Přiznaný stupeň závislosti u příspěvku na péči žadatele a zvlášť pečující o ně vzhledem k rozsahu osobní nesoběstačnosti mnohdy překvapí. Sociální pracovnice z úřadu práce mají často jiný pohled na zdravotní omezení daného pacienta.
Výsledek řízení o příspěvku na péči v předchozích dnech nemile překvapil třiašedesátiletou Annu z Tábora a jejího manžela. Ten je vážně nemocný a bez pomoci druhých už se dlouhou dobu v podstatě neobejde. I přesto, že se o svého manžela paní Anna stará několik let a jeho tělesné schopnosti nevratně upadají, o příspěvek na péči se rozhodla požádat teprve loni na podzim.
„K žádosti o příspěvek na péči manžela přimělo i to, že se stále hůře pohybuje, má potíže si sám přinést a připravit jídlo. Nedojde si na nákup ani k lékaři a třeba už si ani sám neostříhá nehty a nepřipraví léky,“ popisuje situaci paní Anna, která je v důchodu, ale z domova i pracuje.
Avšak úřad práce vyhodnotil a rozhodl, že její manžel většinu z posuzovaných základních potřeb zvládá. A přiznal mu lehkou závislost a příspěvek v jeho nejnižší výši. Ta činí 880 korun měsíčně.
„V posouzení stupně závislosti osoby ze dne … bylo … stanoveno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žadatel potřebuje pomoc v těchto oblastech základních životních potřeb – mobilita, osobní aktivity, péče o domácnost,“ stojí v úředním rozhodnutí.
15minutové šetření sociální pracovnice z úřadu práce
S tím paní Anna, která se o svého manžela denně stará, ale rozhodně nesouhlasí. I když dodává, že by byli oba rádi, kdyby tomu tak ve skutečnosti bylo. Jejich denní realita se však od pohledu úřadu podstatně liší.
„Sociální pracovnice k nám domů přišla několik týdnů od podání žádosti, strávila u nás asi 15 minut a vyplňovala si nějaký formulář. Vyptávala se, co manžel zvládá sám a k čemu už potřebuje moji pomoc,“ odpovídá paní Anna na otázku, jak proběhlo hodnocení toho, jak se zvládá její manžel o sebe postarat.
Stupně závislosti u příspěvku na péči u dospělých podle nezvládaných potřeb
- První stupeň: Pokud není osoba schopna zvládat tři nebo čtyři ZŽP [880 Kč]
- Druhý stupeň: Není-li schopna zvládat pět nebo šest ZŽP [4 900 Kč]
- Třetí stupeň: Pokud není schopna zvládat sedm nebo osm ZŽP [14 800 Kč]
- Čtvrtý stupeň: Pokud není schopna zvládat devět nebo deset ZŽP a vyžaduje každodenní pomoc [23 000 Kč v pobytovém zařízení, v domácnosti 27 000 Kč]
To je standardní postup šetření úřadu práce u lidí v domácnosti, kteří žádají o příspěvek na péči. U žadatelů o tento příspěvek posuzují sociální pracovníci poboček úřadů práce to, jak se zvládají sami o sebe postarat. To znamená, že u nich hodnotí osobní soběstačnost. Anebo jak říkají, zvládání základních životních potřeb.
U dospělých osob k tomu používají zjednodušeně řečeno desetibodovou kategorii životních potřeb, kdy každou z nich daný žadatel buď zvládá, nebo nezvládá. Od počtu nezvládaných potřeb se pak odvíjí přiznaný stupeň závislosti, a výše příspěvku na péči.
Hodnocené základní životní potřeby [ZŽP]:
- Mobilita: vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami. V bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m. Chůze po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů.
- Orientace: schopnost rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem. Orientovat se v přirozeném sociálním prostředí.
- Komunikace: vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení. Chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu.
- Stravování: vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji. Najíst se a napít, dodržovat dietní režim.
- Oblékání a obouvání: schopnost vybrat si oblečení a obutí, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit. Oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se.
-
Tělesná hygiena: schopnost použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt se a osušovat se. Provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
- Výkon fyziologické potřeby: včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.
- Péče o zdraví: schopnost dodržovat léčebný režim, provádět preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření. Používat k tomu potřebné léky, pomůcky, rozpoznat zdravotní problém, v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.
