„Onkologičtí lékaři už uvažují nad tím, jak udělají selekci pacientů, kteří dostanou biologickou léčbu, a kteří ji nedostanou,“ říká v rozhovoru pro Zdravé Zprávy místopředsedkyně Národní asociace pacientských organizací Edita Müllerová.
Protest praktických lékařů pro dospělé a děti a dorost kvůli nesplnění 3,3% růstu úhrad za péči pro příští rok Ministerstvo zdravotnictví ČR [MZ ČR] odvrátilo tím, že praktikům zvýšilo úhrady podle jejich požadavků. Peníze pro ně ale odebralo z rozpočtu na centrové léky.
Zdravé Zprávy přinášejí rozhovor s Editou Müllerovou z Národní asociace pacientských organizací [NAPO] a předsedkyní Revma Ligy ČR o dopadech tohoto rozhodnutí.
Co říkáte na dodatečný přesun peněz do primární péče z kapitoly určené na centrové léky?
Podle mě je to zrada na pacienty. Léky jsou jako jediná kapitola v úhradové vyhlášce perfektně sledovány. A my v lécích víme o každé koruně. Pokud se má přidávat praktickým lékařům, tak bychom měli hledat tam, kde je neefektivita. A ta v lécích rozhodně není, tam dobře víme o každé koruně.
O jakou částku tady vlastně jde, o kolik peněz přišla centrová léčba na příští rok?
Mělo by to být 400 milionů korun, to je informace z ministerstva zdravotnictví. Jde o to, co praktici požadovali. Takže se bavíme zhruba o částce 400 milionů korun, která ale bude chybět na centrovou léčbu pro onkologické pacienty, pro revmatologické a další pacienty. Je to celé špatně.
Žádná rezerva na centrové léky neexistuje
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek [TOP 09] ale uvedl, že jde o rezervu na centrové léky?
To slovo, které se použilo, bylo použito jen proto, aby se asi uklidnila veřejnost. Ale tam žádná rezerva neexistuje. To zafunguje jako pokyn zdravotním pojišťovnám, aby začaly ještě více šetřit.
Říkáte „ještě více šetřit“, tedy už nyní pojišťovny šetří?
Už se šetří, protože u centrové léčby je to vše směřované do center specializované léčby a sledované. Každý rok se opakuje ten stejný scénář, kdy na konci roku přijde pacient do centra biologické léčby, potřebuje tu léčbu, má vysokou aktivitu nemoci, teď se bavíme o revmatologii, a tu péči nedostane. A nedostane ji proto, protože v rozpočtu už není dostatek peněz. A pojišťovny nenavyšují ten budget.
Jsou místa, kde revmatologická péče zcela chybí, říká prof. Šenolt
Už teď v závěrečném čtvrtletí roku se omezuje léčba této skupiny pacientů?
V letošním roce už pojišťovny zastavily navyšování budgetu a zakazují nadprodukci těm centrům. A tak se pacienti dostávají na waiting listy [čekací listy, pozn. red.] a čekají a čekají. A jestli v této situaci odeberou dalších 400 milionů korun, tak v příštím roce to bude ještě horší.
Takto se omezují centrové léky i pro již rozléčené pacienty?
Zaprvé se nenabírají noví pacienti a stávající pacienti se „switchují“ [přepínají, pozn. red.] na ekonomicky levnější přípravek. Anebo se jim prodlužuje interval biologické léčby. To znamená, že máte dostat tříměsíční dávku po jednom týdnu a lékaři vám řeknou, že vám dají léčbu na jeden měsíc s dávkováním po 14 dnech namísto po jednom týdnu. To je prostě praxe a my to vidíme u pacientů a snažíme se je uklidňovat.
Zrada pacientů: Kdo víc křičí, ten víc dostane
To se ale odráží na kondici těchto pacientů, nebo ne?
No jistě, samozřejmě. Ve chvíli, kdy nejste léčen a nejste zaléčen tak, abyste měl nízkou aktivitu nemoci nebo klinickou remisi, tak ten zánětlivý proces tam probíhá. A dochází k destrukci kloubů a k poškození organismu. Nyní se bavíme k revmatologii jako celku, ale i u onkologických pacientů jsou takové dopady, a ještě horší.
Kolika pacientů se takové změny v léčbě dotknou?
To si netroufám tvrdit. Co jsme zaznamenali v našich zdrojích, tak minimálně u všech pacientů, kteří docházejí do revmatologického ústavu, tak ti jsou převedeni na levnější přípravek nebo je jim prodlužován interval léčby.
