Kdyby byl steak jedním lékem, Američané jsou jedním z nejzdravějších národů na světě. Ale nejsou. Naopak patří k těm národům, které stejně jako v ostatních vyspělých zemích dohánějí civilizační choroby. Patří k těm nejnemocnějším.
A i tento rozpor je ústředním bodem dnešní eskalující debaty o mase v USA. Nedávná esej v The New York Times definovala konzumování masa mnohem více jako kulturní symbol než věc výživy. Navíc symbol, který sehrává stále silnější význam, protože společnost je polarizovaná. Což samozřejmě neplatí jen v tom, co jí. Podle mého jde o nebezpečné zjednodušování. A také střelbu, která docela míjí cíl. Problém je jinde.
[Pozn. red.: Americký ministr zdravotnictví a sociální péče Robert F. Kennedy Jr. představil zkraje letoška nová oficiální výživová doporučení, která výrazně staví na konzumaci červeného masa, živočišných bílkovin a plnotučných mléčných výrobků. Kennedy přiznal, že sám praktikuje stravu založenou primárně na mase a fermentovaných potravinách [jako je kysané zelí či jogurty]. To podle něj zlepšuje jeho zdraví a mentální energii.]
Potíž není v tom, že Američané jedí příliš mnoho masa. Problém je v tom, že nevěří tomu, co jim říká věda o výživě. A ta jim říká – všeho s mírou! Případně – méně je někdy více! U konzumace masa je pak upozorňuje na to, že se pojí se srdečními nemocemi i rakovinou. Ale málokdo tomu věnuje pozornost. Stejně jako málokdo věnuje pozornost tomu, že strava s vysokým obsahem bílkovin podporuje hubnutí a kontrolu glykémie. To poslední zmíněné přitom platí – bohužel – i pro lékaře, výživové poradce, ale i politiky, případně zástupce úřadů a pojišťoven, kteří mají co do činění se zdravotním systémem. A to jak v Americe, tak v jiných zemích, Českem nevyjímaje.
Kam se podíváte, tam vládne chaos. Mám jíst maso, nemám jíst maso? Co mám jíst? Zmatek se rodí ze špatně položených otázek. Neptáme se, zda je maso dobré, nebo špatné.
Ptáme se:
- Jaký druh masa máme jíst?
- V jakém množství ho máme jíst?
- Nabízí se nám něco vhodnější, zdravějšího než maso?
To jsou ty správné otázky. Ale ani tím to nekončí. Je třeba se dále ptát: Jakou roli sehraje maso, pokud vůbec, v rámci celého stravovacího modelu?
Názor: Kdy by měli diabetici ideálně jíst? Určitě ne večer a v noci!
Odpovědi na položené otázky se nemusejí hledat snadno. Nicméně právě tady pomůže ona mnohými tolik zpochybňovaná věda a její studie s měřitelnými výsledky a závěry. A tak třeba dneska ti, kteří to vědět chtějí, ví, že stravovací modely zaměřené na celozrnné rostlinné potraviny – zeleninu, ovoce, luštěniny a celozrnné obiloviny – se pojí s nižším rizikem kardiovaskulárních onemocnění a cukrovky 2. typu. A celkově brání předčasným úmrtím.
Například studie PREDIMED [Prevención con Dieta Mediterránea byla rozsáhlá klinická studie provedená ve Španělsku, která zkoumala vliv středomořské stravy na prevenci srdečních a cévních nemocí, pozn. red.] prokázala zhruba 30% snížení závažných kardiovaskulárních příhod u středomořského stravovacího modelu s důrazem na rostlinnou stravu. Naproti tomu rozsáhlé kohortové studie, včetně studií z Harvard T.H. Chan School of Public Health, konzistentně spojují vyšší příjem červeného a zpracovaného masa se zvýšeným rizikem úmrtnosti. A to není žádná „alternativní věda“. Naopak jde o základ moderní preventivní kardiologie.
Ptám se proč?