- Osobní aktivity: navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami. Plánovat a uspořádat osobní aktivity, styk se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program.
- Péče o domácnost: schopnost nakládat s penězi, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si nákup, ovládat domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj. Vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení.
Posudky u příspěvku na péči překvapují i pečující
U manžela paní Anny při šetření, které doplnily lékařské zprávy mnoha lékařských specializací, sociální pracovnice vyhodnotila, že nezvládá tři z deseti jmenovaných základních potřeb. A sice mobilitu, osobní aktivity a péči o domácnost. Podle Anny ale nezvládá i další z posuzovaných oblastí.
„Pravidelně manželovi připravuji a většinou i podávám léky, měřím cukr v krvi, promazávám bolavé nohy a kolena. Když ho vezu k lékaři, pomáhám mu s obutím, oblékáním, i při stravování a hygieně jsem mu nápomocna,“ říká.
Pomáhá se chudým a nemajetným. Ne milionářům, říká domácí pečující
O manžela se stará a pečuje beze slova roky, ale jeho zdravotní stav, jak říká, se nevratně horší. A obává se, že s péčí o něj bude potřebovat i ona větší pomoc. Navíc dodává, že postupně vyčerpávají své úspory na stáří, za které pořizují kompenzační pomůcky.
„Manžel trpí artrózou třetího stupně, má cukrovku, srdce jištěné kardiostimulátorem a léčí se s rakovinou,“ vyjmenovává ta nejvážnější onemocnění svého manžela paní Anna.
Všechno jsme si nakoupili z vlastních peněz
Za zásadní problém považuje to, že kvůli zdevastovaným kloubům přestává pomalu chodit a přemisťuje se převážně s její pomocí nebo na invalidním vozíku.
„Invalidní vozík s elektrickým pohonem jsme si koupili z vlastních peněz, stál 40 tisíc korun. Loni na konci roku nám instalovali schodišťovou sedačku s elektrickým pohonem za 245 tisíc korun, vše jsme pořídili z vlastních úspor na důchod,“ popisuje Anna.
Příspěvek na péči lidem otevírá dveře do sociálních zařízení
Dodává také, že oba celý život pracovali a ona stále ještě pracuje, platí pojištění a platí daně. Většinou pracuje z domova, aby mohla pečovat o svého manžela. Přičemž na manželově zdraví se podle jejího názoru podepsala i jeho práce profesionálního řidiče kamionů.
Veronika Táchová
O příspěvku na péči rozhodující posudkový lékař, ne sociální pracovnice.
Úplně stejná situace potkala i mě. Dva roky péče za 880,- Kč měsíčně. Pečovala jsem o ležícího tatínka a občas bojivala s chutí ho odvézt dámám na sociální, ať se za ty peníze zas starsjí oni a já konečně budu moct do práce. Finančně mě to úplně zruinovalo a o zdraví nemluvě.
No to je zase článek! Sociální pracovnice o stupni příspěvku nerozhodují, to je v kompetenci posudkových lékařů, kteří posuzují na základě zdravotní dokumentace a sociálního šetření. Ano sociální pracovnice pak napíše ten finální papír (rozhodnutí), ale na základě posudku posudkového lékaře, ne dle svého uvážení.
Co tu píšete , není pravda!!!!!! Lékař někdy ani nemocného nevidí a orientuje se návrhem soc pracovnic!!! Sama mám s tímto zkušenost! Mně přišel výměr ošetřovného s úmrtním listem mého manžela 😥 tak se umí postarat soc.prac. !!!
Přesně tak jak píši ostatní. O tom všem rozhoduje posudkovy lékař a to na základě odborných zpráv a vyšetření, ze kterých musí být jasně, že člověk úkony nezvládá. Nestačí to napsat na papír, musí být důkaz.
Měli byste to uvést na pravou míru. Článek je lzivy.
Ale posudkový lékař toho člověka nevidí, ale pracovnice ÚP ano. Takže opravdu většinou záleží na tom, co ona zapíše při sociálním šetření. Prakticky posudkový lékař vychází z jejího hodnocení, pak ze zprávy praktického lékaře a pokud jsou, tak i ze zpráv ostatních lékařů.
