„Pacient může čerpat až osm lékových konzultací ročně ze zdravotního pojištění,“ říká v rozhovoru pro Zdravé Zprávy Irena Murínová z Oddělení klinické farmacie Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní Nemocnice Praha.
Uplatňuje se klinická farmacie jen v lůžkové péči, nebo je dostupná i ambulantně?
Například já jsem z Ústřední vojenské nemocnice v Praze a tam jsme zřídili od loňského prosince nově ambulanci klinické farmacie. A třeba ve FN Bulovka, v Liberci, v Benešově ty ambulance fungují už delší dobu. U nás jsme poskytovali péči pro naší ambulantní péči, lékaři nám volali a měli dotazy k medikaci svých pacientů. Ale ukázalo se, že je třeba, aby lékař mohl odeslat i pacienta k nám do ambulance.
Spadají výkony klinického farmaceuta plně do úhrad ze zdravotního pojištění?
Nově je tam i možnost, že pacient za námi může do ambulance přijít, aby tu péči mohl pobírat. A ta péče je hrazena ze zdravotního pojištění. Pacient může čerpat až osm konzultací po 15 minutách ze zdravotního pojištění za rok.
Jak se pacient dostane do ambulance klinické farmacie, kde mu odborník zhodnotí nastavenou medikaci?
Funguje to tak, že lékař vydá pacientovi žádanku, klasickou, jako když ho odesílá třeba na rentgen. Stejně tak mu dá žádanku do ambulance klinické farmacie. A na té žádance je napsán požadavek lékaře, co chce zkonzultovat. Jestli tam jsou lékové interakce, jestli jsou ty dávky léčiv v pořádku, protože pacient například zahájil dialýzu.
A jde jen o léky nebo i samotná onemocnění pacienta?
Pacient má od lékaře ještě resumé jeho zdravotnické dokumentace. Tedy nejen toho, co užívá za léky, ale i s čím se léčí, jaké má aktuální laboratorní hodnoty. S tím přijde pacient k nám, my to s ním zkonzultujeme a napíšeme doporučení, které je směrováno zase k lékaři, který si tu naši péči vyžádal.
Klinická farmacie v ambulantní praxi
Využívají péči klinického farmaceuta lékaři v praxi?
Začínají to využívat, jde to ruku v ruce s edukací.
Který lékař předepisuje žádanky na konzultace?
Kterýkoli lékař, u nás například dlouhodobě spolupracujeme s HIV ambulancí ÚVN a dlouhodobě konzultuji pacienty těch daných lékařů HIV ambulance. A minulý týden jsme pečovali o pacienty odeslaných od neurologů, psychiatrů i praktických lékařů.
Jak dlouho se čeká na konzultaci klinického farmaceuta?
K vyhodnocení posudku může dojít hned. Jinak objednávací doby na konzultaci nejsou dnes dlouhé, protože s tou službou začínáme. To není problém, že by pacient nenašel ambulanci klinické farmacie. Která pracoviště tu ambulantní péči poskytují, tak ta jsou na webových stránkách naší společnosti. Jinak jsou to všechny fakultní nemocnice, určitě všechny krajské nemocnice. Přibližně 50 pracovišť po celé České republice.
Kliničtí farmaceuti posílí na úkor lékárníků, tvrdí odborníci
Přibývá pacientů na vašich pracovištích?
Je to nová služba a je potřeba, aby se dostala do povědomí, aby i pacienti věděli, že můžou žádat o péči klinického farmaceuta. I proto spolupracujeme s Národní asociací pacientských organizací [NAPO], aby to povědomí o té odbornosti a možnosti péče bylo co nejvíce rozšířené.
Studium farmacie a následné specializace
Jaká specializační vzdělávání nabízí obor farmacie?
Studium farmacie trvá pět let a je ukončeno obecně magistrem farmacie. Poté můžete nastoupit do pěti různých farmaceutických specializací. Stejně tak jako lékař udělá medicínu a může se dát směrem kardiologa, chirurga, neurochirurga či praktického lékaře. Tak stejně tak můžete zahájit pětileté studium klinické farmacie nebo tříleté studium lékárníka, to se nyní jmenuje praktický lékárník.
A ty ostatní specializační obory?
Nebo pak máme specializace radiofarmaceut, farmaceutická technologie a výroba léčiv, to jsou lidé, kteří jdou většinou do průmyslu. A ještě laboratorní metody a analýza. Tak máme pět farmaceutických specializací. A ty, když absolvujete, tak získáte specializovanou způsobilost. Poté můžete vykonávat samostatně svoji činnost ve zdravotnických zařízeních.
Co konkrétně je náplní práce klinického farmaceuta?
Samostatně pracovat na odděleních, dělat konzultace s lékaři a mít za to i tu právní odpovědnost, že jsem doporučila tohle a za tím si stojím. Protože na to mám to vzdělání. Tu specializaci uděluje Ministerstvo zdravotnictví ČR po složení atestační zkoušky, která trvá pět let. Specializační vzdělávání zajišťuje Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví [IPVZ].
