V řízení o příspěvku na péči rozhoduje zdravotní posudek od posudkového lékaře. V praxi se ale stává, že sociální šetření a zdravotní posudek se liší tak, jako by šlo o dvě rozdílné osoby. Kliničtí lékaři tvrdí, že je načase sáhnout do vzdělávání.
Žadatelé o příspěvek na péči procházejí dvojím šetřením. Tím prvním je, že pracovnice úřadu práce přijde obvykle přímo domů k žadateli o příspěvek. Tam zhodnotí, které úkony nezvládne zajistit bez pomoci další osoby. To je sociální šetření. Poté přichází na řadu vypracování posudku posudkovým lékařem, které ale probíhá takzvaně od stolu. Posudkový lékař pracuje s dodanými zprávami od ošetřujících lékařů, aniž by pacienta vůbec viděl. Často tak dochází k tomu, že zatímco sociální šetření ukazuje na omezení ve čtyřech pěti a více úkonech, tak posudkový lékař vydá zprávu, podle které pacient třeba ani žádnou pomoc nepotřebuje.
„Z naší praxe dochází často k tomu, že šetření z úřadu práce a zdravotní posudek vypadají tak, jako by se šetřily dvě rozdílné osoby,“ uvedla na semináři sněmovního Výboru pro sociální politiku zvaném „Sociální dávky v ČR a jiných zemích, zhodnocení dobré praxe“ Tereza Ševčíková, místopředsedkyně výboru Asociace občanských poraden.
ČSSZ: Posudkoví lékaři se s žadateli o invalidní důchod vidět nemusí
Klienti jejích poraden se podle ní často setkávají s tím, že i když sociální šetření ukáže na nutnou pomoc při zvládání více činností, jako jsou hygiena, nákupy, dovoz k lékaři a další, tak zdravotní posudek tomu ale neodpovídá.
„A často to vypadá, že téměř žádnou pomoc klient ani nepotřebuje,“ dodala.
Jenže je to právě zdravotní posudek, jak upozornila, který v řízení o přiznání příspěvku na péči a stanovení jeho výše, nakonec hlavně rozhoduje.
Posudkoví lékaři a jejich rozdílné pohledy na pacienty
Rozdílnost ve zpracování zdravotních posudků žadatelů o příspěvek na péči ilustrovala na nedávném případu ze své praxe. Šlo o dva chlapce, dvojčata, oba s vážnou mentální vývojovou vadou a dalšími přidruženými nemocemi. Plně závislými na péči své matky. Jako děti měli chlapci přiznaný příspěvek na péči v 3. stupni závislosti. Po dosažení zletilosti došlo k novému řízení o přiznání příspěvku kvůli jinému okruhu posuzovaných potřeb.
„No a každého z chlapců tehdy posuzoval jiný lékař, ale na základě stejných zdravotních zpráv,“ popsala Tereza Ševčíková.
Muž si stěžoval na posudek ČSSZ, ta mu zpětně vyplatila 260 tisíc Kč
Posudkovým lékařům matka chlapců, jako jejich opatrovnice, dodala zprávy od mnoha lékařských odborností. Přičemž zásadní byly v jejich případě zprávy od psychologa a psychiatra, dodává.
„Velmi zvláštní bylo rozhodnutí, kdy u jednoho z chlapců zůstal příspěvek na péči nadále v 3. stupni, což bylo v pořádku,“ uvedla.
U druhého chlapce posudkový lékař ale shledal, že jeho zdravotní stav se zlepšil natolik, že mu přiznal příspěvek na péči pouze v prvním stupni závislosti.
„A to přesto, že jsou na tom oba stejně,“ podotkla Ševčíková.
Posudky u příspěvku na péči hodně překvapují, říká 63letá Anna
Oba chlapci mají stejné lékařské zprávy, stejný rozsah zdravotního postižení a omezení. Proti rozhodnutí se tak rodina chlapců s pomocí Asociace občanských poraden odvolala. Podle Ševčíkové i tento případ ukazuje na to, že si každý posudkový lékař vyloží dodané lékařské zprávy různě. A aniž by daného pacienta viděl a ověřil si jeho zdravotní stav.
Lékaři v klinické praxi se posudkovou činnost neučí
Problém v lékařské posudkové službě a jejich práci vidí předseda sněmovního Výboru pro sociální politiku Vít Kaňkovský [KDU-ČSL], který je i klinickým lékařem, v tom, že lékařské zprávy pro posudkové lékaře nemají jednotnou strukturu. A dále v tom, že lékaři se v posudcích nijak nevzdělávají. Doslova uvedl, že se učí zpracovávat zprávy pro posudkové lékaře jeden od druhého. A to až při své klinické praxi.
„V postgraduálním vzdělávání lékařů by měl být jeden modul, který by se týkal posudkové činnosti a přípravy podkladů pro posudková řízení,“ uvedl na semináři.
Co je třeba změnit, je podle něj, aby se v praxi zavedl jednotný strukturovaný dokument.
„Aby to nebylo tak, že si to [lékařskou zprávu] každý lékař napíše sám, protože to nemá žádnou strukturu,“ vyjasnil s tím, že jednotný dokument by zmírnil vliv subjektivního pohledu daného posudkového lékaře na stav pacienta.
Související problém v lékařské posudkové službě je podle Kaňkovského i vysoký věkový průměr této specializace. Což celé situaci neprospívá. I když se část administrativy ve zpracování posudků přenesla na nelékařské zdravotníky.
„Nicméně vždy část práce zůstává na posudkových lékařích. A jejich věkových průměr je nad 70 let,“ upozornil s tím, že je načase upravit pravidla v posudkové službě tak, aby prostor pro subjektivní pohled u těchto lékařů byl co nejmenší.
„To je nevyřešený úkol, který by systému velmi pomohl, kdyby se do budoucna podařil vyřešit,“ shrnul na závěr.
Veronika Táchová
