V Chodové Plané v okrese Tachov v Plzeňském kraji funguje další domov seniorů a domov se zvláštním režimem, jehož výstavbu zafinancovaly prostřednictvím svého Centra dlouhodobé péče české komerční pojišťovny.
Ty již v listopadu 2024 podepsaly s tehdejší vládou Petra Fialy [ODS] a v zastoupení České asociace pojišťoven [ČAP] Memorandum o společném úsilí v oblasti zvýšení kapacit a zlepšení podmínek v systému dlouhodobé péče o osoby s omezenou soběstačností, hlavně seniory. Pojišťovny se v dokumentu zavázaly, že prostřednictvím Centra dlouhodobé péče, dceřiné společnosti CDP SICAV, v následujících letech vybudují až dvacet domovů pro seniory či se zvláštním režimem s minimální kapacitu 2 500 lůžek.
Pojišťovny se s vládou pustily do výstavby domovů pro seniory
To, že nezůstalo jenom u slov, dokládá, že první z nich již delší dobu funguje a jde o domov v Tmani u Berouna. K němu se přidal v úvodu zmíněný domov v Chodové Plané na Tachovsku. A brzy se otevře domov v Dolních Břežanech ve Středočeském kraji. Všechna zmíněná zařízení provozuje společnost Senlife. Přičemž tyto tři domovy zdaleka nejsou posledními, které vystaví tuzemské komerční pojišťovny.
Každý domov je výjimečný
Stejně jako je svým způsobem výjimečný domov v Tmáni u Berouna, je výjimečný i domov v Chodové Plané. Česká firma Senlife, která se zaměřuje na unikátní objekty, jež upravuje a provozuje jako domovy pro seniory, v tomto případě přeměnila vybydlený a pětatřicet let nevyužívaný novobarokní zámek. A už teď má všech 97 pokojů se 107 lůžky plně obsazené.
Cena za pobyt začíná na částce 35 000 Kč za dvoulůžkový pokoj, za jednolůžkový pokoj zaplatí klient měsíčně zhruba 39 000 Kč. Specifikem provozovatele domovů Senlife přitom je, že nespadají a ani o to neusilují, do oficiální sítě poskytovatelů sociálních služeb s podporou dotací. Provoz financují z plateb klientů, jejich příspěvků na péči a úhrad zdravotních pojišťoven.
Trh sociálních služeb křiví státní dotace, říká David Pospíšil
„My jako soukromníci jsme s to poskytnout s daleko menším objemem peněz tu službu lepší nebo i výrazně lepší, než se jí dostane klientům třeba v těch krajských zařízeních. Pracujeme za 60 až 70 procent běžných nákladů státních zařízení,“ uvedl již dříve v podcastu Zdravé Zprávy Lukáš Drásta ze společnosti Senlife.
Méně úředníků a vedoucích, ale za to více pečujících
Úspory vysvětlil Drásta efektivitou provozu. Uvedl, že si jako soukromé zařízení s vysokými náklady na zprovoznění domova i jeho provoz bez dotací nemohou dovolit zaměstnávat větší množství administrativních pracovníků. Jejich agenda je podle něj navíc málo obsáhlá, nebo i téměř bez obsahu ve srovnání se státními zařízeními.
„My se snažíme mít co nejvíce lidí v té přímé péči o naše klienty. To znamená sestry, aktivizační pracovníky, pečovatele, ale minimalizujeme ty síly v kancelářích,“ popsal.
Není cíl vzít všechny staré lidi a dát je do domovů pro seniory
Podotýká, že administrativa domova pro seniory a se zvláštním režimem je rozsáhlá, ale ve společnosti využívají co nejvíce automatizovaných procesů a technologií. Například si vytvořili vlastní software pro vyřizování příspěvků na péči u klientů.
„Dá se ta práce dělat efektivně, pokud chcete. A dají se tak uspořit mzdové náklady na ty lidi, kteří se přímo o ty klienty v domově nestarají. U nás jediná typická administrativní pozice je ředitel či ředitelka toho zařízení. A pod ním či ní je už sociální pracovnice a vrchní sestra. Ale ty už se starají o klienty,“ dodal s tím, že administrativa jejich domovů zabírá zhruba dvě procenta z objemu zaměstnanců.
