Stejná diagnóza a dva různé stupně invalidity. I s tím se lidé s invalidní penzí setkávají. Podle ústředního ředitele České správy sociálního zabezpečení [ČSSZ] Františka Boháčka nejde o chybu v posudku.
Nehodnotí se totiž jen diagnóza, ale i její dopady na konkrétní osobu. Uvedl to na kulatém stolu [5.12.2023] s názvem Posuzování invalidity jako překážka na cestě do práce pod záštitou Výboru pro sociální politiku PS PČR.
„Posuzování zdravotního stavu dnes neprobíhá na diagnózu,“ řekl.
Podle šéfa sociální správy se tak může stát, a i se tomu tak děje, že dva klienti se stejnou diagnózou žádající o uznání invalidity, respektive invalidní důchod, nedostanou stejný stupeň invalidního důchodu. I když posudkoví lékaři postupují plně podle vyhlášky a platné metodiky. A to kvůli tomu, že při vypracování lékařského posudku, jehož výsledkem je procentuální vyjádření pracovního omezení daného klienta, se přihlíží i k jiným parametrům. Například dopadu diagnózy na schopnosti žadatele vykonávat stávající výdělečnou činnost, jeho profesi či kvalifikaci.
„Ten systém je opravdu takto postavený,“ vysvětlil ve Sněmovně František Boháček.
Veřejnosti, a především pak samotným příjemcům invalidních důchodů v kterémkoli stupni, se podle něj nedaří dlouhodobě vysvětlovat, že dva klienti s totožnou diagnózou nedostanou vždy totožný posudek od lékaře. A bývá to častým důvodem stížností a dotazů směrem k posudkové službě ČSSZ.
„Já mám často pocit, že v České republice se invalidita vnímá jako odškodnění za zdravotní postižení,“ řekl Boháček s tím, že tak tomu ale není.
Posuzování invalidity neřeší jen diagnózu
Invalidní důchody v jakémkoli stupni slouží jako kompenzace ztráty příjmu kvůli zdravotnímu postižení. To mimo jiné znamená, že zákon nijak neomezuje příjemce invalidních důchodů v jakémkoli stupni v práci. V podstatě tak mohou pracovat bez omezení náplně práce i času.
Přesto se vstupu na pracovní trh mnozí lidé pobírající invalidní důchod ale obávají. Mylně se totiž domnívají, že jim v případě výdělečné činnosti úřady přiznaný invalidní důchod odeberou. To uvedla na kulatém stolu Kateřina Broža, vedoucí projektu O KROK, který pomáhá lidem se zdravotním postižením se vstupem na otevřený trh práce.
„My se snažíme tuto obavu vyvrátit, protože je neopodstatněná. Ale v populaci stále přetrvává,“ uvedla Broža.
Posudková řízení o invaliditě a příspěvku na péči zřejmě zrychlí
A nejde jen o uplatnění na otevřeném trhu práce. Podle jejích zkušeností se lidé se zdravotním hendikepem pobírající invalidní důchod brání i vyšším výdělkům. A opět za takovým přístupem stojí obava z odejmutí invalidní dávky.
„Vnímám u lidí s hendikepem obavy vstupovat do lépe placených pozic s vyšším výdělkem,“ potvrdila Broža.
Často proto tito lidé do smlouvy žádají uvedení nižších peněz kvůli tomu, aby nepřišli o přiznané invalidní důchody. A část z těchto lidí „pro jistotu“ zůstává doma, nepracuje, i když by mohli. Argumentují tím, že raději zůstanou doma s jistým invalidním důchodem, než aby šli do práce a zvýšili si příjem, ale s rizikem, že jim dávku úřady odeberou.
S lidmi s hendikepem se na trhu práce nepočítá
Ideální situace není v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením [OZP] s invalidním důchodem ani u samotných zaměstnavatelů. I ti kalkulují s tím, že OZP již mají nějaký stabilní příjem, proto jim obvykle nabídnou méně peněz ve srovnání s osobou bez zdravotního omezení.
„A to je to, co rozkolísává ten systém,“ podotkla Broža.
Dále uvedla, že se zdravotním hendikepem v Česku žije kolem 413 tisíc lidí, pracuje ale jen 113 tisíc z nich. Navíc větší část [cca 65 tisíc] na chráněném trhu práce. To znamená, že zhruba 250 tisíc jich je v neaktivitě [zbytek je v evidenci úřadu práce, pozn. red.].
„A proč jsou v neaktivitě, to nikdo neví,“ říká.
S touto širokou skupinou lidí nikdo nepracuje, nikdo se jich neptá, zda potřebují pomoc se vstupem na běžný trh práce.
„Náš systém je nastavený tak, že s lidmi s hendikepem se na běžném trhu práce vůbec nepočítá,“ shrnula závěrem Kateřina Broža.
Veronika Táchová
osoba jménem BROŽA, pěkně lže nebo je mimo realitu!
