Komentář: Ředitel FN Bulovka Jan Kvaček si zaslouží zlíbat nohy

S pokorou a úctou píši tento článek. Řeknu to rovnou, jsem dojatá, protože jsme se my, pacienti v Česku, dočkali zázraku. A ten se stal skrze pokornou a upřímnou omluvu poškozené pacientce od ředitele FN Bulovka.

Všichni teď mluví a pohoršují se nad tragickou záměnou pacientek ve Fakultní nemocnici Bulovka. Ano, došlo k fatální chybě. Následek je katastrofální, mladá žena přišla o nenarozené dítě. Rozebírá se každý detail tohoto pochybení. Případ plní přední stránky novin. Soukromé i veřejnoprávní televize se předhánějí, kdo přinese více informací. A mnozí viní kdekoho, zdravotníky, doktory, manažery nemocnic, manažery ministerstva. Jak je možné, že se za naše peníze v české přední nemocnici stane něco tak nehorázného, ptáme se. Avšak divení není namístě! Těch, kteří udělali špatnou zkušenost s českými nemocnicemi, jsou totiž tisíce, desítky tisíc. A bohužel, místo omluv a vyrovnání se většina z nich dočkala jen arogance, odmítání a neochoty přiznat chybu. Natož ji konkrétně a hmatatelně odčinit.

Pátrejte v paměti, jak to v Česku chodí

S pochybením ve FN Bulovka teď podle mě ale došlo k radikální změně. Schválně, zapátrejte v paměti, kdy a kde jste od ředitele velké nemocnice, od renomovaných doktorů slyšeli omluvu za to, že se něco nepodařilo. Že udělali něco špatně. Že poškodili ty, kterým měli pomoci. Vybavíte si nějaký konkrétní příklad? Já ne!

Já jsem doteď znala jen ty případy, kdy poškození pacienti roky marně bojovali a mnozí stále ještě bojují o alespoň uznání pochybení ze strany doktorů, zdravotníků a manažerů nemocnic. Případy, kdy pacienti nebo jejich příbuzní běhají od čerta k ďáblu, shánějí další a další znalecké posudky, oslovují zdravotní pojišťovny, domáhají se pomoci u politiků, na kolenou klečí před doktory i vedením nemocnic. A přesto všechno většina z nich nezmůže vůbec ale vůbec nic. Vždy jen tahají za kratší konec. A i když často investují do drahých právníků, výsledku se stejně nedočkají.

Ortodoncie v Česku? To je normální kartel! Říká Patrik Lenárt

„Odrovnali“ v nemocnici vás, vašeho příbuzného nebo vašeho známého? Nestarali se o vás, o vašeho blízkého v nemocnici tak, jak měli? Zažili jste to? A domohli jste se někdy něčeho? Odpověď je nasnadě, v drtivé většině případů zní – nedomohli. Nejenže vám nic nedali, ale ještě vás arogantně „sjeli“, protože v Česku jsou páni doktoři, sestry, zdravotníci! A ne pacient. Ten má i přes všechny ty proklamace politiků a hlav pomazaných ve zdravotnictví jen minimum práv. Což platí hlavně pro ty fakultní, městské či krajské nemocnice. Ty, kde mnohdy bují hlavně korupce a šlendrián. Ty ústavy, kde oproti soukromým zařízením stále mnozí nepochopili, kdo je tady plátcem.

Pane řediteli Kvačku, pro mě jste jednoznačný hrdina

Vážený pane řediteli FN Bulovka, drahý pane Mgr. Jane Kvačku, nejsem novinář, nejsem komentátor, jen mi zde na Zdravých Zprávách dali prostor vyjádřit své nadšení z Vás. Děkuji Vám z celého srdce! Pro mě jako pro člověka, který dlouhodobě pečuje o těžce nemocného syna, a o českém zdravotnictví, českých nemocnicích, ale i nastavení sociálního systému, bych mohla vyprávět hodiny a hodiny, jste jednoznačně hrdina!

Nesmírně si vážím toho, že jste veřejně přiznal chybu. Že jste bez vytáček jasně a zřetelně před celým národem řekl, ano, pochybili jsme. Že jste tu chybu i veřejně popsal, že jste otevřeně komunikoval s médii, a tak i s veřejností. A hlavně, a za to Vám děkuji vůbec nejvíc, že jste se omluvil poškozené pacientce, nabídl jí pomoc a bez vytáček jste se přiznal k odškodnění. Totiž, když se stane neštěstí, je to neštěstí, ale z vlastní zkušenosti vím, že s neštěstím se žije podstatně lépe, když se poškozenému dostane spravedlnosti. A to jak v morální rovině, tak v té finanční. Ne, peníze nejsou v tomto případě vůbec sprostým slovem. Totiž neštěstí se lépe zvládá s penězi než bez nich, život mě poučil.

Vážený pane Kvačku, Vaše slova směrem k poškozené pacientce – omlouváme se, nebojte se, pomůžeme vám, vyrovnáme se s vámi, chápeme, co jsme způsobili – jsou v Česku jako z jiného světa. Běžná praxe je totiž docela jiná. Zdaleka ne tak pěkná, zdaleka ne tak jasná a správná! Mnohem častěji totiž s vámi jako s tím slabším zametou.

S údivem i úžasem se ptám, pane řediteli, kde se bere ta obrovská empatie v tak v mladém řediteli, kde se bere tak obrovský etický a morální kredit v tak mladém řediteli?

Raduji se z toho zázraku ve FN Bulovka

Ano, v redakci Zdravých Zpráv remcali, že oni Vás rozhodně chválit nebudou. Že ve vyspělých zemích je běžné, když důležité dokumenty v nemocnicích dávají pacientům v jejich rodných jazycích, zvlášť, když jde o pacienty z početných menšin, jako u nás jsou bezesporu Asiati. Já na to ale nedám. Mně to nevadí. Mně úplně postačí, že jsem už i v tom našem pekelném Česku slyšela jasnou a veřejnou omluvu a jasný příslib vyrovnání poškozenému pacientovi.

Pane řediteli Kvačku, ještě jednou napíši, obdivuji Vás i Vaše kolegy. A dodám, i vy ostatní tyhle lidi obdivujte se mnou, protože i když tomu teď třeba nerozumíte, toho, čeho jsme se nyní stali součástí, je skutečný zázrak. A věřte mi, vím, o čem mluvím.

Pomáhá se chudým a nemajetným. Ne milionářům, říká domácí pečující

Klidně vám můžou v nemocnici zabít nebo zcela zlikvidovat již narozené dítě, udělat z něho těžce postiženého člověka, ale i tak vám budou často lhát do očí, že se nic nestalo. Budou vám říkat, že zákroky provedli perfektně a péče byla prvotřídní. Sejdou se odborné komise, ale i ty budou lhát, že se nic nestalo, a vy, abyste je už neobtěžovali. A vy z toho za ty dlouhé roky, kdy usilujete o spravedlnost, padnete na dno. A to po všech stránkách. Proč? Protože nemocnice mají miliony, zatímco vy nemáte nic. Vážený pane Jane Kvačku, obdivuji Vás! Udělal jste revoluci v českém zdravotnictví v přístupu k pacientům.

Renata Prunnerová, domácí pečující