V posledních dvou měsících přijali na Kliniku infekčního lékařství FN Ostrava dvě děti se záškrtem. Obě děti byly bez očkování. Mimo tyto děti na stejné klinice se záškrtem léčili i seniorku. Ta sice z dětství očkování měla, ale už vyvanulé.
Všechny tři pacienty se podařilo lékařům Kliniky nakonec vyléčit. Ne vždycky to tak ale dopadne, uvádí lékaři. A varují před odmítáním očkování především u malých dětí. Jak totiž ukazují poslední roky a nyní i případ z infekční kliniky ostravské fakultní nemocnice, záškrt a další nemoci jako spalničky, černý kašel a jiné se objevují stále častěji. U záškrtu i černého kašle je pak namístě přeočkování v dospělosti.
„Obě děti, které jsme hospitalizovali, nebyly očkované. Třetím pacientem byla žena v důchodovém věku. Stanovovali jsme u ní hladinu protilátek, protože v dětství byla očkována. Ta ale nebyla dostatečná,“ popisuje případy záškrtu Petr Širůček, zástupce přednosty Kliniky infekčního lékařství [KIL] FN Ostrava, který se za svou kariéru lékaře se záškrtem u pacienta setkal vůbec poprvé.
Spalničky se šíří mezi dětmi odmítačů očkování, ukázal případ z Písku
Upozorňuje, že záškrt je velmi nakažlivé onemocnění šířící se respirační cestou, většinou kapénkami při kašli či kýchání. Při jeho kožní formě se může šířit i kontaktem s postiženým místem. Pacienti jsou infekční po celou dobu nákazy a povinně se hospitalizují na infekčním oddělení. Pokud se nasadí odpovídající léčba, po dvou dnech se stává pacient neinfekčním.
Bakterie záškrtu vylučuje zákeřný toxin
Záškrt se po několikadenní inkubační době zprvu projevuje bolestí v krku, obtížným polykáním a někdy i dýcháním. Podle lékařů si jej pacienti v jeho začátku často spletou s angínou. Nicméně jejich stav se obvykle nezlepšuje, na krčních mandlích se objevují našedlé pablány, které se nedají setřít. A někdy je pod nimi krvácející spodina. A jsou tu i další komplikace vyvolané bakterií záškrtu.
„Bakterie způsobující tuto nemoc produkuje i exotoxin, který zhoršuje místní zánět a může poškodit srdeční sval a nervy,“ říká Jiří Sagan, staniční lékař jednotky intenzivní péče KIL.
Lékem první volby je podle něj penicilin, tedy antibiotikum. Nicméně kvůli možné produkci toxinu je nutné zvážit i podání speciálního antitoxického séra.
„Není to přitom tak, že by nám sérum po zavolání dodala naše nemocniční lékárna. Sanitkou se pro něj musí jet do Prahy. Jednoduchá není ani samotná aplikace. Nejde totiž o lidské, ale koňské sérum,“ vysvětluje doktor Širůček.
Sadou podkožních injekcí lékaři nejdříve vylučují pacientovu případnou alergii na sérum. Teprve poté protijed pacientovi podávají. Současná medicína tak dokáže záškrt vyléčit, trvalé následky a jiné komplikace ale nevylučuje. Hlavně rodičům dětí, kteří v zásadě odmítají očkování, to podle lékařů dává jasný vzkaz.
„Apelujeme na rodiče, aby záškrt nepodceňovali a nechali své děti očkovat. U dospělých pacientů, kteří již mohou mít nižší hladiny antitoxických protilátek, se doporučuje v rámci přeočkování na tetanus zvážit i černý kašel a právě záškrt,“ říká doktor Širůček.
Záškrt, spalničky a další nakažlivé nemoci se šíří Evropou
Záškrt neboli difterie se objevuje v Česku výjimečně od roku 1946, to po zavedení povinného očkování. Česko zůstávalo od roku 1996 bez potvrzené nákazy záškrtem. Což se ale změnilo v roce 2022, kdy začaly počty nakažených, byť stále v jednotkách případů ročně, mírně narůstat. V roce 2025 už se u nás potvrdilo jedenáct nákaz záškrtem, o rok dříve rovněž jedenáct nákaz.
Česko tak kopíruje trend okolních evropských zemí, kde se začal záškrt více objevovat také s rokem 2022. A to převážně v zemích s vysokým přílivem migrantů [Německo, Francie, Belgie, Rakousko, pozn. red.]. Tam nemoc u příchozích zachytávali většinou pracovníci tamních migračních center.
„Počet případů hlášených v roce 2022 představuje ve srovnání s průměrným počtem importovaných případů zaznamenaným v posledních letech velký nárůst. Tento nárůst lze vysvětlit zvýšeným počtem migrantů ze zemí s endemickým výskytem záškrtu,“ informovalo již tehdy Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí [ECDC].
Zároveň veřejnost ubezpečilo, že nic nenasvědčuje riziku propuknutí nákazy v širší populaci v zemích EU a Evropského hospodářského prostoru [EHP]. Nejvíce nákaz záškrtem se tehdy potvrdilo u migrantů z Afghánistánu a ze Sýrie, dále z Maroka, Tuniska, Bangladéše, Indie a Libérie. Podle dat Světové zdravotnické organizace [WHO] jde o země s velmi nízkou proočkovaností, a to nejen proti záškrtu.
–VRN–