Ptám se proč, když máme jasné důkazy o tom, která strava nám prospívá, která ne, a v jakém množství, toto zajímá jen málokoho. A proč extrémní tvrzení – maso je špatné vs. maso je dobré – získávají na oblibě? Tato sdělení jsou jednoduchá. A jednoduchost se dobře prodává.
Ostatně i dnešní diskuse o výživě prostupuje hlavně biochemický jazyk. Sem a támhle slyšíte a čtete – biologická dostupnost, hemové železo, oxaláty. Ano, tyto termíny jsou často technicky přesné. Nicméně současně jsou i klinicky zavádějící.
Kvalitní stravu a zdravé stravování neurčují izolované živiny. Určuje ho celý stravovací model, jenž se navíc v čase přirozeně mění. A na této úrovni jsou důkazy pozoruhodně konzistentní: Strava s nižším obsahem červeného a zpracovaného masa a bohatší na celozrnné rostlinné potraviny vede k lepším dlouhodobým zdravotním výsledkům.
Kultura vs. věda
Je to někdy až k pláči. Veřejně známé osobnosti nejen v USA v médiích vyprávějí o tom, že konzumace masa zvrátí chronická onemocnění, zlepší kognitivní funkce, nahradí zavedené terapie. To jsou mimořádná tvrzení. Mimořádná tvrzení ale vyžadují i mimořádné důkazy. Existují takové? Nikoli!
Názor: Ultra průmyslově zpracované potraviny nejsou jen špatné
Ano, existují silné důkazy o tom, že omezení průmyslově ultra zpracovaných potravin zlepšuje metabolické zdraví. Ale připisovat tyto výhody masu – spíše než odstranění škodlivých potravin – je zásadní vědecká chyba. Spočívá v tom, že se zaměňuje to, co se odebralo s tím, co se přidalo. A nejde o slovíčka či nějakou abstraktní debatu. Proč?
- Kardiovaskulární onemocnění zůstávají hlavní příčinou úmrtí v USA.
- Diabetes 2. typu i nadále roste.
- Náklady na zdravotní péči jsou neudržitelné.
- A pak: Lidé v USA a dalších vyspělých zemích konzumují více masa než kdy dříve.
Pokud by bylo maso chybějícím řešením, očekávali bychom měřitelné zlepšení zdraví populace. To ale nevidíme. Co rozhodně nepotřebujeme, je další dietní ideologii. Potřebujeme jasnost. Ano, věda o výživě je složitá. Individuální reakce se liší. Žádná potravina není zázrak. Přesto s jistotou a dlouhodobě dokazuje:
- Strava postavená na celozrnných rostlinných potravinách – s minimem zpracovaných potravin a omezeným množstvím červeného masa – zůstává nejvíce důkazně podloženou cestou k dlouhodobému zdraví.
A to není dogma. Není to ani ideologie. Toto je mnoha studiemi dokázaný fakt. I přesto to poslední, co bych chtěla, by bylo, aby se strava – to, co jíme – proměnilo v další kulturní válku v naší už tak vyhroceně polarizované společnosti.
I v medicíně čekáme na bod zlomu. Platí to i pro léčbu diabetu
Naopak naše strava by měla být praktickým výběrem toho nejpřínosnějšího pro naše zdraví. Výběrem, který vzejde ze studií, jež nám již pěknou řádku let ukazují kudy se vydat. Co jíst a jak jíst, abychom zůstali co nejdéle zdraví. A pokud možno docela bez nemocí. Rozhlédněte se kolem sebe. Co vidíte? Vidíte zdravé lidi se zdravými stravovacími návyky? Jsme to, co jíme, říká se. A je to pravda.
Doc. MUDr. Hana Kahleová, PhD
—
Doc. MUDr. Hana Kahleová, PhD je lékařka se specializací v oboru endokrinologie a pracuje jako vedoucí klinického výzkumu ve Washingtonu, DC v USA.
Docentka Kahleová publikovala přes 100 odborných článků v lékařských recenzovaných časopisech a podílí se na aktualizaci nutričních doporučení pro lidi s diabetem.
