Nedávno mi jedna pacientka s diabetem řekla: „Mám pocit, že dělám všechno správně, a přesto se mi nedaří.“ Užívala léky přesně podle předpisu, změnila svůj jídelníček a zhubla. Přesto její hodnoty cukru v krvi zůstávaly zvýšené.
Za dobu své lékařské kariéry a klinické výzkumnice zaměřené na metabolismus a cukrovku jsem slyšela výše uvedené věty od pacientek a pacientů mnohokrát. Tentokrát mě ale přivedly k otázce, kterou si v klinické praxi neklademe dostatečně často: „Co když nám v tom, jak vnímáme kontrolu glykémie, přece jen něco důležitého uniká?“
„Toto důležité“ přitom může být i světlo. Ne světlo v metaforickém smyslu. Světlo jako biologický signál. Cirkadiánní hodiny těla používají světlo k určení času a tyto hodiny dělají mnohem víc, než jen regulují spánek. Ovlivňují sekreci hormonů, citlivost na inzulín, mitochondriální funkci [přeměna živin na využitelnou energii, pozn. red] a energetický metabolismus v průběhu 24hodinového cyklu.
Umělé světlo se v Česku nadužívá a rozvíjí nemoci, i rakovinu
Po většinu lidské historie byl signál jednoduchý a neměnný: Jasné dny, tmavé noci. Dnes mnoho z nás ale tráví pracovní dobu uvnitř za tlumeného, statického osvětlení a večery za jasného a modře obohaceného světla displejů a obrazovek. Což ve skutečnosti znamená tmavší dny a jasnější noci. Tedy o dost jiné prostředí, než očekává naše fyziologie.
Zpátky k diabetu: Nejde o triviální nesoulad
Pracovníci na směny, kteří zažívají nejextrémnější formu cirkadiánního nesouladu, mají trvale vyšší míru obezity a cukrovky 2. typu. Kontrolované laboratorní studie ukázaly na důvody. Experimentálně indukovaná cirkadiánní porucha zhoršuje citlivost na inzulín během několika dní, a to nezávisle na stravě nebo aktivitě.
Novější a pro mě klinicky pozoruhodnější studie zkoumají i to, kde pacienti tráví své denní hodiny. Jednou z nich byla i randomizovaná zkřížená studie, která sledovala ty pacienty s cukrovkou 2. typu, kdy jejich pracovní doba zahrnovala vystavení přirozenému dennímu světlu, a když pracovali pouze za umělého vnitřního osvětlení. Nic jiného na jejich jídle ani aktivitě se nezměnilo. I zde se potvrdilo, že cirkadiánní porucha zhoršuje citlivost na inzulín během několika dní, nezávisle na stravě a aktivitě.
To vše se shoduje s tím, co jsem pozorovala ve svém vlastním výzkumu načasování jídla. V randomizované studii, kterou jsme s kolegy provedli, pacienti s diabetem 2. typu, kteří koncentrovali své kalorie do dvou větších jídel dříve během dne, namísto šesti menších jídel rozložených rovnoměrně, více zhubli a zlepšili si i citlivost na inzulín, to i přes stejný kalorický příjem. Výsledky částečně vysvětluje vyšší citlivost na inzulín dříve během dne. A dále to, že denní rytmus nastavuje v první řadě světlo.
Načasování jídla a vystavení se světlu
Co z toho plyne? Plyne z toho to, že načasování jídla a vystavení světlu nejsou oddělené intervence. Naopak jsou hned dva způsoby, jak správně pracovat s cirkadiánní biologií těla. Jak nepracovat proti ní. Přičemž už dneska se vážně zaobíráme zjištěním, že světlo může působit na metabolismus glukózy přímočařeji, a to nejen nastavováním hodin.
Lidé nemají jíst v noci, ale vždy za denního světla, tvrdí vědci
V jedné malé studii krátké vystavení červenému světlu před glukózovou zátěží světlo měřitelně zmírnilo prudký nárůst hladiny cukru v krvi po jídle. V návaznosti na to byl zvolen mechanismus zahrnující zlepšení mitochondriálního zpracování glukózy. Tato práce je v rané fázi. Proto ji považujme spíše za generování hypotéz než za změnu praxe. Je však v souladu s širším vzorcem. Ukazuje se totiž, že světlo ovlivňuje metabolickou fyziologii na více než jedné úrovni.
Nic z toho přitom nevyvrací dietu, cvičení ani farmakoterapii, včetně nový léků GLP-1, které transformovaly naši schopnost řídit glykemickou kontrolu a hmotnost. Nicméně zjištění o světlu a cirkadiánní biologii se může stát součástí toho všeho. A i by mělo. Protože jde o levnou a nízkorizikovou záležitost. A začít se může hned při kontaktu s pacienty. V praxi může být tato konverzace krátká:
- Podporujte ranní expozici světlu, ideálně venku, ideálně během první nebo dvou hodin po probuzení, jako způsob ukotvení cirkadiánního rytmu.
- Dbejte na osvětlení pracovního prostoru. Můžete-li si přisunout stůl k oknu nebo si během pracovního dne udělat krátkou přestávku venku, udělejte to. Získáte smysluplný metabolický přínos vedle dalších zjevných přínosů.
- Ztlumení osvětlení domácnosti a obrazovek večer, zejména v hodinách před spaním, kdy umělý jas působí proti očekávanému signálu těla pro tmu.
- Chápejte načasování jídla a expozici světlu jako doplňkové, nikoli konkurenční intervence. Obě se zaměřují na sladění metabolismu s cirkadiánní biologií.
Tato doporučení jsou podle mě skvělá. Třeba už jen kvůli tomu, že nevyžadují žádný lékařský předpis, zdravotnické prostředky či předchozí schválení. Také nevyžadují moře času při již tak zkrácené návštěvě pacienta u lékaře.
Co tato doporučení naopak vyžadují
Tato doporučení ale vyžadují změnu v tom, jak přemýšlíme o vstupech, které formují kontrolu glykémie. Stali jsme se velmi dobří v tom, jak se pacientů ptát, co jedí a jak často se hýbou. Zřídkakdy se však ptáme na to, kolik přirozeného světla vidí nebo kdy.
Názor: Kdy by měli diabetici ideálně jíst? Určitě ne večer a v noci!
Pokyny pro diabetiky jistě nebudou přepsány na základě jediné studie a ani by být neměly. Důkazy o cirkadiánních a světelných vlivech na metabolismus glukózy však jsou. A důkazy o cirkadiánních a světelných vlivech na celkové zdraví poskytují i další lékařští specialisté.
Přičemž právě i ty mohou být odpovědí na lamentace pacientů, kteří dělají vše, co po nich chceme, ale z nějakého důvodu stále nevidí výsledky, které mají přijít. Tím správným receptem může být návrat k signálu, který naše biologie čte mnohem déle, než jsme my začali nějaké recepty na cukrovku vůbec předepisovat. A tím signálem jsou světlo a tma.
Doc. MUDr. Hana Kahleová, PhD
—
Doc. MUDr. Hana Kahleová, PhD je lékařka se specializací v oboru endokrinologie a pracuje jako vedoucí klinického výzkumu ve Washingtonu, DC v USA.
Docentka Kahleová publikovala přes 100 odborných článků v lékařských recenzovaných časopisech a podílí se na aktualizaci nutričních doporučení pro pacienty s diabetem.
