Třetina lidí v Ostravě žije takzvaně z ruky do úst. A vážně u nich hrozí, že přijdou o bydlení. Jejich příjmy jsou v poměru k výdajům tak nízké, že z nich nic neušetří a nevědí, zda vůbec zvládnou zaplatit nájem na další měsíc.
Překvapivý je i počet lidí bez domova, kteří žijí v Moravskoslezské metropoli. Těch je tam podle odhadu místních terénních pracovníků kolem tisícovky.
Počet bezdomovců v posledních letech v Ostravě navíc vzrostl. Důvodů to má více. Podle metodičky a manažerky kvality sociálních služeb Charity Ostrava Kateřiny Matulíkové zapříčinilo nárůst bezdomovců ve městě hlavně zdražení energií po rozpoutání války na Ukrajině. Podíl lidí bez domova podle ní s určitou časovou prodlevou zrcadlí aktuální ekonomickou situaci v zemi.
„Je to taková nešťastná kombinace, kdy se spousta lidí dostává do tíživé situace a zároveň je není možné včas zachytit,“ vysvětluje Matulíková.
Když člověk skončí až na ulici, tak se adaptuje…
Síť sociálních služeb je podle jejího názoru nastavena poměrně dobře. Podíl bezdomovců, kteří nikdy nevyužijí žádnou sociální službu, odhaduje maximálně na pět procent.
„Když člověk skončí až na ulici, tak se adaptuje, protože člověk je adaptabilní. Vytvoří si ale takové vzorce chování, které jsou skvělé na ulici, ale absolutně nevhodné kamkoliv jinam,“ vysvětluje Matulíková.
Zásadní problém vidí v tom, že se nedaří včas zachytávat lidi, kteří se kvůli skokovému zvýšení výdajů na bydlení nebo ztrátě zaměstnání či živnosti ocitnou ve špatné životní situaci. Tím pádem se v době, kdy je jejich situace kolem udržení pevného zázemí ještě řešitelná, nenapojí, neobrátí na podpůrnou sociální síť. Právě ta slouží jako první pomoc lidem v takových situacích.
Třetina obyvatel v Ostravě přežívá v chudobě
Mimo asi tisícovku lidí bez domova žije zhruba třetina obyvatel Ostravy na pokraji chudoby. Přesněji jde podle Matulíkové o 83 tisíc lidí. Ostrava má přes 287 tisíc obyvatel, tudíž ve městě v chudobě přežívá skoro třetina jeho obyvatel.
„Zhruba třetina obyvatel Ostravy válčí s tím, že mají nízké příjmy, nedokážou z toho nic ušetřit, mají třeba nejisté bydlení, protože bydlí někde na ubytovně,“ uvádí Matulíková.
Nemalá část lidí ve městě podle ní žije v takovém typu bydlení, kde jim z měsíce na měsíc hrozí, že neví, jestli budou mít na zaplacení nájmu. A zda v bytě dál zůstanou.
Loni si v Česku nemohlo pořádně zatopit 1,3 mil. lidí. Neměli na to
Za největší nedostatek považuje to, že podpůrné organizace jako Charita začnou s lidmi pracovat až ve chvíli, kdy už jsou ve velmi špatné situaci mnohdy už i na ulici.
„Kdyby nám například poskytovatelé bydlení nebo dodavatele energií mohli říct, že jim konkrétní člověk už třikrát nezaplatil, mohli bychom ho oslovit a pracovat s ním. Toto v zákoně není ani povinnost. A de facto ani možnost, protože tady máme ochranu osobních údajů,“ vysvětluje Matulíková.
Síť služeb si podle ní žádá mnohonásobné navýšení počtu sociálních bytů s doprovodným sociálním programem. Charita Ostrava jich má necelých pět desítek a jsou stále obsazeny. Kdyby jich bylo více, většímu množství klientů by se dostalo včasnější pomoci. A stát by podle Matulíkové i ušetřil.
Pro ženy představují největší motivaci ke změně děti
Včasný záchyt ohrožených lidí a podpora bytových projektů by přinesly státu nejen úspory, ale mohly by pomoci omezit negativní společenské dopady bezdomovectví.
V Ostravě Charitě se osvědčila spolupráce s městskými obvody, které se snaží byty pro tyto účely uvolňovat. Do běžného života se z těchto bytů podaří vrátit zpět až 70 procent matek s dětmi. Pro ně jsou právě potomci tou největší motivací ke změně.
„Diametrálně odlišná je třeba situace u osamělých mužů. Schopnost udržet si samostatné bydlení se nám daří vybudovat tak u 30 procent,“ dodává Matulíková.
Na ubytovnách v Česku žije 3 tisíce dětí. A hrozí jim ústavní péče
V praxi ale dobře pomáhají i menší podpůrné projekty. Jmenovitě například společný projekt s ostravským městským obvodem Vítkovice zvaný Stravenka. V něm lidé bez domova dostávají za úklid města odměnu ve formě stravenek. Díky projektu si dokáží udržet pracovní návyky a získají prostředek, jak si nakoupit potraviny.
Matulíková si myslí, že vymýtit bezdomovectví je i možné. Velmi dobře se to podle ní daří například ve Finsku. Je ale potřeba ještě více posílit sociální služby, nastavit systém pro včasný záchyt ohrožených lidí. A v neposlední řadě změnit vnímání společnosti, u níž je bezdomovectví buďto bráno jako tabu, nebo jako stigma.
–ČTK/VRN–