Přibližně 15 procent pracovní síly připadá na stravovací a úklidové služby a přes 80 procent zaměstnanců se věnuje přímo klientům.
O polovinu nižší náklady na výstavbu, než má stát
—
Oproti postupu soukromých společností, které tlačí náklady na výstavbu co nejníže, ale platí u Senlife jeden zásadní rozdíl. Zatímco většina soukromých investorů staví tak, aby maximalizovala budoucí zisk, což není o kvalitě, ale o celkovém konceptu, Senlife cíleně obnovuje staré objekty. Strategie vychází ze spolupráce Luboše Drásty s architektem Tomášem Eckschlagerem. Ti Senlife společně založili.
„S Tomášem nás vždy spojoval zájem o historické budovy a objekty. Oba jsme také měli v rodině prarodiče, kteří potřebovali neustálou péči. A v té době se zrodila myšlenka propojit obojí s cílem zachránit historické objekty a využít je pro podnikání se sociálním přesahem,“ vysvětluje.
Juchelka nechápe. Sociální zařízení má 60 klientů a k nim 13 kuchyní
A to platí i pro zámek v Chodové Plané. Do začátku 90. let v něm byli pohraničníci, poté ho ministerstvo vnitra nevyužívalo a chátral. Sám městys Chodová Planá, který zámek získal bezplatně v roce 2006, zvládl před jeho proměnou na domov pro seniory opravit fasádu a střechu, tedy to nejnutnější.
Tuklaty a Tlustovousy myslí na stáří. Zvažují nový domov pro seniory
Poté dlouho hledal investora, který by zajistil vhodné využití a zachoval historický a kulturní ráz zámku. A i když zájem o něj měli Němci, Vietnamci či Italové, k převedení zámku do jejich vlastnictví nikdy nedošlo. To proto, že nebylo jisté, co se zámkem zamýšlejí. Teď má městys smlouvu se Senlife o prioritním umisťování místních za výhodnějších podmínek.
Co na to říkají pojišťovny
Ačkoli Memorandum o společném úsilí v oblasti zvýšení kapacit a zlepšení podmínek v systému dlouhodobé péče o osoby s omezenou soběstačností, hlavně seniory, zástupci českých komerčních pojišťoven podepsali teprve na konci roku 2024, to, že už nyní je v provozu několik domovů je podle výkonného ředitele Asociace Jana Matouška jednoznačný úspěch. A doplňuje, že Centrum dlouhodobé péče, které spadá pod ČAP, má už teď v různé fázi příprav dalších 17 projektů. Cílem je, aby do osmi let vzniklo oněch slíbených dalších více než dva tisíce nových lůžek.
„Bez nové výstavby a vzniku nových kapacit bude zodpovědnost za péči stále více přenášena na rodiny, na takzvanou sendvičovou generaci, která již čelí velkému fyzickému, psychickému, ale i finančnímu tlaku. Do budoucna se situace může významně zhoršovat,“ říká Matoušek.
Na místo v domově se zvláštním režimem lidé čekají i déle než rok
Odkazuje na průzkum ČAP realizovaný agenturou SC&C. Podle něj má za posledních pět let zkušenost s pobytovou sociální službou kvůli nesoběstačnosti blízkého 18 procent Čechů. Na umístění do zařízení čekali žadatelé nejčastěji jeden až tři měsíce. Každý čtvrtý tři až šest měsíců. Každý desátý pak déle než rok. Podle odborných odhadů v systému dnes chybí více než 40 tisíc lůžek.
Sociální služby musí posílit, říká ministr Juchelka. Rodiny upozaďuje
A co je rovněž důležité: Nedostatek sociálních služeb všeho druhu se přímo dotýká také rodin. O nesoběstačného člena rodiny se stará přibližně každý pátý pečující. A to v průměru 37 hodin týdně. Až 160 tisíc lidí, tedy zhruba 3 % práceschopné populace, může kvůli péči o blízkého opustit zaměstnání. Důsledkem není jen fyzická, psychická a finanční zátěž rodin, ale také tlak na zaměstnavatele a pracovní trh.
–DNA–