Vlastní zkušenost: zámečník-svářeč, operace ramene na dominantní končetině, přiznám ID 1 stupně, přiznána nemoc z povolání. Zaměstnavatel mě přeřadil na jinou méně náročnou práci, 8 hod. úvazek, ID po roce odebrán, protože jsem schopen pracovat. Hybnost ruky stále omezena, doloženo i ortopedem, ale posudkový “někdo” asi gynekolog, od stolu rozhodl a totéž i na odvolání, které sepsal ortoped. Na soud se můžu vy..at, to mi za těch pár korun nestojí. Závěr: Původní povolání nejsem schopen vykonávat, ale jsem zdráv! OBČANE PLAŤ DANĚ A NEOTRAVUJ!!! Takže asi tak
Souhlasím s Vámi, p. Broža je opravdu mimo realitu. Moje osobní zkušenost stejná, ID 1 stupně odebrán, protože pracuji. Oni nutí lidi marodit, válet se doma a brát různé sociální dávky, protože z ID 1 stupně se žít opravdu nedá. Rozhodují o tom posudkoví lékaři od stolu, ani na odvolání si mě nepozvali. Nechápu, že posudkový lékař rozumí ortopedii, neurologii, psychiatrii a všem oborům?!!
Jsem po DMO. Od dětství jsem měla všude uvedenou invaliditu 2. st Pak, když se invalidní důchody přestaly dělit jen na částečné a plné a začaly se dělit finančně podle stupňů, tak mi stupeň snížily na jedničku. Podotýkám bez kontroly. Jen přišel dopis do schránky. Ze strachu , že mi ho seberou úplně si to nechávám už mnoho let líbit. Každopádně roky přibývají. Problémy od narození mám pořád. ( nová noha mi nenarostla ) a přibyla artroza v prstech ruky a asi už i v rameni ( už delší dobu bolí ).
Autor článku má v článku velkou nepřesnost. Píše tam tě invalida může v zásadě neomezené pracovat u invalidního důchodu. Například moje dcera 3stupen i v. důchodu a v lékařských papírech má doslova napsáno-není schopna práce ani za mimořádných okolností!!! A je hooodne případů kdy invalida 3 stupně pracoval a posudkar se to dozvěděl nebo mu to někdo prasknul a invalida měl z 3 stupně na 2stupen snížený i v. důchod.
Jednoduché,čím vyšší vzdělání,tím nižší šance na invalidní důchod.
Jak je možné, že mladý( 40 let)hospodský dostane nejvyšší plný invalidní důchod na cirhozu jater, může dál neomezeně podnikat a chlastat 1.ligu.
O tom vím svoje.
3.1.2022 telefon z lpk čas 16.35 a sdělení, že mi přiznává invalidní důchod.
Potěšilo mne to, vůbec jsem tomu nevěřil.
Důvody zde nelze napsat neboť by zbytek života strávil asi jinde.
Za týden 10.1.2022 čas 16.35 mi ta sama doktorka ze stejného čísla sdělila, že jsem se zázračně uzdravil a že důchod mi zamítá.
No co vypl jsem hovor a přemýšlel, kde jsem udělal chybu.
Pak jsem zvážil možnost a šel na předčasný důchod, po poradě s právními poradci ohledně zdravotnictví a mých vyhlídek.
Tchán pokročilé stadium parkinsona.Před 3 roky uznán ID 1 stupně. V práci už ho nechtějí přes rok na pracovní neschopnosti. Mezitím jsme dvakrát zadali o ID 3 stupně. A paní posudková v Olomouci, kde s ní mají problém snad všichni, kromě menšiny, to ani jednou neuznala.
Tak to pekne kecate, ja jsem elektrikar a posledni prace ridic, nesmim k elektrice ani ridit a mam jen 35%. A nikoho nezajimalo odvolani kde jsem presne popisoval sve obtize.
A kdybych byl schopny pracovat tak bych pracoval, ne kazdy je tmavy nemakacenko.
To je, bohužel, pravda…narodila jsem se s vrozenou vadou, která mi působí potíže celý život. U posudkové komise se mi doslova vysmáli a jeden její člen řekl, že když si podám odvolání na kraj, osobně se zasadí o to, aby mi invalidní důchod nedali…řekla jsem mu, že bych mu velmi přála, aby musel žít s tím, s čím žiju já, celoživotní zvonění v uších, migrény na denním pořádku a to je jen to nejmenší…v hlavě zabudované čerpadlo na přebytečnou možkomíšní tekutinu…stává se, že obchodní brány, které jsou v obchodech namontovány proti krádeži, spouští totální jekot, když jdu dovnitř…způsobuje to to čerpadlo…naštěstí mám na to průkaz, jednak pro záchranku, a taky abych nebyla za zlodějku…pán na mě čuměl jak puk
Já měla 7 let plný invalidní důchod. Pracovala jsem na 4 hodiny z domu, protože jsem se nikam nedostala , práci mi vozili i odváželi,měla jsem rozjetý kolenní kloub , čekala jsem na výměnu a k tomu těžká nedoslýchavost, jsem hluchá. Po zhoršení zdravotního stavu mi důchod odebrala na OSSZ Brno- venkov s tím , že pracuji.Prý sice doma, ale příjem mám. Dostala jsem 2 stupeň. Tak jsem to nějak dokopala a šla jsem letos o 3 roky dříve do starobního důchodu .
