„Nejen operace, ale i chemoterapie a radioterapie mají negativní efekt na intimní život onkopacientek,“ říká v rozhovoru pro Zdravé Zprávy primář Gynekologicko-porodnické kliniky 3. LF UK a FN Královské Vinohrady profesor Michael Halaška.
Jak přistupují onkopacientky k tématu změn, které nemoc přináší do jejich intimního a partnerského života?
Určitě se stydí. V první fázi, kdy se řeší diagnóza, naplánování operaci či chemoterapie, tak to pro ně není nejdůležitější téma. Roli hraje určitě také věk pacientky. Je nutné říct, že jinak to vnímá pacientka, které je kolem 40 let a jinak tomu je u osmdesátileté pacientky. Jinak to zase ale ještě vnímají mladší pacientky, které chtějí zachovat fertilitu, možnost otěhotnění. I když to na začátku léčby tedy není hlavní téma, dobíhá poměrně brzy.
Jak to vypadá v praxi?
Představte si pacientku, která poprvé v životě přijede do jiného města a vidí tam skupinu šesti osmi lékařů, kteří jí vysvětlují, co ji čeká z hlediska léčby. To není úplně nejlepší místo na to se ptát, jak to bude s pohlavním stykem. Proto je zde potřeba aktivně toto téma ze strany lékařů otevřít. Důležitá je i spolupráce s jejím gynekologem, s nímž se pacientka zná mnohem delší dobu a je pro pacientku snazší intimitu diskutovat.
Není téma intimity tabu i u lékařů?
My jako operatéři toto téma řešíme již dlouho a neustále. Příklad jsou techniky, takzvaně nervy šetřící, které při operacích zmenšují poranění nervů důležitých pro pohlavní styk. Další příklad je zavádění méně rozsáhlých, ale onkologicky stále bezpečných operací nebo využití chemoterapie před operací. Ve všech publikacích jsou otázky na sexualitu. Ale samozřejmě to je jiné, než když se bavíme přímo s pacientkou. To je moment, který si musíme natrénovat, cíleně se vyptat na konkrétní potíže s pohlavním stykem a pracovat na jejich řešení.
Rozdíly mezi léčbou rakoviny prsu a pohlavních orgánů
Jak vám to jde v praxi?
V posledních letech se i toto zlepšuje, ale rozhodně je zde velký prostor ke zdokonalení. Rozhodně je nyní dotaz na sexuální problémy součástí každého pravidelného kontrolního vyšetření, která jsou zpravidla každé tři měsíce v prvních letech.
Jsou rozdíly v otázce intimity mezi léčbou rakoviny prsu a pohlavních orgánů?
U každé diagnózy se projevuje velký stres z diagnózy, léčby i návratu nemoci. Pokud budeme konkrétně mluvit o nádorech prsu, tak to bývá u žen často větší problém než nádory dělohy. Prsa jsou totiž pro ženu důležitým symbolem ženství. Jsou navenek vidět, zatímco operace na děloze není tak zjevná.
Kromě psychiky je dalším problémem zásah do konkrétního orgánu a následujících změn. Nejen operace, ale i chemoterapie a radioterapie mají negativní efekt na intimní život. Ztráta lubrikace, jizevnatění, poruchy čití. U některých technik ozařování může dojít ke slepení pochvy. Pokud neprobíhá včasné roztahování pochvy, například dildem, tak je stav nevratný.
Srůst pochvy se nedá později napravit?
Je-li trvalý týdny až měsíce, tak bohužel je to tak. Ženy se často pohlavního styku po ukončení radioterapie obávají, nebo na něj nemají myšlenky. A tak často uplyne doba, kdy už dojde k nenávratné změně.
Michael Halaška: Léčba rakoviny a těhotenství
Jaké další negativní dopady na intimitu má chemoterapie?
Každý typ chemoterapie má jiné spektrum vedlejších účinků. Některé způsobují chudokrevnost, jiná zase ztrátu sluchu. Další poškozuje játra nebo nervová zakončení. Každá je zcela jiná, ale ve výsledku je to vždy soubor nežádoucích účinků, které se ale dají prevencí a včasnou léčbou snížit. To vše se do intimity promítá. Pokud je pacientka chudokrevná, je unavenější. Pokud má bolesti, tak ta chuť do pohlavního styku je samozřejmě také nižší. Některé ženy si myslí, že po chemoterapii už nemohou pohlavně žít. Ono i u jejich partnerů, je-li delší pauza od pohlavního styku, dochází ke změnám v oblasti intimity. A kvůli tomu může být návrat k intimnímu životu mnohem těžší.
Onkologická onemocnění přinášejí změny i do partnerských vztahů
Pokud žena při terapii otěhotní, doporučuje se v těhotenství pokračovat?
Jsou případy, kdy lze v těhotenství pokračovat, ale musí se upravit léčba s ohledem na těhotenství. Obecně případy, kdy je zjištěn nádor v průběhu těhotenství, přibývají. A mimochodem jsou řešeny již 20 let naším týmem z celé České republiky. Jedná se o velmi složitou situaci, kdy kombinujeme načasování operace a chemoterapie v průběhu těhotenství, v některých vzácných případech i ozařování. Chemoterapie v těhotenství je paradoxně lépe snášena než u netěhotných žen vlivem zvýšené funkce důležitých orgánů. Jako jsou játra a ledviny. Jsou pak ale také pacientky, které se rozhodnou těhotenství ukončit. To, že žena může vzácně otěhotnět i během chemoterapie, je také důvod, proč by měla být intimita probrána již na začátku jakékoliv léčby.
