„Maminkám se do hlav implementovalo riziko autismu u dětí. A tak se začaly bát. Všichni byli najednou autisté! Stačilo, aby dítě třikrát doběhlo tam a zpátky a už bylo autista. A pak ta mediální masáž…,“ říká dětský psychiatr Jaroslav Matýs.
ZdraveZpravy.cz přinášejí druhou část rozhovoru s dětským psychiatrem Jaroslavem Matýsem, který pořídily 26. 9. 2019. První část rozhovoru, který se týkal situace v dětské a dorostové psychiatrii, jsme publikovali 30. 9. 2019.
V době pořízení obou rozhovorů byl Jaroslav Matýs ještě členem Pracovní skupiny pro dětskou a dorostovou psychiatrii na Ministerstvu zdravotnictví ČR i předsedou Výboru sekce Dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Mezitím ale v rozhovoru Šéf dětských psychiatrů: Greta prožívá strach a úzkost. Svět je pro ni černobílý pro Info.cz okomentoval projev 16leté aktivistky Grety Thunbergové na klimatickém summitu v New Yorku. A tím dle jeho vlastních slov začal hon na čarodějnice, respektive na jeho osobu.
Někteří z rodičů dětí s poruchami autistického spektra i další osoby kvůli jeho slovům poslali otevřený dopis ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi. Ten se obrátil na Psychiatrickou společnost ČLS JEP s žádostí, aby celou věc projednala a zaujala k ní stanovisko.
Výbor České psychiatrické společnosti se od Matýsových názorů distancoval. Což členové výboru odůvodnili tím, že názory Jaroslava Matýse považují za nepřijatelné. A tak Jaroslav Matýs na své funkce rezignoval. ZdraveZpravy.cz s ním i přesto publikují druhou část rozhovoru, jež se z části týká rodičů i dětí s poruchou autistického spektra.
Duševních poruch u dětí přibývá. Vyhledávají rodiče vaši pomoc?
Jako obor jsme se prosadili, lidé naši pomoc vyhledávají. To je zásadní věc. Maminky za námi chodí sami, a to i bez doporučení praktického lékaře.
Odkud k vám děti a jejich rodiče nejčastěji přicházejí?
Pacient nepotřebuje žádanku od pediatra. Rodič může přijít a objednat se sám. Tu potřebu vycítí nejčastěji maminky sami nebo jim návštěvu doporučí pedagogicko-psychologická poradna, anebo i učitelky ze školy nebo školky.
Za kým má rodič jít, když cítí, že s dítětem není něco v pořádku?
První je pediatr. Ten zná rodinu a dítě. Pediatr by to měl podchytit jako první a doporučit rodičům další kroky.
Problémy začínají u rodičů
Často říkáte, že duševní poruchy dětí mají často co dělat s jejich rodiči. Proč?
Naše práce je i o práci s rodinou. Vždy je v té rodině někdo konfliktní, kontroverzní.
Co dělají rodiče špatně ve výchově svého dítěte?
Problém v rodině vzniká proto, protože jeden z rodičů je stejný nebo i oba dva rodiče jsou stejní, jako je dítě. To znamená také mají nějakou duševní poruchu ve smyslu ADHD, poruchu osobnosti, akcentovanou osobnost nebo úzkosti. Ty vztahy jsou tak narušené, že dítě, které má povahu po jednom z rodičů, to akorát poškozuje, ale určitě ho to nevyléčí. A rodič, který má pracovat s tím dítětem [klasický příklad rodič s ADHD] se sebou nic nedělá. A to se pak těžko pracuje i s tím dítětem.
Jak to vypadá v praxi?
Dítě se uklidní s nasazením medikace a nastaví se pravidla, které ale rodič porušuje, protože sám trpí ADHD.
Co pak radíte takovým rodičům?
Rodiče by se měli polepšit v následujícím. Přijmout diagnózu svého dítěte. Podívat se, kdo v rodině má podobný problém jako dítě, a pak začít dělat něco sám se sebou. Teprve pak mohou rodiče úspěšně vychovávat a léčit svoje dítě. Tak je to navázané.
Autismus i inkluze
Co říkáte na tak vysoký nárůst autistů v posledních letech?
Maminkám se do hlav implementovalo riziko autismu u dětí. A tak se začaly bát. Všichni byli najednou autisté! Stačilo, aby dítě třikrát doběhlo tam a zpátky a už bylo autista. K tomu mediální masáž… Učitelky ve školkách a školách se přidaly. My jsme pak dva roky měli zahlcené ambulance, protože jsme vyšetřovali autismus vs. neautismus.
Jak vypadá situace dnes?
Naštěstí ta vlna už opadla a na věc začali mít lidé rozumný pohled. I učitelky se naučily nepanikařit zbytečně. Faktem je, že nejlepší oko mají podle mého názoru učitelky v mateřských školách. Asi i díky té inkluzi se naučily dítě lépe odhadnout.
Zmiňujete inkluzi. Jaký na ni máte názor?
Uvedu jasný příklad. V Anglii nemá 70 procent lidí obavy bydlet vedle člověka s duševní poruchou. V České republice 70 procent lidí ty obavy má. Víte, proč? Protože v Anglii s nimi byli ve školkách.
V některých regionech děti čekají na vyšetření dětským psychiatrem i půl roku. Na čem dnes závisí dostupnost dětského psychiatra?
Dostupnost dětského psychiatra závisí na mnoha věcech. Záleží i na tom, co děláte. Například na toho, kdo dělá těžké diagnózy, se okolí automaticky naváže. Pak také záleží na tom, co dokáže psychiatr tolerovat. Já toho moc netoleruji. Rodiče, kteří si opakovaně dělají, co chtějí s nastavenou medikací, já prostě vyhodím, než dostanou rozum.
