Ozbrojené střety v Súdánu pokračují. Zraněných přibývá a zásoby jídla, vody a léků ubývají. Přeplněné nemocnice ošetřují pacienty na chodbách, řeší výpadky elektřiny a chybí palivo pro generátory.
Ozbrojené střety mezi súdánskou armádou a skupinou Rapid Support Forces [RSF] nepřestávají. V bojích, které vypukly, když se Súdán snažil o posun k demokracii, zahynuly již stovky lidí, miliony jich konflikty a nebezpečí uvěznily v městských oblastech, kde hledají úkryty před střelbou, výbuchy a rabováním. Tisíce lidí se daly do pohybu, aby našly bezpečná místa pro sebe i své rodiny. Do Jižního Súdánu zamířily desítky tisíc uprchlíků. Ve válečných oblastech pracují i Lékaři bez hranic.
„Súdánci se ocitli uprostřed bojů mezi ozbrojenými silami své vlastní země. Chybí jim jídlo, voda, léky, zdravotní péče… a to jsou teprve první dny,“ popsala situaci v súdánské metropoli Chartúm zhruba před týdnem spolupracovnice Lékařů bez hranic Camille Marquis.
Dopady konfliktu budou podle jejích slov na už tak špatnou humanitární situaci v Súdánu strašlivé. Podle Ghazali Babiker, vedoucí mise Lékařů bez hranic v Súdánu, se jim při dočasném příměří vyhlášeného v neděli 23. dubna podařilo dostat do jedné z nemocnic v hlavním městě země Chartúmu alespoň nějaké zásoby zdravotnického materiálu.
„Naše týmy jsou navíc v kontaktu s dalšími zařízeními, súdánskými úřady i asociacemi, a snaží se zásobovat nemocnice v hlavním městě. Kvůli bojům je to však i nadále téměř nemožné,“ říká Babiker.
Chybí zdravotní péče, voda, jídlo a léky
Humanitární a zdravotnické potřeby ve velkých městech jsou podle ní obrovské. Jen od začátku eskalace konfliktu přijala například nemocnice v dárfúrském al-Fašíru, ve které Lékaři bez hranic rovněž pracují, více než čtyři stovky zraněných, mezi nimi i mnoho dětí. Z toho čtyřiapadesát pacientů na následky zranění zemřelo.
„Tato nemocnice je momentálně jediným stále funkčním zdravotnickým zařízením ve městě. V určitou chvíli lékaři ošetřovali i na nemocničních chodbách,“ popisuje situaci Babiker.
Není podle ní výjimka, kdy se na porodnickém oddělení dělí o jedno lůžko i dvě pacientky. Nemocnice i ordinace bývají často bez dodávek elektřiny. Chybí jim zdravotnický materiál nutný pro ošetření nejen zraněných, pitná voda a potraviny. Zdravotní pomoc podle ní bude muset organizace rozprostřít a navýšit už kvůli tomu, že z desetimilionové súdánské metropole již uteklo kvůli bojům tisíce lidí. Obvykle se vydávají na cestu do dvou set kilometrů vzdáleného města Wad Madani.
„Další zkušené pohotovostní týmy jsou již připraveny vstoupit na území Súdánu, jakmile pro ně bude možné zapojit se do tamních projektů,“ popisuje Kate Nolan, zastupující ředitelka operací Lékařů bez hranic.
A jiné týmy ze zahraničí už vyjednávají, jak do země co nejdříve dopravit tolik potřebné zdravotnické a humanitární zásoby.
Co se v Chartúmu a celém Súdánu děje
Do ozbrojeného konfliktu se dostaly dvě tamní politické strany. V čele první z nich stojí generál Abdal Fattáh Burhán, velitel súdánských ozbrojených sil, a generál Muhammed Hamden Dagal, lídr paramilitární skupiny, známé jako „Rapid Support Forces“ – Jednotky rychlé podpory – [RSF]. Ta vznikla z dárfúrských nechvalně známých milicí Janjaweed. Oba generálové se snaží získat kontrolu nad Súdánem. Vojenský převrat v zemi provedli již před dvěma roky. Uchopili moc poté, kdy o ni v roce 2019 přišel po veřejných protestech tamější dlouholetý autokrat Umar al-Bašír. Spory mezi generály vyvolala jednání v minulých měsících, která požadovala návrat země k demokratické správě.
