Ještě na začátku roku 2025 vedla Zdena Tumpachová se svým manželem taneční kurzy pro děti a dospělé. Pracovala, věnovala se rodině, vnoučatům a plánovala volný čas na chalupě na Vysočině. Ale pak zažila silný žlučníkový záchvat.
V několika dnech se její život ocitl na hraně. Příčinou byla akutní biliární pankreatitida způsobená zaklíněným žlučovým kamenem v místě společného vyústění žlučovodu a vývodu slinivky břišní.
Lékaři jí kámen odstranili při endoskopické retrográdní cholangiopankreatikografii [ERCP]. To provedli už v době probíhajícího zánětu. Avšak nemoc se rozvinula do těžké nekrotizující pankreatitidy a následně sepse a multiorgánového selhání.
„Asi ta první hospitalizace byla úplně nejzávažnější,“ vzpomíná přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzívní medicíny [KARIM] Fakultní nemocnice Olomouc Olga Klementová na dobu, kdy paní Zdenu 11. února 2025 na KARIM převzali do péče.
Pacientce tehdy selhávalo dýchání, krevní oběh a ledviny.
„Potřebovala umělou plicní ventilaci, kontinuální dialýzu a mimotělní podporu oběhu a okysličování, ECMO. Prodělala také srdeční zástavu s úspěšnou resuscitací,“ popisuje přednostka Klementová.
Laická resuscitace od manželky zachránila 71letému Josefovi život
Paní Zdena si z nejhorších měsíců svého života mnoho nepamatuje. Po probuzení byla spavá, dezorientovaná. Míchaly se jí sny s realitou a neměla pojem o čase. Jedním z mála pevných bodů pro ni tehdy byly návštěvy jejího manžela. Pro něj čas ale plynul až příliš pomalu. Lékaři ho připravovali i na možnost, že paní Zdena svůj boj nezvládne. Odmítal to přijmout.
„Zdence jsem absolutně věřil,“ vzpomíná dnes.
Přes den hodně pracoval. Odpoledne mířil do nemocnice a pomáhal své ženě, jak jen uměl. Přinášel obklady, procvičoval a masíroval jí ruce a nohy, hledal způsoby, jak jí ulevit od bolesti.
„Často přinesl také něco, co by jen málokdo čekal – vlastnoručně nakreslené vtipy se zdravotnickou tematikou. Všechny to pokaždé rozveselilo a pobavilo,“ vzpomíná primářka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzívní medicíny FN Olomouc Šárka Fritscherová.
Stav paní Zdeny se zhoršoval
Zdenin stav se v té době opakovaně zlepšoval a zhoršoval. Každé zhoršení znamenalo novou nejistotu. Do léčby postupně vstupovali intenzivisté, gastroenterologové, chirurgové, radiologové, nutriční specialisté, rehabilitační pracovníci a další odborníci. Bylo potřeba opakovaně drénovat kolekce vzniklé v břiše, provádět endoskopické zákroky a řešit komplikace, které se objevovaly jedna za druhou.
„Koordinace mezi jednotlivými pracovišti byla v celém procesu zásadní,“ říká profesor Přemysl Falt, zástupce přednosty pro léčebnou péči II. interní kliniky – gastroenterologické a geriatrické.
Podle něj byl případ mimořádný nejen svou závažností a délkou léčby, ale také počtem endoskopických, chirurgických a radiologických intervencí. A potřebou úzké spolupráce mnoha odborností.
FN Olomouc sloučila kardiochirurgii s chirurgií a buduje IT za 25 milionů
I přes veškerou snahu komplikace ale pokračovaly. Nekrotická tkáň v břiše se spojila se střevem. Jako řešení se ukázal náročný chirurgický zákrok. Paní Zdena tak v červnu podstoupila operaci, při níž chirurgové provedli mimo jiné pravostrannou hemikolektomii, založili jejunostomii a dočasnou stomii.
„Byla to operace ve velmi obtížném terénu a jedna z posledních možností, jak nemocnou zachránit,“ popisuje docent Martin Stašek z Chirurgické kliniky FN Olomouc.
Z pohledu medicíny ale ani operace podle něj nebyla cílem. Byla jen dalším krokem. Po něm následovala opět intenzivní péče, postupné odpojování od podpory, návrat k vlastnímu dýchání, výživa, a především rehabilitace. Po měsících těžkého onemocnění paní Zdeně téměř nezbyla svalová síla. Neudržela tužku ani nenapsala písmeno.
Návrat paní Zdeny do běžného života
„Pacienti, kteří si projdou takovýmto orgánovým selháním, se opravdu začínají učit všechno od začátku,“ vysvětluje primářka Fritscherová a dodává: „Podat si lžíci. Udržet hrnek. Posadit se. Postavit se. Udělat první krok“.
Paní Zdeně v tom pomáhal i tým JIP II. interní kliniky vedený MUDr. Leou Zarivnijovou a další zdravotníci. Důležitou součástí péče byla rehabilitace, stejně jako podpora rodiny a nemocniční kaplanky Marie Kubištové.
V červnu pacientka s chodítkem ušla tři metry. Tehdy to byl obrovský úspěch. O několik týdnů později, 14. července, už nemocnici opouštěla. Domů se ale nevracela do stejného života, který v lednu opustila. Vracívala se k němu postupně. Nejprve s vozíkem, potom o berlích a s pomocí manžela. A ani ten nezklamal. Doma paní Zdeně připravil malé slavnostní přivítání. Vyzdobil byt girlandami a připravil i pomyslnou slavobránu.
„Ty jsi fakt blázen,“ řekla mu prý tehdy, když to uviděla, ale pak se rozhlédla a už dojatě a vděčně dodala: „Bude to dobrý.“
Lékaři paní Janu zbavili ukrutné bolesti zad. Ta mluví o zázraku
A je to dobré. Dnes je paní Zdena plně doma, vídá děti a vnoučata. Několikrát byli s manželem v zoologické zahradě a postupně se vrací i k práci. Ale „obyčejné“ dny si už užívá jinak než dříve.
„Ráno si v klidu a už beze spěchu dám snídani a kávu, s mamkou proberu život, zavoláme si s dětmi,“ říká.
A je to právě rodina, která je podle prof. Falta v těchto případech tolik důležitá.
„Klíčovým faktem bylo, že v průběhu celého dlouhodobého a náročného procesu nikdo ze zúčastněných včetně nemocné a její rodiny nerezignoval a všichni společně bojovali dál,“ vysvětluje.
Ani dlouhověkost ve zdraví není jednoduchá, říká nejstarší žena Zlína
Docent Stašek z Chirurgické kliniky FN Olomouc k tomu ale i dodává: „Bylo to na hraně možností, na hraně života, ale společně za dobrým cílem.“
Sama paní Zdena pak vyjadřuje obrovský dík všem, kteří se o ni, jak říká, úžasně starali. Díky nim se jí podařilo přežít a vrátit se do tolik vytouženého běžného života.
–RED–