Jsou u nás nemocné děti, kterým se péče odborníka nedostává?
Říká se to blbě, ale funguje přirozený výběr. Ten, kdo je na tom hodně blbě se k nám dostane. A tak by to být nemělo.
Zanedbaná výchova
Jak zpřístupnit odbornou pomoc dětem, kteří ji opravdu potřebují?
Jde o přijatelné objednávací doby a pak také aby se psychiatrie nezneužívala. To znamená, aby se nedělo to, že když dítě krade, že v tom okamžiku musí být vyšetřeno psychiatrem. I to se děje. Problém je pak vydefinovat akutní psychiatrické vyšetření. Na začátku přichází zkreslující informace ze školy a dalšího okolí, a tak dítě přijmete. Následně ale zjistíme, že je dva, tři, čtyři roky skutečně zanedbaná výchova. Pak se dítě chová divně, napadá své okolí a nemá hranice. A na to psychiatra vůbec nepotřebuje.
Co potřebuje?
Režim. Jasná odpověď je mít režim. Rodičů se často ptám, jaké sankce a odměny jejich dítě má a dostávám odpověď, že mu doma domluví. A pak se ptám, jak ty domluvy zafungovaly a dostanu odpověď, že nijak. A tak se ptám, proč to tedy děláte?
Jste zastáncem něco za odměnu?
Já jsem pro selský rozum. Babičky, když musely na pole, rozdělily dětem úkoly a šly pryč. Vrátily se nazpátek a když nebylo hotovo, děti dostaly na zadek a nedostaly najíst. Příští den to udělaly. Tak to funguje i v přírodě.
Jak to myslíte „v přírodě“?
Vždycky jde o vrozené věci. Vždycky jsou to určité predispozice, které se v podstatě nemění a výchovou korigujeme ty dobré a špatné vlastnosti. A také se učíme.
Výchova bez konfliktů
Je vůbec možné vychovat dítě bez trestů?
Jestli má někdo pocit, že se dá vychovávat bez trestu neboli výchova bez konfliktu, tak je to možné. Ale jenom u dětí, které co se týče intelektu a povahy jsou na tom sociálně tak dobře, že to nepotřebují. U dětí, které jsou zodpovědné, pracovité a nejsou agresoři. Ale výchovné konflikty jsou i tak běžné ve všech případech.
Máte stručný návod na správnou výchovu dětí?
Režim, jasné hranice a jasné rozhodování rodičů. Ne, vyber si a uč se, kdy tě to bude bavit. Takto to ani v přírodě nefunguje. I Montessori, který původně vymyslel ten systém výchovy pro zanedbané děti na ulici, že škola je má bavit, to myslel tak, že ano, ale až na konci, kdy děti mají vše splněno. A mají radost z toho, že to všechno udělaly. Bohužel v Česku se to posunulo do roviny, ať se dítě učí, až když ho to bude bavit.
Veronika Táchová
—
MUDr. Jaroslav Matýs vykonává praxi ambulantního psychiatra pro děti a dorost déle než 20 let. Deset let byl předseda Asociace dětské a dorostové psychiatrie a šest let byl člen Výboru sekce dětské a dorostové psychiatrie PS ČLS JEP [předseda a místopředseda]. V minulosti pracoval i jako lékař zdravotnické záchranné služby. Vykonával funkci ředitele Renarkon o.p.s. a hlavního terapeuta pro komunitní terapii mladistvých s návykovými nemocemi. V roce 1994 řídil nestátní zdravotnické záchranné služby Asociace samaritánů ČR Ostrava, která provozovala specializovanou unikátní dětskou záchrannou službu. Působil i jako zástupce náčelníka Psychiatrického oddělení Vojenské nemocnice Ružomberok.
Naštěstí i lidé s poruchami autistického spektra jsou schopni postavit se za svá práva.
Dlouho, opravdu hodně, hodně dlouho jsem nečetl něco tak srozumitelného, skoro tomu nemohu ani uvěřit. Pracuji, jako nepedagog, již 9 rokem v základním školství jako učitel informatiky a vnímám v každé hodině přítomnost dětí bez mantinelů. Je-li tam jeden, dokáže hodinu hodně znepříjemnit, přítomnost většího počtu pak zcela zdemolovat, včetně pedagoga. Rodiče nespolupracují, kluk má papír, tak se snažte, že to nejde je vaše vina školo !!! Zpočátku jsem z toho byl v těžkém šoku, ale člověk si zvykne na vše.
Na jednom semináři, ohledně práce s dětmi s diagnózou, jsem se té přednášející (z jakési PPP) zeptal, zda ve své praxi zažila případ, kdy přivedou rodiče dítě s problémem a nedostanou papír s diagnózou. Odpověď byla NE. Pak ale věci vypadají, tak jak vypadají.
Jsem ještě z generace, kde rodiče chodili do školy s obavami, co se zase dozví a jakékoliv porušování pravidel bylo doma přísně postihováno. Zlobili jsme, ale věděli jsme, že trest nevynutelně přijde, to byla příprava na reálný život. Dnes mohou zlobit, jak chtějí, neb mají “papír”, nesmí se okřikovat, umravňovat, dokonce ani špatně hodnotit, uplatňují se vědecké postupy a jejich představa o životě je – nemusím nic, ať se všichni kolem klidně staví na hlavu…
Upřímně děkuji za krásný a velmi osvěžující článek od odborníka.
Výstižně napsáno, dnes chodí učitel do práce s tím, který rodič si zase bude stěžovat, že jejich geniální dítě dostalo za tři …