Posuzování invalidních lidí je často ponižující, člověk je v situaci, kdy de facto musí žebrat o peníze. Zatímco zdraví jedinci, kteří pracovat nechtějí, v klidu sedí doma, stačí jim vyplnit dotazníček na sociálce a mají se luxusně v jakékoliv době. Ať se děje co se děje, oni mají vždy více, než potřebují. Přístup státu k lidem nemocným je naprosto příšerný. Nepovažuji stát za zaopatřovací ústav, který má zdravým lidem poskytovat nadstandard, ale považuji jej za povinný postarat se o ty nejslabší, kteří si sami pomoci nemohou. A v tom stát naprosto selhává. I invalidní člověk má mít možnost žít důstojně a mít na základní potřeby, myslím tím opravdu nutné potřeby jako je bydlení, jídlo, vodu, energie. Moci fungovat, jak mi to diagnóza dovolí, ale nemuset se ponižovat a nechat se odpálkovat směšnými příspěvky. Mám syna (30), který již dvanáct let přežívá bez možnosti žít samostatně a vzhledem k jeho věku. Do svých 27 let nedostával se svými diagnózami žádné peníze, teď má tři roky invalidní důchod III.stupně s ubohými 5.500 Kč. K těm se mi podařilo během půlročního snažení pro něj vyžebrat příspěvek na péči. Opět naprosto ponižující a ubohá částka – 880 Kč měsíčně. Tu vyžebrá kdejaký člověk za pár desítek minut na Karlově mostě, syn to dostal na měsíc. Chtěla jsem, aby měl motivaci do života, aby mohl žít jako normální člověk, samostatně a s možností o sobě rozhodovat, aby mohl mít kam si vzít třeba přítelkyni, protože žít ve třiceti jako mnich, to musí být taky neskutečně frustrující, natož pro chlapa. Je to bezmoc. Pro syna i nás všechny okolo velká finanční i emocionální zátěž.
LPS pri }osuzovani nehledi jen na diagnozu, ale i na dopad pri navratu k vykonu povolani nebo jine prace. Tak mi nekdo vysvetlete, odkdy ma doktor LPS, kterej za celej zivot nevystrcil hlavu z ordinace takove znalosti o zpusobu vykonu, narocnosti a dalsich podminek tech posuzovanych povolani. Ja za svuj 50lety zivot delal 3 profese a v kazde jsem naivne cekal naplni sotva 10%toho, co se tam skutecne muselo delat a vse se ucil az tam.
Tento článek je celý mimo realitu. P. Boháček si “nevidí do úst”, nezná realitu, stejně jako ministr Jurečka. Ten poradil po odmítnutí odvolání ID se soudit!! Kdo ze zdravotně postižených má náladu se soudit a v dnešní době takových průtahů!! Vždyť i vyřízení průkazu ZTP-ZTP/P trvá minimálně půl roku!! ÚP si s ČSSZ přehazují doklady, vše trvá a čeká se, až se pan posudkový lékař “probudí” a od stolu posoudí zdravotní stav…..je to k pláči a za mě bych všem, co rozhodují o životě zdravotně postižených přála si to osobně vyzkoušet, jaký ten život je. A to nemluvím o úplatcích posudkovým lékařům, které opravdu jsou.
Já se také zázrakem po sedmi letech uzdravila čím jsem starší tím jsem zdravější proti rozumu bolesti rukou po operacích kloubů zástavy srdce v nočních hodinách už mne manžel kontroluje vnoci jestli žiji v 50.letech jsem dostala invalidní důchod 1.stupně a v 57.letech odebrán pracovala jsem 5.hodin teď už jen 3.hodiny denně víc nezvládám ale byl mi doručen dotazník a nadpis INVALIDNÍ DŮCHOD NENÍ O NEMOCI ALE O TOM JAK SE CÍTÍTE NAPSALA JSEM TAM PRAVDU DVAKRÁT JSEM SE ODVOLALA ČEKÁM NA ODPOVĚĎ Z DRUHÉHO ODVOLÁNÍ ALE TUŠÍM ŽE JSEM PROHRÁVAJÍCÍ A TO VE STAROBNÍM DŮCHODU MÁTE BÝT TEDA JESTLI SE DOŽIJU 21.5. ROKU TO URČITĚ NE
O posuzování a přiznávání stupňů invalidity jsem si udělal obrázek,když kamarád měl od dětství po úrazu nohu pryč a měl invalidku a když o ni přišel, protože místo dřevěné si našetřil tisíce s nicotným příspěvkem pojištovny na titanovou. V ten okamžik prej asi “vyzdravěl” a přišel o invaliditu.Jíný případ kamarádky měla nemoc a zádala si v Břeclavi o invalidku a bez
Pokračování, protože to nějak přeskočilo. ….nároku. Změnila bydliště pod jinou správu (Hodonín) dostala bez diskuzí.