Opatření platné od května do konce října se vztahuje na osoby vracející se z Itálie, Rumunska, Srbska, Maďarska a části Francie, Řecka a Španělska. V zemích je vyšší riziko nákazy virem západonilské horečky.
O omezení darování krve po návratu ze jmenovaných destinací informuje Státní ústav pro kontrolu léčiv [SÚKL] na webu o doporučení Národní transfuzní komise Ministerstva zdravotnictví ČR [MZd ČR].
Vydané opatření začíná platit od letošního května do konce října. V případě Itálie, Maďarska, Rumunska a Srbska se vztahuje na celou zemi. U Řecka platí jenom pro pevninskou část, nikoli řecké ostrovy. Ve Španělsku jde konkrétně o regiony Andalusie a Extremadura a ve Francii o oblast národního parku Camarque.
„Za pobyt se považuje návštěva zahrnující alespoň jedno přenocování,“ upřesňuje podmínky lékový ústav.
Preventivní opatření ke snížení rizika nákazy západonilskou horečkou z darované krve vydávají zdravotní úřady každoročně. Například loni platilo podobné omezení pro Maďarsko, Srbsko, většinu Rumunska, stejně jako letos i pro pevninskou část Řecka. A dále zprvu pro vnitrozemské provincie Itálie severně od Toskánska a San Marina. V srpnu se rozšířilo omezení kvůli většímu výskytu nákaz na celou Itálii.
Virus západonilské horečky přenášejí komáři
Původcem nemoci je virus západonilské horečky [West Nile Virus, WNV]. Ten vědci prvně izolovali v Ugandě v roce 1937 a patří mezi viry japonské encefalitidy. Onemocnění u lidí vyvolává 1. a 2. linie. V Evropě, na Blízkém Východě, v Africe a Americe je přítomna jeho sublinie 1a. Od roku 2004 se šíří Evropou i linie 2, která se do té doby vyskytovala v Africe.
Primárním zdrojem nákazy jsou ptáci, virus západonilské horečky prokázaly výzkumy u 300 druhů divokých ptáků. Většina z nich bývá bez příznaků nákazy. Ale například pro dravce a krkavcovité ptáky se virus ukazuje jako smrtelný.
Člověk se virem západonilské horečky většinou nakazí od komára, konkrétně z rodu Culex. V České republice jde nejvíce o komáry rodu Culex pipiens a Culex modestus.
Přenos viru západonilské horečky je přenosný také krevními deriváty. I proto zavádí zdravotní úřady každoroční preventivní opatření u darování krve, kdy některé cestovatele vylučují z programu na minimálně dobu 28 dnů.
„Z tohoto důvodu jsou podle doporučení Evropské komise vyřazeni z dárcovství krve na 28 dnů osoby, které se pohybovaly v oblastech prokázaného přenosu WNV a u nichž nebyla infekce vyloučena pomocí PCR z krve,“ potvrzuje SZÚ.
Z exotiky si Češi jen za letošek přivezli desítky nezvyklých nemocí
Další možnou cestou přenosu je transplantace orgánů. Laboratorní pracovníci se virem mohou nakazit proniknutím viru do oční spojivky nebo perkutánně, při úrazu či injekční stříkačkou. Prokázáno bylo dokonce několik případů nákaz v souvislosti s prováděním pitvy u nakažených zvířat. Nálož viru v těle bývá ale tak nízká, že nakažený člověk virem WNV není zdrojem infekce pro komáry.
V Česku se podle statistik Státního zdravotního ústavu léčí se západonilskou horečkou jednotky lidí za rok. V posledních deseti letech šlo nejvíce o sedm pacientů, to v roce 2018.
Darování krve v letních měsících upadá a krve je málo
Pro transfuzní oddělení přicházejí s letními měsíci horší časy, protože v nich skokově ubývá dárců krve. A to nejen kvůli dovoleným, kdy lidé darování odkládají na později, ale i zmíněnému preventivnímu opatření proti šíření západonilské horečky. Mimo to je důvodem odložení darování krve na minimálně jeden měsíc i přisátí klíštěte. Půlroční omezení darování krve platí i pro cestovatele, kteří pobývali v oblastech s výskytem malárie, jako je většina zemí Afriky, Střední a Jižní Amerika nebo jih a jihovýchod Asie.
Z dárcovského programu úřady úplně vylučují osoby, které v letech 1980 až 1996 pobývaly déle než rok ve Velké Británii nebo Francii. V této době v obou zemích vrcholila epidemie nemoci šílených krav.
Darování krve je dočasně omezené na dobu 14 dnů po prodělání lehčí infekce, na týden po zhojení oparu, čtyři měsíce po operaci, transfuzi krve nebo endoskopickém vyšetření. Anebo půl roku od léčby lymeské boreliózy.
–VRN/ČTK–