„Pokud nebude konflikt rychle ukončený, stane se složitou hrou mezi regionálními a mezinárodními aktéry, kteří se budou snažit prosazovat své zájmy, budou disponovat penězi, armádními dodávkami a možná i vlastními jednotkami,“ popsal dění v zemi odborník na Súdán na Tufts University Alex De Waal pro bruselský server Politico.
Aktuální konflikt v Súdánu chápe jako „zahřívací kolo před vypuknutím krvavé občanské války“. Skeptický je i ke snahám ostatních zemí zprostředkovat v zemi mír.
„Úsilí o dosažení míru je ještě složitější než válka samotná. […] Vnější mediátoři mohou způsobit dopravní zácpu jako na křižovatce bez světel i policisty,“ tvrdí.
S kým sousedí Súdán
Súdán má společné hranice s pěti zeměmi: Libyí, Čadem, Středoafrickou republikou, Eritreou a Jižním Súdánem. Ten se osamostatnil v roce 2011 a s sebou si vzal 75 procent ropných zásob. Téměř všechny tyto země doplácejí na své vlastní vnitřní problémy. Potýkají se s různými skupinami rebelů, které operují kolem děravých hranic.
„Co se stane, když Súdán nezůstane v Súdánu. Nejspíše hrozí, že do konfliktu budou zataženy Čad a Jižní Súdán. Ale čím delší budou boje, tím pravděpodobnější je vnější intervence,“ komentuje situaci Alan Boswell z International Crisis Group.
Súdán je rozlohou třetí největší africkou zemí a rozkládá se na březích Nilu. Velmi problematicky se o jeho vody dělí s regionálními „těžkými váhami“ – s Egyptem a Etiopií. V Egyptě je na Nilu závislých 100 milionů lidí a Etiopie buduje velkou přehradu, která budí v Egyptě a Chartúmu, hlavním městě Súdánu, velké znepokojení. Egypt má se súdánskými ozbrojenými silami úzké vztahy. Vnímá je jako spojence proti Etiopii. Přesto se Káhira snaží obě strany sporu přimět k příměří.
O vliv v Súdánu usilují i arabské země
Jsou tu ale i další zájmy. Země Arabského zálivu pozorují Africký roh již několik let s tím, že by rády tímto směrem rozšířily svůj vliv. Spojené arabské emiráty [SAE], vojenská velmoc na vzestupu, rozšiřuje svůj vliv na Střední východ a východní Afriku.
A Rusko už dlouho plánuje stavbu námořní základny v Port Súdán, která by sloužila jeho loďstvu a umožnila mu „dohled“ nad Rudým mořem. To je pro něj klíčové, protože mu slouží jako obchodní cesta pro dodávky energetických surovin do Evropy.
Wagnerova skupina ruských žoldáků se silnými vazbami na Kreml staví v Africe silnice a v Súdánu operuje už od roku 2017. Nic na tom nezměnilo ani to, že Spojené státy a Evropská unie vyhlásily sankce na dvě těžařské firmy s vazbou na Wagnerovu armádu dobývající zlato a obvinily je z pašování.
Ani západní země nezůstávají stranou
Velký počet mírových zprostředkovatelů, včetně Velké Británie, Spojených národů, Evropské unie, Egypta, zemí Golfského zálivu, Africké unie a bloku osmi zemí východní Afriky [IGAD] se snaží nabídnout své služby. Zatím se jim situaci v Súdánu ale nedaří uklidnit.
Súdán se stal mezinárodním vyděděncem, když v 90. letech hostil Usámu bin Ládina a jiné militantní jednotky. USA odstranily Súdán ze seznamu zemí podporující státní terorismus poté, kdy v roce 2020 vláda v Chartúmu souhlasila s upevněním vztahů s Izraelem.
Zemi však neprospělo, když její bývalý prezident Umar Bašír nastolil vládu tvrdého islámského vedení. Jeho izolace se prohloubila na počátku tisíciletí během konfliktu se západním regionem Dárfúru. Tehdy súdánské vojenské síly a dárfúrské nechvalně známé milice Janjaweed praktikovaly zvěrstva při potlačování místního odboje. Mezinárodní soudní dvůr obvinil al Bašíra z genocidy.
–RED/AM–
