Andrej Babiš oznámil, jak vyřešil svůj střet zájmů. I když z pohledu práva udělal, co udělat měl, a možná ještě o fous víc, svůj stín ale nepřekročil. Lidem nabídl o něco vylepšenou verzi už jednou jím využitého svěřenského fondu.
Andrej Babiš nyní stejně jako před lety zvolil v případě svého střetu zájmů stejné řešení. Agrofert a další firmy vložil do svěřenského fondu. Rozdíl mezi tehdy a nyní spočívá v tom, že Babiš nebude zakladatelem fondu a nebude tedy moci odvolávat správce fondu. Druhý rozdíl je, že Agrofert a další firmy, případně peníze z nich, nedostane Babiš zpátky ve chvíli, kdy si o ně řekne, ale připadnou jeho dětem po jeho smrti. Zřejmě odtud pramení jeho častá slova z poslední doby o tom, že vybraná média budou psát o jeho střetu zájmů i v době, kdy on už bude dávno na pravdě boží.
Je to hodně, nebo je to málo?
Babišovo řešení nabízí dost na to, aby ho prezident Petr Pavel jako vítěze voleb jmenoval premiérem. Je to ale málo na to, aby Babiš v roli politika přestal v Česku otravovat vzduch se svým střetem zájmů. Pokud totiž Babiš mluví o svém střetu zájmů jen jako o údajném střetu, manipuluje veřejnost. A svým způsobem z nás dělá hlupáky.
Sám Babiš před léty ve Sněmovně v určité nadsázce řekl, že je ve střetu zájmů vzhledem k šíři jeho podnikatelských aktivit od rána do večera. I když dodal, že toho nezneužívá, byl to okamžik, kdy mluvil pravdivě. Babiš totiž dlouhodobě byl, je a bohužel i nadále bude ve střetu zájmů od rána do večera.
To, že teď z toho oproti minulosti nebude [případně] profitovat přímo on sám, ale jeho děti, na věci nic nemění. Vždyť jenom vzpomeňme na slova Babišovy ženy v době prezidentské volby. Tehdy říkala, volte Andreje, protože Andrej „se vždy postará“.
Znovu se tak nabízí stejná otázka. O koho se Andrej Babiš postará prioritně? O své blízké, nebo o lidi v Česku. Koho upřednostní?
Stále máme na výběr. Problém ale je, že nikdo na výběr mít nechce. Že nikdo si tuto otázku nechce pokládat. Že toto nikdo nechce řešit. Chce se pouze jedno. A to, aby bylo docela jasno v tom, že v případě premiéra jsou na prvním místě zájmy České republiky, nikoli jeho rodiny. A je smutné, že Andrej Babiš, který chce být premiérem a politikem, a který třeba ani nemá zájem svého „dvojího“ postavení zneužívat, si toto neuvědomuje.
Čistě hypoteticky…
Všichni víme, že Babišovi lidé, budoucí ministři jeho vlády, jsou v drtivé většině jemu poslušní podřízení. Vezměme si čistě pro příklad takového ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který za to, co má a kým profesně je, vděčí stejně samozřejmě jako sobě i Andrejovi Babišovi.
Představme si situaci, kdy Adam Vojtěch bude rozhodovat o podmínkách na trhu s reprodukčními klinikami, jež rovněž patří do Babišova podnikatelského impéria. Povolí mu Babiš takové rozhodnutí, které kliniky, jež jednou připadnou Babišovým dětem, znevýhodní? Možná ano, možná ne.
Právě tato nejednoznačnost je to, co škodí Babišovi jako budoucímu českému premiérovi. Ale bohužel i nám všem. Političtí oponenti na to vždy oprávněně poukáží, zase bude dusno. A znovu budou mít mnozí pocit, že žijí v banánové republice, kde jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější.
Stručně řečeno, toto škodí transparentním a rovným poměrům v Česku. Přičemž Babišovy reprodukční kliniky platí za pouhý drobek v portfoliu jím vybudovaného impéria. Což znamená, že takových situací se ukáže v budoucnu opět mnoho a v celé řadě oblastí.
Andrej Babiš je docela jistě mužem, který má rád cvrkot kolem sebe a život vnímá jako výzvu. Je tedy ideální prototyp podnikatele. Navíc je podnikatelem úspěšným, protože to, co dokázal, dokázal málokdo. V podnikání uspěl a patří mu za to respekt.
Andrej Babiš je úspěšný muž. Co z toho ale máme my?
