Lidé stále častěji hledají pomoc kvůli ADHD. Zapomínají, trpí neklidem, jsou impulzivní. Nerozumí tabulkám, nebaví je praní špinavého prádla nebo příprava jídla. Ignorují termíny. Postrádají schopnost dostát úkolům každodenního života.
Mnozí vnímají své potíže jako poruchu pozornosti. Definují je jako poruchu pozornosti – Attention Deficit Hyperactivity Disorder [ADHD]. Avšak ADHD nemusí nutně popisovat poruchu pozornosti. V článku uveřejněném v deníku The New York Times What if ADHD isn´t about attention at all to uvádí psychiatr Awais Aftab.
—
Vědět, že mám ADHD pro mnohé značí úlevu. Nicméně nárůst počtu této diagnózy spolu s užíváním stimulantů Ritalin nebo Adderall přivádí stále více psychiatrů k intenzivní debatě o diagnóza a léčbě. Položme si na první pohled dvě protichůdné otázky:
- Uznala lékařská obec ADHD jako dlouho přehlíženou poruchu?
- Není diagnóza ADHD mnohdy zástěrkou pro „běžné potíže“?
Problém je, že jistota odpovědí naráží na dosud trvající vědeckou nejistotu. Navzdory názvu tohoto stavu může být „deficit pozornosti“ nesprávným konceptuálním rámcem pro ADHD. A proto vědci zkoumají otázku: Co je vlastně ADHD?
Odpověď hledali vědci z Washingtonovy univerzity v St. Louis ve studii, do které se zapojily děti. Svou studii pak publikovali v časopise Cell. A zjištění z výzkumu docela nabourala vžité představy. Vědci zjistili, že předepisované stimulanty přímo neovlivňují sítě pozornosti v mozku. Naopak ovlivňují v mozku sítě bdělosti.
- Dopady: Léky zvyšují celkovou ostražitost a potlačují únavu. Mozek se pod jejich vlivem chová podobně, jako by byl ideálně odpočatý po kvalitním spánku.
Rovněž ovlivňují v mozku sítě odměny a významnosti.
- Dopady: Zvyšují zájem o prováděnou aktivitu. Pomáhají mozku vnímat i nudné nebo monotónní úkoly jako smysluplné a motivující.
Studie tak naznačuje, že ADHD nemusí být čistým deficitem pozornosti, ale spíše problém s udržením vnitřní motivace a zapojení. Vědci prostě nezjistili žádné viditelné změny v mozkových sítích pozornosti při podání stimulantů, ať už bylo dítěti diagnostikováno ADHD, nebo ne. Jde o jasný signál, že nejpopulárnější mentální model pro ADHD, jako deficit pozornosti, který stimulant řeší, nemusí být zcela přesný. Zlepšení pozornosti u pacientů s ADHD pomocí léků se podle vědců jeví pouze jako sekundární efekt.
Co je pozornost
Pozornost v klinické neurovědě představuje různé věci. Vědci studující funkce mozku ji vnímají jako něco omezeného – jako selektivní zesílení relevantních informací. Kdyby ne, těžko by ji pak změřili. A tak například hodnotí, jak kdo dobře ignoruje irelevantní nebo relevantní informace. Jak dobře rozpozná podstatné od nepodstatného. Co má to vše společného s ADHD?
Klasické projevy ADHD zahrnují typicky nesoustředění se na úkol, ztrátu nitky konverzace či zapomínání instrukcí. To jsou selhání „trvalého zapojení“. A děje se to v těch okamžicích, když se pozornost pacienta nezaměřuje na to, co je v daném okamžiku relevantní. Ale proč tomu tak je? Není to tím, že mozek vyhodnotí danou činnost jako méně podstatnou?
Poruchy u předčasně narozených dětí se ukáží často až ve škole
Vraťme se ke stimulantům. Ty, jak zjistila studie, nelepší pozornost a rozpoznávání podstatného od nepodstatného, ale ve skutečnosti „jen“ zvýrazňují význam právě konaných činností. Klamou mozek, aby přisuzoval větší hodnotu a význam věcem, jako jsou právě domácí úkoly z matematiky nebo praní špinavého prádla.
To také vysvětluje, proč stimulanty jako amfetaminy, uklidňují hyperaktivní děti. A dále to vysvětluje, proč lidé bez diagnózy ADHD, kteří užívají amfetaminy, naopak často pociťují nervozitu a zvýšenou aktivitou. Uklidňující účinek se u nich nedostavuje. Což je zásadní rozdíl proti neklidnému dítěti, jemuž léky pomáhají sedět v klidu a „zůstat zapojené“. Dítě nehledá stimulaci jinde, k židli ho přikovou stimulanty.