Česko potřebuje 1 300 klinických farmaceutů
Kolik farmaceutů ročně přibližně absolvuje specializaci klinický farmaceut?
Ročně je to kolem 20 klinických farmaceutů.
Zdravotnictví si ale žádá až 1 300 klinických farmaceutů v ambulantní a lůžkové péči, nyní jich v oboru pracuje na plný úvazek asi 140, jak dlouho se bude dohánět tento deficit?
Je potřeba říci, že před deseti lety, když jsme v České republice začínali, tak tu bylo osm klinických farmaceutů a tři pracoviště. Dnes tu máme přibližně dvě stě klinických farmaceutů [včetně zkrácených úvazků, pozn. red.], kteří běhají po republice a kolem 50 pracovišť. Ten trend tam tedy je. Ale my potřebujeme, aby jich bylo více, aby opravdu došlo k transformaci farmacie.
Je nějaký nižší vzdělávací stupeň, který může vykonávat tuto práci nebo její část například pod dohledem klinického farmaceuta?
To, že můžeme jít s klidným svědomím do těch ambulancí je to, že za sebou máme ten background z lůžka, že máme za sebou klinickou zkušenost. Bez ní do té ambulance nemůžete jít, protože byste před sebou viděla toho pacienta s diagnózami a ten soupis léků a pak v hlavě to, co s čím interaguje. Ale vy z té klinické praxe máte navíc ověřeno, zda k té lékové interakci došlo, zda se projevila. Ta interakce tam vždycky je, ale je otázka, zda se projeví u pacienta v té konkrétní klinické situaci. A právě na to musíte mít zkušenost a ten background z těch lůžek. Bez klinického náhledu a té zkušenosti z lůžek do těch ambulancí nemůžete jít.
Absolventi farmacie a klinická praxe
Začala už ta přeměna, transformace farmacie?
Když se dnes lidí na ulici zeptáte, kdo je klinický farmaceut, tak většina neví. Většina lidí, když si představí farmaceutickou fakultu, tak si myslí, že z toho vyjde jen lékárník. Člověk, který pracuje v lékárně. A my se snažíme ukázat, že těch míst, kde je možné, aby farmaceut pracoval, je více. A jedním z nich je to oddělení klinické farmacie.
Jak to chcete změnit?
My chceme i apelovat na fakulty, aby více spolupracovaly a více své absolventy směrovaly právě do té klinické praxe. A říkaly jim také o tomto povolání. Protože toto povolání není v České republice příliš známo.
Čím to?
Ve světě obor vznikl v 60. letech 20. století a v bývalém Československu do roku 1989 se rozvíjel pouze na té akademické vzdělávací rovině. Ti farmaceuti se na fakultách učili o oboru klinická farmacie. Tehdy dokonce farmacie byla rozdělena, že si studenti vybírali, jestli chtějí mít více lékárenských předmětů nebo klinickofarmaceutických. Anebo více zaměřených na tu technologii, na výrobu léčiv.
Klinická farmacie v Česku má 60 let zpoždění
Ke změně tedy došlo v 90. letech?
Po roce 1989 se to unifikovalo. Z farmaceutických fakult vystupoval jeden farmaceut. A tehdy s rozvojem lékárenství v České republice i s přísunem těch léčiv, řekněme si, co tady bylo do roku 1989, a jaké molekuly léčiv se objevily poté, tak tehdy šli ti farmaceuti jen do lékáren. Klinická farmacie byla upozaděna.
Tedy skončil i výběr předmětů a klinická farmacie na fakultách?
Po celou dobu tady fungoval trénink klinických farmaceutů, mohli se hlásit do té specializace. Ale například, když jsem vyšla z farmaceutické fakulty v roce 2006, tak jsem si vybírala volitelné nepovinné předměty zaměřené na tento obor. Ale v tom roce 2006 pro mě bylo překvapením, když jsem zjistila, že není pracoviště, ve kterém bych ty svoje znalosti uplatňovala.
Tedy jste šla do lékárny?
Ano, mohla jsem jít pouze do lékárny. My jsme tehdy docházeli na ta svá oddělení ve volném čase. Protože v pracovní době jsme vykonávali tu lékárenskou péči, přípravu a vydávání léčiv v lékárně.
A jak začalo to prosazování klinické farmacie?
My jsme proto začali, ti aktivní lidé, kteří chtěli tu klinickou farmacii dělat, ten obor tady postupně budovat. Kolem roku 2010, a naši kolegové byli třeba v USA a říkali jim tam, jak se tady obor postupně rozvíjí, tak tamní farmaceuti jim říkali, jo takhle jsme tady začínali v těch 60. letech 20. století. Takže my tady máme oproti USA opravdu těch 60 let zpoždění.
Veronika Táchová