Potud je také vše v pořádku. Stejně jako je v pořádku, když Andrej Babiš vstoupil do politiky. Proč by se nemohl úspěšný podnikatel realizovat i v politice? Podnikání a obchod v tom pravém slova smyslu je přece krásná a úctyhodná disciplína. A naopak je jen dobře, když se její principy uplatní v zemi, kde dosud přežívá onen duch nemožných papalášů, co hodně mluví, hodně čerpají, ale málo pracují. V zemi, kde si i nadále krade ve velkém, protože kdo nekrade, okrádá rodinu, jak to bylo už i v minulosti. Přímý podnikatelský tah na branku a poctivá péče o své záležitosti je bezesporu přínos.
Ale věci nejsou konstantní a vyvíjí se. Stejně jako Andrej Babiš, který z úspěšného podnikatele vyrostl i do úspěšného politika. A dokonce tak úspěšného, že se s velkou pravděpodobností stane již podruhé českým premiérem. Problém ale je, že nelze být úspěšným podnikatelem a úspěšným politikem zároveň. A už vůbec ne dlouhodobě. To proto, že takový se nachází ve střetu zájmů od rána do večera. Jediným správným řešením tohoto rébusu je vybrání si, volba jednoho či druhého. Nelze mít/být obojí!
K naší smůle toto Andrej Babiš ale dosud nepochopil. I když, jak říká, se teď vzdal Agrofertu nevratně a navždy. On se ale Agrofertu nevzdal, jen ho právně strčil stranou, aby ho v momentě, kdy zemře, převzaly „pro změnu“ jeho děti. A jim jistě nechce předat vybrakovanou firmu, firmu docela na huntě. Střet zájmů u Andreje Babiše tak dál trvá. A nic na tom nemění ani to, že z právního hlediska je náš budoucí premiér čistý jako lilie.
A to kvůli tomu, že svým řešením Andrej Babiš z podstaty věci zase jen vyběhl se všemi, kteří se obávají toho, že upřednostní zájmy Agrofertu a svých dětí. To, že mu jeho počínání jeho voliči třeba odpustí, případně, že se toho i vyvaruje, na věci nic nemění.
Proč?
Protože všichni chtějí jediné: Chtějí premiéra, který má své podnikatelské záležitosti jasně a transparentně vyřešené. Ale to mají smůlu. Teď a další roky pro změnu zase uslyšíme jenom opoziční litanii na téma, kdo a jak moc nezávisle od vlády spravuje svěřenský fond, kam jdou veřejné peníze, a jakou roli v tom hraje Agrofert a další s ním spojené firmy. A dále to, co udělal, či neudělal premiér Babiš a jeho vláda ve vztahu k Agrofertu a vůbec k podnikatelskému prostředí, v němž konglomerát „Babišových dětí“ působí.
Podnikání není zločin, ale premiér nemůže podnikat
Jsou chvíle, kdy se člověk musí rozhodnout, co chce. Jsou chvíle, kdy se musí vzdát jednoho, aby získal druhé. Pokud teď Andrej Babiš se slzou v oku vypráví, jak udělal něco, co si nikdy nemyslel, že udělá, vzdá se Agrofertu, dojme tím snad jen prosťáčky. A to proto, že se Agrofertu nevzdal. Ten a další firmy připadnou jeho dětem. A jeho děti jsou snad také jeho, jak by ne.
Rozumný člověk pochopí, že se budoucí premiér Andrej Babiš těžko vzdává svého dítěte, Agrofertu. Firmy, kterou budoval přes 30 let, nese za ni a lidi v ní odpovědnost, firmy, která je jeho srdeční záležitostí. A už vůbec nikdo jistě nechce úspěšným podnikatelům bránit v tom, aby se angažovali v politice. Avšak znovu: Jablka a hrušky nelze míchat dohromady. Stejně jako nelze míchat politiku a podnikání dohromady.
Babiš slibuje peníze do zdravotnictví, Válek mluví o práškování
Andrej Babiš nyní možná splnil právní nároky, aby se stal premiérem. A dost dobře možná bude i jedním z našich nejlepších premiérů, ale tím, že Agrofert neprodal, že ho třeba nedal na pražskou burzu, se nikdy nestane politikem s čistým štítem. A to je zásadní problém, protože tím zpochybňuje to, v co všichni doufáme a věříme. Totiž, že žijeme v zemi, kde jsou si všichni rovni a žádný rovnější. A to platí stejně dobře jak pro občany, tak pro firmy.
Daniel Tácha
Neobtěžujte pořád s Babišem. Své problémy si vyřídil. Raději pište o bitcoinech,kampeličce,dozimetru atd…