Kolem tří procent dospělých v ČR se bála jít v posledních 12 měsících domů kvůli domácímu násilí. To je asi 260 tisíc lidí. Domácí násilí ve fyzické i psychické formě se podstatně více týká žen. Zkušenost s ním má minimálně každá pátá žena.
Osobně se někdy v minulosti dotklo domácí násilí ve vztahu s partnerem zhruba 22 procent žen a asi 12 procent mužů. Ve skutečnosti ale může jít o podstatně vyšší číslo. Někteří si totiž nechtějí domácí násilí přiznat nebo o něm nechtějí mluvit. Na stále vysoké číslo počtu lidí, kteří jsou pod tlakem domácího násilí ,ukazují čerstvé výsledky výzkumu agentury STEM z letošního ledna.
„Partnerské domácí násilí je závažný problém. V České republice se 3 % dospělých bála jít v posledních 12 měsících domů kvůli domácímu násilí,“ upozorňuje Kateřina Duspivová, analytička STEM.
Takové výsledky, kdy se domů kvůli strachu z násilí od partnera či partnerky obává jít kolem 260 tisíců dospělých, považuje za doslova alarmující stav. Mimo jiné to podle Duspivové ukazuje na to, že se tak vysoké číslo lidí necítí doba bezpečně.
„Zároveň každý druhý dospělý v České republice minimálně slyšel o někom, kdo se v této nepříjemné situaci nachází,“ doplňuje zjištění.
Nová legislativa jasněji vymezí, co je domácí násilí. Přináší i praktické změny
Osobní zkušenost s domácím násilím od svého partnera či partnerky u nás má 17 procent dospělých. A každý pátý Čech nebo Češka v šetření uvedla, že má nebo měla zkušenost s partnerským násilím u někoho v rodině. O někom v širším okolí, kdo se potýká s domácím násilím ze strany druhého z partnerů, slyšela skoro polovina dospělých osob [46 %].
Duspivová zároveň připomíná, že v Česku působí organizace zaměřené na pomoc lidem v domácím násilí. Zprvu může jít o krátký pohovor, konzultaci, případně i krizovou intervenci.
„Pokud si nejste jistí, zkonzultujte situaci s odborníky. Seznam míst pomoci uvádí například Bílý kruh bezpečí,“ odkazuje na možnost pomoci.
Psychické a fyzické týrání v českých domácnostech
Výzkumníci se dotazovali respondentů i na druh násilí, se kterým se osobně setkali, nebo o kterém slyšeli v širší rodině. Výsledky přepočtené na celou populaci ukazují, že 25 procent dospělých se setkalo osobně nebo u někoho v rodině s psychickým násilím. S fyzickým týráním pak má takovou zkušenost asi 24 procent dospělých, 18 procent se setkalo s kontrolujícím jednáním a 13 procent potom s ekonomickým násilím od druhého z partnerů. Výsledky šetření dále ukázaly, že zhruba sedm procent žen a mužů v Česku se v partnerském vztahu setkalo se sexuálním násilí.
K nečastější formě psychické násilí a tlaku patří ponižování, vyhrožování, nadávky, zastrašování a izolace. Při fyzickém násilí jeden z partnerů toho druhého fackuje, bije, třese s ním či k němu agresivně přistupuje.
S útoky ne od partnera se ve Finsku a Švédsku potýká téměř 50 % žen
Součástí domácího násilí bývá i kontrolující jednání. To je v podstatě izolace partnera obvykle v podobě zákazu kontaktu s rodinou, přáteli nebo kolegy z práce. Pod tento druh násilí spadá i kontrola soukromé komunikace dnes často e-mailů, SMS zpráv nebo pronásledování. Ne každý z partnerů si uvědomí a přizná, že i takové chování je určitým druhem domácího násilí.
K další formě týrání v partnerském vztahu patří takzvané ekonomické násilí. To zahrnuje nejčastěji omezování přístupu k financím, k bankovním účtům, hotovosti. Anebo zadlužení druhého z partnerů.
Domácí násilí se týká více mladých pracujících lidí
Zajímavý je pak i věk lidí, kteří se s domácím násilím osobně nebo v rodině či svém okolí setkali. Podle průzkumu s ním mají častěji zkušenost lidé v nižším středním věku od 30 do 44 let. V této věkové skupině má s domácím násilím osobní zkušenost 22 procenta osob.
„Nižší podíl reportované osobní zkušenosti s partnerským domácím násilím sledujeme u lidí starších 60 let, kde tuto zkušenost uvádí 11 % osob,“ uvádí výzkumníci.
A nabízejí více vysvětlení. Jedním z nich je, že starší generace vyrůstaly v době, kdy se o domácím násilí moc nebo vůbec nemluvilo. To znamená, že agresivitu nebo jinou formu domácího násilí společnost tolerovala. Anebo vnímala jako něco „normálního“, co patří k partnerskému soužití.
„To může vést k odlišné interpretaci vlastních zkušeností i k menší ochotě tyto zkušenosti označit jako násilí ze strany druhého z partnerů,“ vysvětlují autoři šetření.
V podstatně menším podílu osob nad 60 let se zkušeností s domácím násilím sehrává roli i to, že je mezi nimi více osob žijících bez partnera. Například vdovců a vdov.
Obdobně je tomu u nejmladší dotazované skupiny ve věku od 18 do 29 let. U nich výsledky ovlivňuje to, že často nežijí v partnerském vztahu. Autoři výzkumu s odkazem na jeho výsledky upozorňují na stále alarmující situaci kolem násilí v českých domácnostech. Což by si zasloužilo více pozornosti a řešení od vlád i na samosprávní úrovni. Ve vysokém počtu domácností, v nichž dochází k nějaké formě násilí, totiž sehrává podstatnou roli pro oběti násilí nedostupné bydlení.
–VRN–