Pochyby o ADHD tady jsou delší dobu
Vědci zpochybňují myšlenku, že ADHD je deficitem pozornosti už od 90. let. V experimentu z roku 1992 dal vývojový psycholog Edmund Sonuga-Barke hyperaktivním dětem opakovaně možnost volby mezi malou, ale okamžitou odměnou a větší, ale opožděnou odměnou. Sonuga-Barke zjistil, že děti preferovaly okamžitou odměnu jen tehdy, když jim tato volba umožnila experiment dříve ukončit. Problém u dětí tak nebyla nutně neschopnost čekat, ale samotná averze k čekání.
Doktor Sonuga-Barke následně konstatoval, že ADHD vzniká z několika zásadních příčin. Mezi ně zařadil snahu o zastavení akce po jejím zahájení, intenzivní neochotu k čekání a až následně z narušené schopnosti mozku sledovat události v čase.
Psychologové měří schopnosti, které souvisí s krátkodobou pracovní pamětí, kontrolou impulzů i schopností čekat na odměnu pomocí standardizovaných úkolů. Jde o neuropsychologické testování. Je zajímavé, že žádná abnormalita v těchto testech se automaticky neprojevuje u všech lidí s ADHD. I proto neuropsychologické testování není považováno za zlatý standard diagnostiky.
Co si myslí neuropsycholog Russel Barkley
Klinický neuropsycholog Russel Barkley se domnívá, že základní problém u ADHD spočívá ve schopnosti člověka potlačovat chování, regulovat emoce, pracovat s motivací. Uvádí, že lidé s ADHD spíše žijí ve zhuštěném přítomném okamžiku. A budoucí důsledky mají pro ně jen malý význam a váhu. Berkleyho pojmenování tohoto stavu – časová slepota – se stalo nakonec populární charakteristikou. Jeho pozdější práce ale ukázala, že emoční samoregulace je základní rys ADHD. Projevuje se jako emoční impulzivita a nízká tolerance frustrace.
Chodíte všude pozdě? Třeba jste pacient, který trpí časovou slepotou
Zkrátka a dobře: Nesprávné názvy jako „porucha pozornosti“ mohou být matoucí. Zaměření na pozornost jako ústřední problém ADHD znamená, že ti, kteří bojují s pozdními příchody, nudou, emoční nestabilitou a neschopností začít cokoli bez tlaku termínu, mohou zůstat nediagnostikovaní, protože tyto problémy nezní jako problém „pozornosti.“
Na druhou stranu uznání těchto aspektů ADHD nejenže ztížilo určení přesné hranice poruchy, ale vyvolalo také nepříjemné otázky, zda některé z těchto problémů dávají smysl jako diagnostikovatelná zdravotní porucha. Znepokojující je i představa užívání léků, které dětem pomáhají sedět ve třídě a soustředit se na školní úlohy, nebo užívání léků, které dospělým umožňují snášet období intenzivní nudy a nudných domácích prací. Výsledek je, že mnozí sahají po lécích, aby si udrželi životní styl, který pro ně není udržitelný.
Co si myslím já
Moderní životní styl klade důraz na schopnost zvládat více úkolů i nudnou práci, což ještě umocňují další aspekty života v 21. století, jako jsou mobilní telefony a sociální sítě, které nás rozptylují a způsobují netrpělivost. Výsledek je, že moderní život je pro osoby s ADHD ještě více zraňující.
ADHD může být špatně pojmenováno, ale v psychiatrii panuje shoda, že jde o skutečný problém, na který existuje účinná léčba. V observačních studiích je léčba ADHD medikací spojena se snížením počtu úmrtí, sebepoškozování, dopravních nehod, trestných činů a zneužívání návykových látek.
V mozku pravděpodobně existuje mnoho drah, které ovlivňují obtíže se soustředěním, které jsou zřejmé pro ADHD, ale vědecké studie příčin a léčby ukazují spíše na problémy s ovládáním podnětů a motivace než na vadnou schopnost pozornosti. Tato data dokládají, že jak psychiatři, tak i vědci mohou v čase měnit své názory na to, co diagnóza ADHD vlastně znamená. A tak možná vůbec nejdůležitější pro pochopení ADHD je, nenechat se jeho názvem zmást. Jen jednou daný název problémů se může ukázat jako špatný průvodce tím, jak lidská mysl funguje, uzavírá svůj příspěvek psychiatr Awais Aftab.
Michal Achremenko