A to už letos…
Ano už nyní, a to ještě nedošlo k ponížení.
Uvědomuje si vlastně širší veřejnost dopady takového kroku?
Ne, jednotlivec pacient je spokojený, že praktici nebudou stávkovat. Ale už si nedokáže spojit to, že ten rozpočet na centrovou léčbu je na velmi závažné pacienty, ty peníze tam prostě budou chybět.
Chystáte v tomto podniknout nějaké konkrétní kroky?
Uvažujeme o tom, jak nejlépe se k tomu postavit. Protože je třeba říct, že nejen lékaři, ale i zdravotnické odbory a další čekají v pořadí. Všichni v tom systému, když je období schvalování úhradové vyhlášky, vystoupí s protesty, dostanou to, co chtějí. A jediné, co se stane, je, že se peníze v tom budgetu navýší pro jeden druhý třetí segment. Ale naprosto bez založení na datech, na nějaké strategii, je to prostě jen “kdo víc křičí, ten víc dostane“. A to se nám, organizované pacientské veřejnosti, nelíbí.
Jakou tedy zvolíte strategii?
No…, kolegyně nám navrhovala, abychom demonstrativně umírali před ministerstvem zdravotnictví. Protože to je jediný protest, který pacientům jako jednotlivcům zbývá. My nemůžeme vyhlásit stávku a nejít k doktorovi. My budeme muset najít nějakou cestu, ať už jsou to politická jednání, nebo jiné kroky.
Lékaři rozhodují, komu účinné léky dají, a komu už ne
Co na taková omezení v dostupnosti účinné léčby říkají samotní lékaři ve specializovaných centrech?
Onkologičtí lékaři už uvažují nad tím, jak udělají selekci pacientů, kteří dostanou biologickou léčbu, a kteří už ji nedostanou. My se určitě v tomto spojíme s kýmkoli. A budeme uvažovat nad tím, jakým způsobem se k tomu postavit a jak dostat tyto protesty pod kontrolu. Je to složité…
Je nějaká šance, že se peníze do rozpočtu pro centrové léky vrátí alespoň v nějaké výši?
To si netroufnu odhadnout. V tuto chvíli jsou pacienti přehlíženi, úplně. Jestli budeme mít úspěch, tak nevím, může to být 20% šance, nevím.
Komentář: Jako obvykle se začne šetřit na lécích pro pacienty
Jak ale uvedl ministr zdravotnictví, když se někde přidá, musí se i někde ubrat…
Pak ať začnou zveřejňovat data a dělat statistiky výkonnosti zdravotního systému. Pak najdou rezervy a pak najdou i to, kde mají brát. A konečně se začne něco dít, protože takhle se ve zdravotnictví nedá rozhodovat.
Veronika Táchová
Nyní se rozhoduje, jak budu dále léčena. Tak to se mohu těšit.
Je třeba se rozhodnout: léčit drahými postupy pacienty nad 75 roků? V 80. letech ve státě Oregon na toto téma referendum, výsledek: nikoli, pouze léčbu paliativní. Chceme-li přijít o unikátní, solidární způsob zdrav. péče v ČR, lečme kohokoli čímkoli. Lékaři napojení na pharmy navrhnou cokoli, neklepne-li je ZP přes prsty, a i tehdy se kamarádi domluví. Starci (je mi 78) by se měli smířit se smrtí, drahou léčbu přenechat mladším, skýtajícím naději, že ozdraví, budou vydělávat, a do systému opět přispívat. Ostatním nemohoucím, nechť přispívají zbohatlí soukromníci, kteří i po řádném 🙂 zdanění zbude na „slušné“ živobytí dost, aby mohli dobrým skutkem pomáhat jinde. Stát nechť propaguje rozvoj paliativní péče, a vyučuje mediky, že i to je bohulibá pomáhající a povznášející medicína, za niž se dostanou do nebe :).
Jsem na obou stranách „barikády“. Snažím se o objektivitu. Myslím si, že léčba v současné době je špatná. Užívá se zde velké množství léků. Peníze za léky bych přesunul psychoterapeutům, fozioterapeutům, psychologům.. Biologická léčba jde proti našemu tělu. Léčí se, aby se neuzdravilo!!! Léčení dlohodobých nemocí je nesmyslné a stojí hodně peněz. Jedině reforma zdravotnictví, na nějakou dobu pomůže.