Léčba nádorů měkkých tkání, nejčastěji v dolní končetině, pokročila do té fáze, že lékaři dolní končetinu odstaví od krevního oběhu, napojí ji na mimotělní oběh a do něj pošlou vysoké dávky léků. Ty pak likvidují nádorové buňky.
Sarkomy měkkých tkání patří mezi agresivní zhoubné nádory, které vznikají ve svalech, tukové tkáni, vazivu a dalších měkkých tkáních. Mohou začít růst kdekoli v těle, ale nejčastěji se objevují v dolních končetinách. Málokdy se vyléčí chemoterapií nebo ozařováním. Ve většině případů si nález žádá chirurgické odstranění a někdy i amputaci končetiny. Lékaři 1. LF UK napříč odbornostmi ale nyní přišli s převratnou novinkou, kdy léky likvidující nádorové buňky vpustí pouze do postižené končetiny, a to ve velmi vysokých dávkách. Postiženou končetinu ale nejprve izolují od krevního oběhu a napojí ji na mimotělní krevní oběh, který zásobuje krví pouze léčenou končetinu. Metoda se nazývá izolovaná hypertermická končetinová perfuze.
„Pokud diagnostika odhalí některý z typů sarkomu, na našem pracovišti na Bulovce směřujeme k jeho odstranění neboli resekci. Když ale vidíme, že nádor nepůjde resekovat, aniž bychom poškodili končetinu nebo ji museli amputovat, znovu se v týmu rozhodujeme, co dál. Jednou z možností je pokusit se nádor zmenšit pomocí izolované perfuze,“ vysvětluje postup Jan Lesenský, vedoucí Komplexního centra pro ortopedickou léčbu nádorů pohybového aparátu na Ortopedické klinice 1. LF UK a FN Bulovka.
Metoda podle něj umožňuje do končetiny bezpečně aplikovat léčiva v několikanásobně vyšších dávkách, než v jakých je to možné při standardním nitrožilním podání. Právě vysoká koncentrace léčiv v postižené končetině často vede ke zmenšení nádoru. Tato léčebná metoda, po níž obvykle následuje chirurgické odstranění sarkomu, ale není vhodná úplně pro každého pacienta.
„Tým musí vyhodnotit proveditelnost výkonu, rozsah a typ nádoru, jeho vztah k cévám, nervům a kosti, předchozí léčbu a celkový stav pacienta,“ vysvětluje primář II. chirurgické kliniky – kliniky kardiovaskulární chirurgie 1. LF UK a VFN v Praze Miroslav Špaček.
Ne každý pacient je k operací vhodný
K operaci podle něj doporučují ty pacienty, u nichž existuje reálný cíl léčby. A tím je zmenšení nádoru před operací nebo dosažení lokální kontroly a zachování končetiny. Právě na II. Chirurgické klinice 1. LF UK a VFN tyto výkony provádějí.
„Nejprve vypreparujeme tepnu a žílu, které zásobují nádor, zavedeme do nich perfuzní kanyly, které připojíme k okruhu mimotělního oběhu [na obr. vpravo, pozn. red.]. A následně pomocí pneumatického turniketu izolujeme krevní oběh končetiny, aby toxický perfuzát neunikal do systémové cirkulace,“ vysvětluje blíže metodu primář Špaček.
Následně končetinu zahřívají, aby léčba lépe fungovala. Po dosažení stanovené teploty přistupují k podání léku [TNF alfa] a následně i k chemoterapii.
„Celá operace trvá asi tři hodiny. A kromě chirurgů se na ní podílí anesteziologové, perfuziologové a další,“ dodává primář.
Na klinice se uskuteční asi deset až patnáct těchto operací za rok. Celkem jich lékaři provedli téměř 130. A jde o jediné pracoviště v Česku, kde tyto vysoce specializované výkony týmy provádějí. Celosvětově drží akreditaci k této léčbě asi 50 pracovišť.
Prevence úniku radiofarmak do oběhu pacienta
Po dobu celého výkonu lékaři pečlivě sledují, zda vysoké dávky léků určené pouze pro oblast dolní končetiny neunikly z izolované končetiny do oběhu. Takové dávky by totiž byly pro pacienta toxické. A tady přichází na řadu práce radiologů. Ti do systémového oběhu pacienta nejprve aplikují malé množství radiofarmaka, které sonda dokáže zachytit. A významně větší množství této stopovací látky pak aplikují do izolovaného oběhu končetiny.
„Pokud by došlo ke zvýšení signálu sondy, ukazovalo by to na možný únik,“ popisuje, jak sledují cirkulaci léčiv v těle, Jiří Trnka z Oddělení lékařské fyziky a radiační ochrany VFN.
Radiofarmaka by si mohla některá pracoviště vyrábět sama, čekají na změnu zákona
K úniku radiofarmaka do oběhu pacienta došlo podle něj pouze dvakrát. A s tím, jak roste počet operací, a tak i zkušeností, se tyto komplikace už téměř neobjevují.
Zmenšení nádoru končetiny a jeho chirurgická resekce
Po skončení operace lékaři pacienta sledují. Ke zmenšení nádoru dochází obvykle za šest až osm týdnů. Pokud se nádor dostatečně zmenší, pak lékaři provedou jeho odstranění.
„Nejsme schopni spolehlivě odhadnout, který nádor jak zareaguje. Ale máme s tím dobrou zkušenost. A drtivá většina pacientů zareaguje příznivě,“ říká Lesenský.
Tato speciální a ne příliš častá operace podle dosavadních zkušeností zvyšuje šance na zachování končetiny včetně její funkčnosti.
„U sarkomů měkkých tkání publikovaná data ukazují zachování končetiny u přibližně čtyř pětin pacientů, u kterých byla primárně zvažována amputace. Hlavním prokázaným přínosem je tedy lokální kontrola a zachování končetiny. Nikoli jednoznačné prodloužení celkového přežití,“ hodnotí operaci přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK Michal Vočka, který je rovněž členem multidisciplinárního týmu.
Přes svou specializovanost a náročnost se zájem o tuto metodu zvyšuje nejen v České republice, ale i ve světě. Svůj podíl na tom měla studie týmu 1. lékařské fakulty, která vyšla v prestižním časopise Clinical Orthopaedics and Related Research.
–VRN–