Teď jsme si tím také prošli. Otec ležící, téměř slepý, na plenách, neschopný se sám najíst ani otočit v posteli, pobíral příspěvek na péči 880,- Kč. V červenci bylo zažádáno o navýšení a dosud čekáme na vyplacení vyššího příspěvku.
Trhá mi to srdce, když tohle čtu. Je to otřesné. Nedejte se. Přece musí existovat spravedlnost.
Posudkový lékař sice většinou žadatele nevidí, ale rozhoduje dle lékařských zpráv (zajistěte si vždy aktuální) a sociálního šetření. Pokud se zprávy v něčem rozcházejí přihlédne vždy k tomu lékařskému. Žádný systém nelze udělat tak, aby byl spravedlivý pro všechny. Ani život takový není. Některé kompenzační pomůcky hradí pojišťovny,některé lze zapůjčit a na některé může přispět i úrad práce (Žádost o zvláštní pomůcku). V dnešní době není problém zajistit si informace, tento článek ze zdravých zprav tudíž považuji za „nezdravý“ a má jen rozvirit emoce.
I já se přidávám. Před dvěma lety mi byla amputovana pravá noha nad kolenem. Jizva se špatně hojila a tak jsem ležela v nemocnici téměř 9 měsíců a v té době mi byl přiznán příspěvek 2 stupně. Nyní jsem doma a příspěvek mi snížili na 880 Kč. Bez nohy jsem absolutně nesobestacna ale to nikoho nezajímá. Stále jen píšu odvolání, ale nikam to nevede.
Také jsem prošla procesem schvalování příspěvku na péči o maminku. Z okruhů zkoumaných schopností zajistit si životní potřeby jsem si vytvořila tabulku, ve které jsem praktickému lékaři zaškrtla schopnost maminky v jednotlivých činnostech. Například: „dokáže vstát z postele“ (sama, s pomocí, nedokáže). Totéž jsem si odsouhlasila s posuzujícími pracovnicemi při návštěvě maminky doma a dohlédla na to, aby například šéfová zajišťující služby domácí péče vyplnila své stanovisko též v souladu s tabulkou, nikoliv formulacemi typu: „odpovídá věku“. Též jsem nechala přepracovat obsah propouštěcí zprávy z nemocnice, kde ošetřující lékař vynechal fakt, že maminka není soběstačná. Vyřízení žádosti trvalo několik měsíců a vyřízeno bylo až po opakovaných urgencích. Dopadlo dobře, byl přiznán příspěvěk III. stupně, který byl naštěstí vyplacen zpětně od data podání žádosti. Později jsem s podáním žádosti pomáhala několika známým, jejiž blízcí se dostali do podobné situace. Většina z nich zemřela dříve, než jim byl příspěvek přiznán nebo než příbuzní žádost vyřídili. Vzpomínám si, že čas, který jsem péči o maminku věnovala, byl natolik vyčerpávající, že se nedivím, že to mnoho lidí vzdá nebo je nenapadne si podklady před podáním žádosti podrobně pročíst a případně trvat na jejich vyplnění odpovídající skutečnému stavu nemocného. Měla jsem štěstí na praktického doktora, který vše rychle vyřídil a dále byl nápomocný i při potvrzování poukazů například na chodítko a vozík. Též jsem byla příjemně překvapena nabídkou půjčoven kompenzačních pomůcek a vstřícnými cenami. Všem lidem, kteří jsou ochotni o své blízké pečovat, posílám hodně síly a odvahy si umět říci o pomoc prostřednictvím pečovatelských služeb, domácího hospice, atd.
Mně bylo řečeno,že na výši Pnp nejvíce záleží,co napíše praktický lékař. Je také důležité doložit zprávy od odborných lékařů.
Pokud nejsou lékařské zprávy není posudek.
Základní chyba kterou lidé žádající o PnP stále nechápou. Ano, sociální napíše šetření, ale pokud se to šetření nedá opřít (ztotožnit) s lékařskýma zprávama, tak prostě nelze ten bod uznat, lékaře to nezajímá, není papír =neexistuje.
A to bohužel píšu jako sociální pr. co ty šetření dělá.
A přitom stačí, že žadatel se svým lékařem opakovaně na kontrole řeší problémy s oblékáním, že to už nezvládá apod.