Důležitá je role rodiny. Ideální to v Česku ale není
Díky mamografii se zlepšují šance, že ženy s nádorem prsu nepřijdou o svá prsa. Co vše při těchto zákrocích hraje roli?
Ano, díky mamografickému screeningu mají ženy vyšší šanci, že se na nádor přijde včas. To znamená v nižším stádiu, kdy lze operovat. A to tak, že nedochází ke ztrátě celého prsu, ale jen části mléčné žlázy. Musí pak následovat doplňující ozařování, ale kosmetický efekt je určitě lepší. Některé ženy, které nechtějí dojíždět na radioterapii, si ale zvolí odstranění celého prsu. Je to velice individuální. U některých operací je kromě chirurga, který odstraňuje nádor, zároveň i plastický chirurg. Ten rovnou dává implantát. To vše má za cíl, aby zásah do těla ženy byl co možná nejméně traumatizující.
Ženám po rakovině prsu chybí rehabilitace, ta mírní následky nemoci
Jak ochotné jsou pacientky dojíždět za léčbou?
Čeští pacienti odmítají cestovat. U nás je přitom onkogynekologická péče rozdělená do 16 specializovaných center pokrývajících celou republiku. I přesto je to pro mnoho pacientek problém a neuvědomují si, že je lepší být operován lékařem, který radikální operaci provádí rutinně každý týden než lékařem, pro kterého je to několikrát do roka. Potíž je také zázemí okolí a rodiny jako například, kdo pacientky do vzdálenější nemocnice doveze. Pacientky ovšem často samy nechtějí obtěžovat svoji rodinu. Zejména v jižní Evropě jsou s pacienty v nemocnicích celé rodiny. Vyptávají se po operacích operatéra na detaily výkonu, na následnou péči. Pacientky každodenně navštěvují, a pak všichni o pacientky pečují. V Česku to tak není.
Čím to je? Je to českou povahou?
Určitě. V Čechách není zdraví prioritou. Předností je spíš mít hezké auto a dovolenou. Nechci ale paušalizovat. Pozůstatek ze socialismu je pocit, že zdravotnictví je zdarma, a proto je automatické a není potřeba do něj něco navíc investovat. Co je zdarma, toho si pak úplně moc nikdo neváží. Takový zvláštní cyklus.
Michael Halaška: Vysoká rozvodovost mladých pacientek
To je smutné zjištění…
Když k nám přichází pacientka, tak se ptáme, jestli má někoho s sebou. Existují studie, které ukázaly, že informace, které se pacientky v ordinaci dozví, tak si pamatují pouze z 30 procent. Jakmile s nimi přijde doprovod, tak se to zvyšuje na společných 60 procent. Je důležité, aby u toho tedy byl někdo další, protože navíc ženě přináší podporu. Kromě toho, partner je také tím, koho se bude léčba každodenně dotýkat.
Ženy s včas zachycenými nádory se vrací obvykle s oběma prsy
A vydrží partneři onkopacientek léčbu i její důsledky?
To je individuální. Je nutné mít na paměti, jaká je v těchto případech rozvodovost. U mladších žen činí normální rozvodovost 37 procent, v Praze nad 50 procent. U onkologických pacientek se to však blíží k 70 procentům. A to není náhoda. Svůj podíl na tom má právě ztráta intimního života. Hraje v tom roli ale i věk. Některá manželství to stmelí, u jiných se manželství rozpadne. Pro dokreslení tématu, sexuologů, kteří pomáhají významně léčit poruchy intimního života, tak těch máme v celém Česku pouze 69. Dalším nedostatkem trpí psychologická podpora.
To je rovněž neradostné konstatování. Jako moc velký je to problém?
Je to problém, protože intimní život onkopacientek je extrémně důležité téma v onkologické péči. Musíme na něm významně v následujícím období zapracovat na různých úrovních komplexní péče, která je v České republice na velmi dobré úrovni z hlediska dostupnosti péče a přežití. Nyní je načase se více zaměřit právě na kvalitu následného života.
V gynekologicko-porodnické klinice FNKV
Jste primářem gynekologicko-porodnické kliniky na Královských Vinohradech, jak funguje vaše pracoviště?
Naše klinika je z hlediska léčby gynekologických nádorů největším onkogynekologickým centrem v republice. Ročně řešíme léčbu téměř 600 nových onkologických pacientek, provedeme 350 radikálních operací, asi 600 laparoskopických operací, 150 urogynekologických operací, 90 operací prsů a 2 000 malých zákroků.
Šárka Slavíková: Ještě jsem neviděla, aby se z rakoviny někdo sám vyléčil
Využíváme přes rok i robotickou operativu, která představuje přibližně 200 operací ročně zejména u obézních pacientek a pacientek s karcinomem děložního hrdla. Součástí kliniky je porodnice s nově vybudovanou jednotkou intermediální intenzivní péče o novorozence. Denně běží 11 odborných ambulancí, výuka mediků, sester a mladých lékařů z jiných nemocnic na praxi.
Jak to vypadá v praxi? Proč se nemají pacientky obávat zeptat na sexuální život?
Pacientka, která je k nám referována, je přibližně do deseti dnů kompletně vyšetřena, zdiagnostikována a začne u ní operace nebo chemoterapie či plánování radioterapie. To představuje velký nápor na organizaci a malý prostor na klidné posezení a navázání důvěrného hovoru. Proto je i na pacientkách, aby se nestyděly a ptaly se samy bez studu co nejvíce na všechny aspekty možných ovlivnění jejich života, a to i sexuálního života.
Šárka Mrázová
