Hnutí STAN ve svém programu do letošních sněmovních voleb slibuje uzákonění nějaké formy plánovaného ukončení života, to je eutanazie nebo asistované sebevraždy. Zdravotně postižení to odmítají a žádají posílení paliativy.
V jednom ze svých bodů zvaném Lidská práva a rovné šance volebního programu do Poslanecké sněmovny PČR hnutí Starostové a Nezávislí [STAN] uvádí: „Zajištění rozvoje paliativní péče s důrazem na klidné a důstojné dožití. Umožnění svobodného rozhodnutí o plánovaném odchodu ze života u lidí trpících závažným a nevyléčitelným onemocněním, a to za jasně stanovených a přísně kontrolovaných podmínek a s plným respektem k důstojnosti každé lidské bytosti.“
Hnutí STAN tak slibuje svým voličům, že v příštím volebním období připraví novelu zákona o zdraví, která zavede pojem důstojná smrt. Případně plánovaný odchod ze života. To jako možnost medicínského ukončení života člověka na jeho vlastní žádost.
„Tato novela zákonně vymezí konkrétní podmínky pro takové rozhodnutí a stanoví přesná pravidla pro postup při posuzování a případném provedení tohoto krajního řešení,“ vysvětluje ve svém volebním programu hnutí STAN.
V praxi tak jde o uzákonění eutanazie nebo asistované sebevraždy. Rozdíl mezi těmito dvěma způsoby usmrcení je, že při eutanazii vykonává usmrcení jiná osoba než umírající. Oproti tomu při asistované sebevraždě usmrcující osobě další osoba například připraví smrtící prostředek. Ten umírající osoba sama například vypije.
Zdravotně postižení se obávají zneužití eutanazie
Proti zavedení plánovaného odchodu ze života, a to v jakékoli formě, se staví Národní rada osob se zdravotním postižením [NRZP]. Podle jejího předsedy Václava Krásy by hrozilo, že se některé skupiny obyvatel dostanou pod nátlak, aby s takovým výkonem – odchodem ze života – souhlasily.
„Lidé se zdravotním postižením nebo senioři mohou být předmětem nátlaku, aby s eutanazií souhlasili,“ říká Krása.
V zemích, kde je nějaká forma asistované sebevraždy nebo eutanazie legální, podle něj tvoří výrazný podíl úmrtí. Například v Nizozemí loni podle něj takto zemřelo téměř 10 tisíc lidí. Což bylo 5,8 procenta všech úmrtí. A v dalších zemích s uzákoněnou eutanazii nebo asistovanou sebevraždou šlo o podobná čísla. V Kanadě činil tento způsob odchodu ze světa 4,7procentní podíl na všech úmrtí, v Belgii pak 3,6procentní podíl.
Van Fabiána odsoudili k 15,5 roku vězení. U soudu ale nic neslyšel
Postoji české populace k uzákonění dobrovolného odchodu ze života za přesně stanovených podmínek se zabývalo předloni v průzkumu Centrum pro výzkum veřejného mínění [CVVM]. Podle výsledků dotazování souhlasilo s uzákoněním eutanazie 73 procent Čechů. Což je nejvíce od roku 2007, kdy se centrum na tuto otázku začalo ptát.
Václav Krása ale upozorňuje, že se k tématu většinou vyjadřují lidé, kterých se to osobně příliš netýká.
„Jsou to většinou mladí a zdraví lidé,“ uvedl.
Rada zdravotně postižených se k tématu aktuálně vyjádřila poté, kdy se objevilo ve volebním programu hnutí STAN. Přičemž uzákonění nějaké formy dobrovolného odchodu ze světa se v Česku objevuje opakovaně. V minulosti takový zákon připravovali například poslanci ANO a Pirátů. V roce 2008 ho odmítla Sněmovna. Dále ho připravovala v roce 2016 vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Loni pak návrh za ministerstvo zdravotnictví odmítl náměstek Václav Pláteník [KDU-ČSL].
Za určitých podmínek možnost eutanazie naopak podpořil v kampani před prezidentskými volbami Petr Pavel.
Eutanazii povolují zákony v Nizozemsku nebo Belgii
Jako první stát na světě legalizovalo eutanazii v roce 2002 Nizozemsko. A to u pacientů, kteří trpí neodvratitelným utrpením, a na jejich vlastní žádost. Později dobrovolný odchod ze světa uzákonila Belgie a Lucembursko. Asistovanou sebevraždu umožňují zákony ve Švýcarsku a Německu.
K tématu se letos v červenci v Česku vyjádřil i Ústavní soud [ÚS]. Obrátil se na něj muž, který se domáhal eutanazie. Soud ho odkázal na to, že české zákony to neumožňují. Nedomnívá se, že by s odkazem na Listinu základních práv a svobod bylo možné tento postup povolit.
Úkolem zákonodárce podle soudu je hledat rovnováhu mezi právem na soukromí a respektováním tělesné a duševní integrity s ochranou života.
„Zákonodárce by měl zvažovat, zda k naplnění těchto práv v jejich rovnováze lze zvolit cestu legalizace asistovaného sebeusmrcení či eutanazie,“ uvedl ÚS.
–VRN/ČTK–
