti se dá předejít investicí do rozvoje vedoucích manažerů.
Situace se podle výsledků pravidelného průzkumu, kterého se v letošním prvním čtvrtletí zúčastnilo 1 500 zaměstnanců a 324 zástupců firem, dlouhodobě nelepší. Naopak se spíše zhoršuje, ukázal průzkum. V poslední době si problém více uvědomují i zaměstnavatelé. Ve zmíněném průzkumu jich dokonce tři čtvrtiny potvrdily, že právě negativní vztahy nebo atmosféra na pracovišti patří mezi hlavní důvody odchodů zaměstnanců. Nejčastěji tento názor zastávají firmy z logistiky.
„Manažeři nehrají jen roli zadavatelů práce, ale zásadně ovlivňují každodenní fungování týmů, atmosféru i motivaci zaměstnanců. Firmám ale chybí dlouhodobá a systematická práce s tím, jak vedoucí komunikují. Jak dávají zpětnou vazbu nebo pracují s atmosférou v týmu,“ říká marketingová ředitelka Grafton Recruitment a Gi Group Jitka Kouba.
Na druhou stranu výsledky průzkumu jednoznačně nepotvrzují, že by ve schopnostech vedoucích manažerů měl být zas takový problém. Práci nadřízených v něm totiž hodnotí pozitivně téměř sedm z deseti zaměstnanců a téměř čtvrtina dokonce velmi pozitivně. Neutrální až negativní emoce vyjadřuje 30 procent respondentů. A jen dvě procenta dotázaných zaměstnanců uvedla, že ve spojení se svým nadřízeným pociťují vztek.
Školení středního managementu firmy opomíjejí
Jsou tu ale i další data. Ta hodnotí celkovou spokojenost v práci. Podle nich až 69 procent zaměstnanců hodnotí svou práci pozitivně. Pak jsou tu ale data, podle kterých 57 procent zaměstnanců v minulosti právě kvůli špatným vztahům nebo negativnímu pracovnímu prostředí změnilo zaměstnání. A i tady mají podle Kouby zásadní vliv na atmosféru právě nadřízení a manažeři.
„Firmy ale jejich dovednosti stále nerozvíjejí systematicky,“ říká s tím, že atmosféra na pracovišti stále výrazněji ovlivňuje to, zda zaměstnanci ve firmě zůstanou.
Výrazně citlivější jsou v tomto ohledu podle průzkumu ženy. Z nich udělalo zkušenost s opuštěním práce kvůli špatné atmosféře 62 procent, zatímco u mužů šlo o 53 procent. Silně tento faktor působí na generaci Y [demografická skupina narozená přibližně v letech 1981 až 1996, pozn. red.]. V jejím případě špatná atmosféra ovlivnila rozhodnutí odejít u 60 procent respondentů. Jitka Kouba k tomu říká, že pro zlepšování dovedností vedoucích pracovníků nestačí jen jednorázová školení.
„Rozvoj manažerských a komunikačních dovedností musí být kontinuální,“ vysvětluje.
To se ale neděje. Průzkum ukázal, že pravidelný rozvoj liniových manažerů [nejnižší stupeň manažerské hierarchie, pozn. red.] deklaruje pouze třetina společností. Dalších 43 procenta se mu věnuje příležitostně. Systematická práce s rozvojem manažerských dovedností tak ve většině firem chybí.
I vedoucí manažeři jsou lidé
Jak ale svého času na serveru Zdravé Zprávy uvedl někdejší ředitel Národního ústavu duševního zdraví a již zesnulý profesor Cyril Höschl, věc je i v případě hodnocení vedoucích pracovníků přece jen o něco komplikovanější.
Jako příklad uvedl zkušenosti lékařů z velkých podniků. Ti tvrdí, že největší stres v nich nezažívají vrcholní manažeři. Důvod je, že ti mají vliv na chod firmy. A největší stres v nich nezažívají ani běžní zaměstnanci. Důvod je, že ti mají zodpovědnost za svou práci, ale nikoli za její organizaci.
„Největší stres v těchto firmách má podle kolegů lékařů střední management. Důvod je, že nese odpovědnost za výkon, ale nemá příliš možností, jak ovlivnit jeho dosažení,“ vysvětlil tehdy profesor Höschl.
Problém tak spočívá v tom, že i linioví manažeři nemají vždy dost prostoru k tomu, aby řídili svůj tým a práci podle svých představ a potřeb. Naopak jsou na ně kladeny úkoly současně s již danými metodickými pokyny, aniž by ty nutně byly v souladu s realitou. Ve výsledku jsou tak všichni nadřízení i podřízení „zmítáni událostmi, na které nemají vliv“. A to, jak zdůraznil profesor Höschl, navíc není problém jen čistě pracovní, ale i zdravotní.
„Chronický stres, dlouhodobá psychická zátěž mohou člověka zdeptat natolik, že je lze chápat i jako spolupříčinu různých tělesných chorob. Uvedené poruchy neurohumorální regulace pak mohou vést nejen k mnoha civilizačním chorobám, ale i k rakovině,“ popsal.
–DNA–
















